Manifestace na podporu potratů neberou ohled na bolest žen, říkají kritici

09.11.2013, CNA


Celonárodní kampaň za to, aby byl potrat vnímán jako normální a pozitivní zkušenost, si vysloužila kritiku za to, že nebere ohled na újmu, kterou potrat působí ženám a jejich nenarozeným dětem.

**„Tato kampaň posiluje politické přesvědčení, že potrat je dobrý, aniž by ženám umožnila upřímně si přiznat, jak se po potratu či ztrátě svého dítěte cítí,“ řekla Tina Whittingtonová, viceprezidentka organizace Students for Life of America.

Agentuře CNA 30. října řekla, že přesvědčování žen, aby přijaly tento způsob uvažování a říkaly si: „Po potratu se cítím dobře a nemám žádné výčitky“, odebírá ženám „právo cítit lítost, rozpaky nebo smutek“.**

„To je jeden z důvodů, proč ženám trvá tak dlouho, než po potratu začnou hledat pomoc,“ pokračovala Whittingtonová. Místo aby se vyrovnávaly s bolestí, kterou cítí, jsou ženy tlačeny k tomu, aby před problémem zavíraly oči.“

A nakonec tato kampaň ženám sděluje: „Nezajímají nás vaše bolestné pocity ani psychické zdraví, jde nám jen o to, aby se tento politický program šířil dál.“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Whittingtonová reagovala na celonárodní úsilí o opětovné oživení potratového hnutí v USA, vedené organizací Advocates for Youth a podporované dalšími skupinami včetně NARAL Pro-Choice America, Planned Parenthood Federation of America a Religious Coalition for Reproductive Choice.

Kampaň zahrnovala více než 130 koordinovaných akcí ve 30 státech a na 100 univerzitách s cílem podpořit přístup k potratu a odmítnout omezování potratů.

V centru této kampaně je snaha o „destigmatizaci potratu a rozšíření přístupu k němu“ formou příběhů, které ženám líčí potrat jako normální a pozitivní zkušenost. Tato iniciativa je založena na výsledcích průzkumu Guttmacherova institutu z roku 2011, podle něhož každá třetí žena ve Spojených státech do 45 let věku podstoupila potrat.

Pro-life aktivisté nicméně poznamenávají, že kampaň nebere v úvahu příběhy žen, které mají traumatické nebo negativní zkušenosti s potraty ani se nezmiňuje o dětech, jež byly poskytnuty k adopci poté, co se jejich matky navzdory obtížným a náročným podmínkám rozhodly pro život.

„Mnohé z žen, které podstoupily potrat, jsou hluboce zraněné a každý den zakoušejí trápení kvůli rozhodnutí, které učinily nebo ke kterému byly donuceny,“ řekla Marjorie Dannenfelserová, prezidentka organizace Susan B. Anthony List.

Přehlížet takovéto životní příběhy znamená přehlížet blaho těchto žen, uvedla.

„Je to jen další příklad toho, jak propotratové síly povyšují potrat nad blaho jednotlivých žen.“

Dannenfelserová řekla agentuře CNA, že „ženy, které po prodělaném potratu hovoří o svých zkušenostech, pomáhají povzbuzovat ostatní matky, aby se rozhodly pro život, a získávají srdce a mysl lidí pro obranu života“.

Na jedné z manifestací, která se konala 28. října ve Washingtonu, řekla Deb Hauserová, prezidentka organizace Advocates for Youth, že „v každém dobrém příběhu, který dokáže mobilizovat, musí být záporná postava“.

Podle organizátorů byl jedním z cílů akce boj proti těm, kdo „zostuzují“ ženy, které podstoupily potrat. Báseň, kterou na manifestaci předčítali, kritizovala ty, kteří se modlí u potratových klinik, neboť tím prý vyjadřují „odsouzení“ a staví se proti „svobodě“.

Dannenfelserová vysvětlila, že tato kampaň naléhá, aby byl „potrat v naší společnosti považován za cosi standardního“.

„Ale nakonec vždy zvítězí pro-life argument, že v centru každého rozhodování o potratu jsou dva jedineční lidé – matka a dítě,“ uvedla.


Další články



Dvě svaté, jedna cesta k Bohu

13.11.2026, RC Monitor 21/2026

Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.

Moc lásky

01.10.2026, RC Monitor 18/2026

Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

Hlubší souvislosti poklesu porodnosti

29.09.2026, RC Monitor 17/2026

Všimli jste si, že demografickým obavám, se kterými jsme konfrontováni, se v nedávné době velmi prudce otočilo znaménko? Tak dlouho se spekulovalo o přelidňování planety, až je z toho zavírání porodnic, opakované pokořování statistického dna stran nově narozených a vrásky z nedostatečné kopulace populace.

Rezignovali jsme na lidovou zbožnost?

19.10.2026, RC Monitor 19/2026

Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.