Koptská církev o letošních Vánocích: mezi strachem a nadějí

27.01.2014, Vatican Insider


Koptská církev o letošních Vánocích mezi strachem a nadějí

7. ledna koptští křesťané v Egyptě slaví Vánoce, poté co léto pro ně bylo zahaleno násilnostmi islamistických útoků. Tawadros se modlí, aby nový rok přinesl dobro a mír celému Egyptu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Loni to byly Tawadrosovy vánoce: byl právě zvolen papežem koptské pravoslavné církve. Od té doby uplynulo dvanáct měsíců a pro Egypt to byla těžká doba.** Ozbrojené síly jsou opět u moci, mnozí zemřeli během demonstrací pořádaných Muslimským bratrstvem a kostely po celé zemi jsou poznamenány srpnovou vlnou islamistických útoků. Když se koptská komunita připravuje na oslavy Vánoc (7. ledna), zjišťuje, že pociťuje zároveň strach z dalšího násilí a naději, že se začíná nová kapitola její historie.

Střety mezi generálem al-Sisim a islamisty se v posledních dnech po rozhodnutí vlády postavit Muslimské bratrstvo mimo zákon stupňují na skutečně znepokojivou míru. Další lidé umírají na ulicích a Koptové mají strach, že budou snadným terčem pro ty, kteří jim přičítají odpovědnost za vojenský převrat, při kterém byl v červenci loňského roku po občanských protestech svržen prezident Mursí. Ten je stále ještě ve vězení. Armáda přislíbila, že v období Vánoc zpřísní bezpečnostní opatření kolem koptských kostelů. Zejména proto, že Vánoce se slaví jen týden před velmi důležitým ústavním referendem, které se bude konat ve dnech 14. a 15. ledna. Egypťané budou rozhodovat o pozměněném znění ústavy, kterým se mění některé z nejspornějších článků zavedených Muslimským bratrstvem.

Toto referendum bude důležitým testem pro post-islámský Egypt.

Koptové si velice dobře uvědomují, co je v sázce. „Neseme těžké a bolestivé dědictví, mnoho lidí se stalo obětmi násilí,“ napsal Joussef Sifhom, šéfredaktor křesťanského týdeníku Watani, ve svém vánočním úvodníku. „Ale není to totéž jako být uvězněn v tunelu bez jakékoli únikové cesty – neboť tím byl Egypt za vlády islamistů – a snažit se dostat z tunelu ven, když vám teroristé neustále kladou na cestu překážky.“

Nejvýznamnější vánoční slavností v Káhiře bude půlnoční liturgie v katedrále svatého Marka. K účasti byl pozván také egyptský prozatímní prezident Adlí Mansúr a premiér Házim Bibláví. Papež Tawadros se 1. ledna setkal s velkým imámem univerzity Al-Azhar Ahmedem Tájibem, který společně s velkým muftím Šaukím Alámem popřál egyptským křesťanům. Tato skutečnost je o to významnější, že univerzita Al-Azhar byla vždy bojištěm mezi umírněnými představiteli a stoupenci Muslimského bratrstva. „Prosme Boha, aby učinil tento rok ve všech směrech novým rokem,“ řekl papež Tawadros velkému imámovi. „Kéž je tento rok plný dobra a míru v celém Egyptě. Kéž Bůh dá státním představitelům moudrost, aby dokázali vládnout zemi a usmířit všechen lid.“ Co se týče referenda o egyptské ústavě, papež Tawadros doufá, že ústava bude odrážet to, jakou zemi by si přáli všichni občané. Dodal, že koptská církev „udělá vše, co je v jejích silách, aby se Egypt sjednotil“.


Další články



O přímluvě svatých, jejich patronátu a hranicích lidové zbožnosti

12.11.2026, RC Monitor 21/2026

Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?

O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

06.11.2026, Community in Mission

Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Nový kurz: Biblické a teologické základy duchovního osvobozování

30.09.2026, KTF UK

Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy nabízí v rámci celoživotního vzdělávání v nadcházejícím zimním semestru kurz Biblické a teologické základy duchovního osvobozování, který povede doc. Jaroslav Brož. Kurz se věnuje biblickým a teologickým základům problematiky duchovního osvobozování v kontextu křesťanské víry.

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

Rodokmen Ježíše Krista

16.09.2026, RC Monitor 17/2026

Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.