28.11.2014, Radio Vaticana
List je rozdělen na tři kapitoly, které pojednávají o cílech, očekáváních a horizontech Roku zasvěceného života.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
V druhé kapitole papež František představuje, co od tohoto Roku milosti očekává a nejprve zmiňuje radost, jež je charakteristickým plodem řeholního povolání. S užitím slov Benedikta XVI. o tom, že církev neroste proselytismem, ale přitažlivostí, papež František píše, že „zasvěcený život neroste pořádáním hezkých kampaní pro zájemce o duchovní povolání, nýbrž tím, že mladí lidé, kteří se s námi setkají, pocítí přitažlivost, když zjistí, že jsme šťastni.“ (I,1) Druhým očekáváním papeže Františka je, že zasvěcené osoby budou prorocky dosvědčovat Ježíše. „Probuďte svět - píše Petrův nástupce - protože charakteristickou známkou řeholního života je prorocký rozměr“ (I,2). Třetím je růst spirituality společenství.
Nejprve uvnitř vlastní komunity a pak ve společenství církve i mimo ni. Vycházet ze sebe, nezůstávat uzavřeni ve vlastních problémech a věnovat se všem. A za třetí klást si otázky týkající se toho, co žádá Bůh a dnešní lidstvo.
Ve třetí kapitole pojednávající o horizontech Roku zasvěceného života se papež obrací k těm věřícím laikům, kteří sdílejí ideály, spiritualitu a poslání jednotlivých řeholí, a vůbec k celému křesťanskému lidu, a oslovuje také zasvěcené osoby a komunity patřící k církvím s odlišnou než katolickou tradicí.
V závěru listu se Petrův nástupce obrací také ke svým bratřím v biskupské službě a s odkazem na koncilní konstituci o církvi Lumen gentium (č.43) vybízí k srdečnému přijetí duchovního kapitálu řeholního života, protože „zasvěcený život je darem církvi, rodí se v církvi, roste v církvi a je cele orientován k církvi“ – píše papež František ve zvláštním listě sepsaném u příležitosti Roku zasvěceného života, který začíná tuto neděli.
28.10.2026, RC Monitor 20/2026
Milí čtenáři, cítíte se svobodně? To je dobře, pokud ano. Jistěže nás svazuje mnoho příkazů a zákazů, kterým se učíme od malička. Většinou je to ku společenskému prospěchu. Svoboda byla vždy považována za velkou hodnotu, za níž mnoho milionů lidí zaplatilo svým životem. V tom smyslu jsem též liberální.
07.10.2026, RC Monitor 18/2026
První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.
30.10.2026, RC Monitor 20/2026
V Apoštolském vyznání víry se modlíme: „Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.“ Toto starobylé vyznání nám připomíná, že církev sjednocuje a posvěcuje Duch Svatý a že vše, co církev vlastní, je společné těm, kdo do ní patří.
21.09.2026, RC Monitor 17/2026
Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.
13.11.2026, RC Monitor 21/2026
Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.
10.11.2026, RC Monitor 20/2026
Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.