Dětští otroci ve filipínských zlatých dolech

Otec Sebastiano D’Ambra, misionář Papežského institutu pro zahraniční mise (PIME) v Zamboanga, hovořil s AsiaNews o nedávné zprávě organizace Human Rights Watch (HRW), která se týkala tisíců dětí, které jsou využívány k tomu, aby v nelidských podmínkách pracovaly ve filipínských zlatých dolech, kde jim hrozí otrava rtutí.

Chudoba „vede k těmto věcem. Děti a ženy jsou bohužel vykořisťovány v různých zaměstnáních. Ale problémem není pouze chudoba; je to také kulturní problém. Představa, že děti musí do určitého věku chodit do školy, zde ještě nezakořenila.

Přestože filipínské pracovní zákony zakazují osobám mladším 18 let nebezpečné práce včetně těžby, jsou i devítileté děti spouštěny do podzemí, aby tam kopaly, někdy i bez kyslíkových bomb. Mnohé umírají udušením.

Kromě toho rtuť používaná k oddělování zlata od jiných materiálů může způsobit zdravotní postižení a trvalé poškození mozku, pokud s ní dítě pracuje nepřetržitě.

Dětským dělníkům je vyplácena skromná almužna v porovnání s produktem, který má v současné době hodnotu 1,127 USD za unci.

Filipíny jsou 20. největším producentem zlata na světě a v tomto odvětví pracuje asi 300 tisíc lidí. Podle údajů Mezinárodní organizace práce mezi ně patří 18 tisíc nezletilých dělníků.

P. Edu Gariguez, výkonný sekretář Caritas Filipíny, řekl, že zpráva HRW – vzhledem k tomu, že se na Filipínách nejedná o nic nového –, pouze potvrzuje vykořisťování při těžbě. „Odporuje to tvrzení, že těžba přináší rozvoj. Právě naopak, při těžbě jsou utlačováni chudí lidé,“ vysvětlil.

Ve skutečnosti „vláda téměř nesleduje zaměstnávání dětí v hornictví a netrestá zaměstnavatele ani neodvádí děti z tohoto nebezpečného pracovního prostředí,“ uvádí HRW ve své zprávě.

Podle studie Ekumenického institutu pro pracovní vzdělávání a výzkum (EILER), která je financována Evropskou unií, připadají v hornických oblastech dva dětští dělníci na každých deset rodin.

Vykořisťování dětí je na Filipínách rozšířeno a neomezuje se pouze na odvětví těžby. Ba co víc, „je těžké přiznat, že samy rodiny nejsou vždy proti využívání svých dětí,“ řekl P. D’Ambra. „Extrémní chudoba je nutí vystavovat děti obchodování s lidmi, on-line prostituci a nabízet je jako levnou pracovní sílu.“

Podle misionáře vláda není úplně bezmocná, pokud jde o tento problém.

„Rozhodně nemá prostředky k úplnému odstranění tohoto problému,“ řekl, protože „populace roste tempem, které úřady nejsou schopny zvládat. Je tu velmi mnoho mladých lidí. Nicméně byly zahájeny určité iniciativy. Vláda například platí asi 6 milionům chudých rodin, aby je podnítila k posílání jejich dcer do škol. Když neposílají děti do školy, nemají nárok na pomoc. Ale tohle není dostatečné.“