Synoda musí být zdrojem jasného učení, nikoli chaosu

Tolik očekávaná mimořádná synoda o rodině se blíží, začíná příští měsíc v Římě. Objevuje se množství spekulací a debat, zda synoda bude signalizovat nějaké reformy, například zda bude umožněno katolíkům, kteří uzavřeli neplatné druhé manželství, přijímat eucharistii. Mezi další návrhy patří rychlé zrušení sňatku a umožnění uzavření nového po vzoru pravoslavných církví.**

Nedávno byl zveřejněn seznam kardinálů, biskupů a laických odborníků, kteří se synody zúčastní. Mimořádný zájem vzbuzuje zařazení kardinála Waltera Kaspera a kardinála Godfreida Daneelse, kteří po desetiletí stojí v čele myšlenkového proudu, jenž usiluje o přizpůsobení církevního učení proměnlivým mravům západní společnosti.

Kardinál Kasper aktivně prosazuje vysoce nebezpečnou a nepravdivou teorii „milosti“. Kardinál se zřejmě domnívá, že milosrdenství vzniká v rámci fungování Církve – nikoli na základě pravdy, která pochází od neměnného Boha –, jen proto, aby utišila citlivost hříšníků. Je tomu ovšem spíše tak, že když nás Bůh vede po stezkách pravdy, právě tehdy nám prokazuje svou milost. Milost, která zakrývá pravdu, není milosrdná, ale je pouhou karikaturou.

Reálné nebezpečí Kasperova návrhu spočívá v tom, že by Církev byla redukována na zprostředkovatele služeb a soustředila by se hlavně na subjektivní pocity jednotlivců spíše než na spásu duší.

Zkoušky a selhání jednotlivců nelze používat jako záminku k devalvaci nebo pokusům o předefinování neměnného učení Církve o sexuální etice. V přílišném důrazu na potřebu zlepšit pastorační péči o lidi žijící v „nestandardním stavu“, ve strachu z toho, že bychom je mohli urazit, spočívá velké riziko. Vážně se tím ohrožuje přirozený sklon dětí obdivovat a volit si mravní dobro křesťanského manželství, které je ze své podstaty nerozlučitelné.

V otázce změny církevního učení o nerozlučitelnosti manželství není v sázce nic menšího než věrnost Kristovu učení. Toto učení přímo a hluboce ovlivňuje život stamilionů věřících. Integrita svátosti manželství má rovněž zásadní význam, pokud jde o ochranu nenarozených.

Instrumentum Laboris čili „pracovní dokument“ synody říká: „Role rodičů jako primárních vzdělavatelů ve víře se považuje za nepostradatelnou a nezbytnou.“

Každý si přeje pro své děti to nejlepší. Často i rodiče se slabou nebo žádnou vírou žádají Církev o pomoc a využívají církevních škol, když čelí odpovědnosti za vzdělávání svých dětí.

Mnozí rodiče si uvědomují, že i když jejich vlastní život ovládají vášně, při výchově dětí jsou mravní hodnoty důležité. Ctnosti, které lidé nejsou ochotni zachovávat ve svém vlastním životě, jim téměř vždy připadají hodnotné v životě jejich dětí.

Tím, že by synodní otcové zaujali konkrétní stanovisko na obranu rodičů jakožto primárních vzdělavatelů, by vyjádřili souhlas s manželstvím, posvátností lidského života a pravdou o lidské sexualitě. Účinky této záležitosti na nejširší vrstvy populace nelze ani dostatečně docenit.

Za tímto účelem byla zahájena nová iniciativa. Hlas rodiny je iniciativa katolických laiků z významných pro-life a prorodinných organizací. Byla vytvořena proto, aby nabízela odborné posudky a zdroje před synodou, v jejím průběhu i po jejím skončení. Tato skupina nabízí synodním otcům pomoc v podobě průzkumů, odborných porad, vytváření konceptu projevů a kontaktů na profesionály a jejich podpory.