Turečtí muslimové oceňují papežskou návštěvu

11.12.2014, Asia News

„Turecký lid velice ocenil návštěvu papeže,“ řekla agentuře CNA Zeynet Cebeci Suvari, Ph.D. z univerzity Bogazici. „Jeho poselství bylo jasné: ,Záleží mi na vás, a proto jsem tady.’ Toto prosté gesto znamená velmi mnoho, i kdyby nic dalšího neřekl.“


Muslimka Cebeci Suvari je první nekřesťankou, která získala licenciát teologie na Papežské univerzitě, neboť absolvovala studium na Gregoriánské univerzitě. Řekla, že „muslimové obecně nevědí nic o tom, jak je Svatý otec vnímán v katolickém světě... rozdíly mezi jednotlivými křesťanskými konfesemi běžnému muslimovi nic neříkají“.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Muslimové v Turecku jsou více obeznámeni s konstantinopolským ekumenickým patriarchou, který stojí v čele pravoslaví. Patriarchát se nachází v Istanbulu, a patriarcha Bartoloměj I. je Turek.

„Ačkoli je vztah Turecka ke křesťanským menšinám i dnes stále problematický, doufejme, že si turečtí političtí představitelé vezmou dobrý příklad z úcty, kterou papež prokázal Bartoloměji I.,“ řekla Cebeci Suvari.

Lidé oceňují návštěvu papeže Františka také proto, že „sděluje světu, že ne všichni muslimové jsou barbarští teroristé. Papež František při své návštěvě a znovu během letu zpět z Turecka, zdůraznil, že muslimové by měli vystupovat proti násilí a terorismu.

„Každý muslim, kterého znám, je znepokojen kvůli Islámskému státu,“ řekla Cebeci Suvari. Vysvětlila, že k „pomalým reakcím“ dochází proto, že „muslimové nevnímají Islámský stát jako muslimský. To, co Islámský stát dělá ve jménu islámu, se nijak nepodobá islámu, který znají tito běžní muslimové.“ „Nemají k Islámskému státu žádný vztah, a proto si ani nemyslí, že by o něm měli mluvit. Jsou zmatení z toho, že někdo nevidí, že to není skutečný islám,“ řekla Cebeci Suvari.


Další články



Rodokmen Ježíše Krista

16.09.2026, RC Monitor 17/2026

Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.

Pokušení obojakosti a hříchy proti lásce

07.10.2026, RC Monitor 18/2026

První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.

Proč má Maria v katolické víře výjimečné místo?

18.09.2026, RC Monitor 17/2026

V každém katolickém kostele ji najdeme. Někdy stojí nenápadně v boční kapli, jindy hrdě blízko oltáře, někdy pod křížem s tváří plnou bolesti nebo naopak s úsměvem a Ježíškem v náručí. Pro mnoho lidí představuje něhu, mateřství, čistotu nebo zdroj útěchy. A přece právě Maria bývá jedním z důvodů, proč lidé katolické víře nerozumí, převážně naši protestanští přátelé.

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.

O přímluvě svatých, jejich patronátu a hranicích lidové zbožnosti

12.11.2026, RC Monitor 21/2026

Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.