Libanon truchlí nad úmrtím Saida Akla, velkého básníka a vzoru křesťanské víry

Pohřeb Saida Akla (1912-2014), jednoho z největších libanonských básníků po Džibránu Chalílu Džibránovi, byl mimořádnou událostí. Básník, který zemřel minulý týden, možná nedosáhl Džibránova mezinárodního věhlasu, ale určitě se mu vyrovnal, jestli jej dokonce nepředčil, pokud jde o ducha, velikost a víru.

Pohřební obřad v katedrále sv. Jiří v centru Bejrútu vedl maronitský patriarcha kardinál Bechara al-Rahi. Ve svém kázání vzdal patriarcha hold muži, který byl velkým křesťanem i velkým básníkem. Said Akl, básník, spisovatel, filozof a filolog, po celý svůj dlouhý život důsledně hledal Boží přítomnost Kristovy tváře.

Velmi pozoruhodné je i to, že napsal jednoduchá slova bohoslužebné písně, kterou zná každý libanonský křesťan, i když netuší, kdo je autorem tohoto textu. „Všechno, v čem se plně nezračí tvoje tvář, je jenom chiméra,“ říká Kristu. Některé jeho básně zpívala slavná Fairuz a nyní patří k univerzálnímu dědictví arabského světa.“

Hledání hlubšího smyslu věcí, hledání podstaty, které charakterizovalo život Saida Akla, jej dokonce přivedlo k napsání „Maronitské mše“, do které vložil veškerý svůj entusiasmus, jenž se projevoval ve všem, čemu se věnoval – v poezii, divadle nebo epických verších, řekl patriarcha.

Když byl kdysi otázán na svá mladá léta, Said Akl odpověděl: „Začínal jsem teologií, která má širší záběr než filozofie, vědy a umění. Má láska k těmto oborům je veliká, ale moje láska k teologii je ještě větší.“

Said Akl, který zemřel ve 102 letech, dominuje svým géniem celému století libanonské a arabské historie.