Podle vikáře z Aleppa jsou první dohody mezi vládou a povstalci malými kroky k ukončení války

Situace „je i nadále složitá, ale objevuje se i něco nového. Nezávazná jednání, malé místní dohody, určitá touha zůstat pohromadě jsou povzbudivá a nadějná znamení,“ řekl Mons. Georges Abou Khazen, apoštolský vikář z Aleppa.

Tento duchovní hovořil s agenturou AsiaNews o diplomatických snahách poskytovat pomoc obléhaným místům, kde obyvatelé hladoví. „To, co se děje v Madáje a dvou dalších šíitských vesnicích v severní Sýrii, kam během příměří dorazila pomoc, ještě neznamená mír pro celou zemi. Je to první krůček k ukončení konfliktu.“

Podle apoštolského vikáře stojí za povšimnutí, že „vláda a vzbouřenci spolu komunikují. Někteří se stahují. Jiní složili zbraně.“

Až 4,5 milionu lidí žije v těžko přístupných oblastech, včetně téměř 400 tisíc osob na 15 obléhaných místech, kam se nedostane životně důležitá pomoc.

Jedním z takových míst je Madája, jež se nachází 25 km severně od Damašku a 11 kilometrů od libanonské hranice. Od začátku července je obsazena vládními vojsky a jejich spojenci, libanonským šíitským hnutím Hizballáh.

Náklad s pomocí dorazil též do Foa a Kefráje, dvou měst na severu, jež jsou obsazena oddíly povstalců a kde je humanitární situace údajně také katastrofální. V těchto dvou městech bylo od března drženo asi 20 tisíc lidí bez pomoci zvenčí.

Do Madáje dorazil konvoj pod záštitou OSN s potravinovou pomocí a zásobami od Mezinárodního červeného kříže a Červeného půlměsíce minulé pondělí. Dnes dorazil druhý konvoj 50 nákladních automobilů s moukou, léky a hygienickými potřebami, jenž byl vypraven z Damašku.

„Většina lidí v Sýrii dnes věří, že válka již není jedinou možnou volbou,“ řekl apoštolský vikář. Pouze Daeš (arabská zkratka pro Islámský stát) a Fronta an-Nusra chtějí, aby konflikt a násilí pokračovalo. Místní skupiny si však uvědomují, že násilí musí skončit. K dosažení míru je zapotřebí dialog.“

V minulosti byly místní dohody „vnucovány zvenčí“. Nyní „lidé chtějí ukončit násilí a zastavit boje. Považuji to za malé znamení, jež nám skýtá důvod k optimismu.“ Několik významných osobností, včetně melchitského patriarchy Gregory III. Lahama, nedávno varovalo před nebezpečím, že by potraviny mohly padnout do rukou zločineckých gangů nebo teroristických skupin.

„Stále jsme ve válce,“ řekl P. Abou Khazen. „Vždycky existuje riziko, že se pomoci může zmocnit někdo jiný. I v době míru někteří obchodníci spekulují s potravinami. Jen si představte, jak to asi vypadá teď! Skutečnost, že pomoc bude rozdělovat Organizace spojených národů, by měla být zárukou, že k ničemu nekalému nedojde.

„I my v Aleppu jsme byli obléháni,“ vysvětlil. „V Madáje možná bylo této situace zneužíváno. Bylo správné volat na poplach, ale tato situace by neměla být zneužita k politickým cílům.“ Zdá se, že na pozadí těchto skutečností dochází k určitému posunu na diplomatické úrovni, velmoci naléhají na okamžitou pomoc sužovaným civilistům.

Zvláštní vyslanec OSN Staffan de Mistura se setkal s velvyslanci pěti stálých členů Rady bezpečnosti (Velká Británie, Čína, Francie, Rusko, Spojené státy). Během jednání vyslanec zdůraznil, že „pro syrský lid má zásadní význam, aby se během příprav na rozhovory v Ženevě jednalo o trvalém a nerušeném přístupu k řadě obléhaných oblastí“.

Podle apoštolského vikáře jsou takové snahy „opravdové a upřímné“, protože „další státy v oblasti, jako například Turecko“, na které bylo nedávno zaútočeno, „si uvědomily, že násilí je třeba omezit. Vnější síly se snaží zemi rozdělit, podněcují konflikt tím, že zneužívají náboženství a sektářskou nenávist pro dosažení svých vlastních ekonomických a politických zájmů“.

„K útokům a násilnostem dochází denně,“ řekl apoštolský vikář. „V posledních 100 dnech bylo Aleppo bez elektrické energie. Je nedostatek vody. Lidé jen přežívají. Když mohou, spoléhají se na generátory... Je zima, mrzne a situace je špatná zejména pro děti, staré a nemocné lidi.“

Přesto se navzdory těmto okolnostem objevují určitá znamení, která vyvolávají opatrný optimismus, protože „nikdy nesmíme ztrácet naději. Jedním z příkladů je každodenní pomoc, kterou některé rodiny, křesťanské i muslimské, poskytují chudším rodinám, jež nemají jídlo ani vodu.“

„Takováto nezištná láska je slepá k náboženskému vyznání nebo etnickému původu lidí v nouzi,“ dodal. „V takové situaci můžeme vidět hodnotu milosrdenství, v jubilejním roce, v zemi, která už pět let zná jenom násilí a teror. Prostřednictvím milosrdenství lze změnit vše: názory, pocity i chování.“