21.07.2014, Catholic Culture
Sensus fidei, smysl pro věci víry, vyjadřuje „osobní schopnost věřícího ve společenství Církve rozeznat pravdu víry“, vysvětluje dokument ITC. Tento smysl, uvádí komise, „je životně důležitým zdrojem pro novou evangelizaci“. **
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
ITC zkoumá vývoj toho, jak Církev chápala sensus fidei od Písma svatého a církevních otců až do 20. století, a zdůrazňuje, že tento „duchovní instinkt“ je darem víry a jako takový je posilován modlitbou a aktivní účastí na životě Církve.
ITC tvrdí, že zatímco věřící katolíci mají přirozený instinkt pro pravdy víry, učitelský úřad existuje proto, aby tyto instinkty prověřoval a řídil. Komise uznává, že občas může být pro věřící obtížné přijmout některé části církevního učení, v dokumentu však uvádí, že dar víry, který vede ke vzniku sensus fidei, povede věrné katolíky k tomu, aby usilovali o lepší pochopení:
Věřící musí přemýšlet o učení, které jim je předáváno, a usilovat o jeho pochopení a přijetí. Principiální odpor k učení magisteria je neslučitelný se skutečným sensus fidei.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.