Sarah: služme mši čelem k východu a přijímejme eucharistii vkleče

Dan Hitchens, zástupce šéfredaktora Catholic Herald, toto oznámení okamžitě označil za „nejdůležitější zprávu týkající se liturgie, protože Benedikt XVI. svým motu proprio Summorum Pontificum z roku 2007 poskytl větší svobodu kněžím slavit tradiční latinskou mši“.

Vatikánští pozorovatelé jsou obzvláště ohromeni, že papež František, který je mnohými považován za liberála, podněcuje tradiční přístup k liturgii. Kardinál Sarah dále řekl: „Náš Svatý otec František má obrovský respekt k liturgické vizi a opatřením papeže Benedikta XVI.“

Francouzský biskup Dominique Rey, který se účastnil konference, bez váhání přijal žádost kardinála Saraha a slíbil, že o Adventu ve své diecézi začne tyto změny zavádět. Rey, biskup z Fréjus-Toulonu, se na konferenci obrátil na kardinála Saraha se slovy: „V reakci na vaši výzvu nyní oznamuji, že poslední adventní neděli letošního roku při slavení eucharistie ve své katedrále i při jiných příležitostech budu rozhodně sloužit ad orientem – čelem k Pánu, který přichází.“

Biskup Rey dodal: Před začátkem Adventu odešlu list svým kněžím a věřícímu lidu, abych jim vysvětlil své počínání v této záležitosti. Vyzvu je, aby následovali mého příkladu.“

Kardinál Sarah poděkoval za mnohá slavení liturgie, která jsou vedena zbožně a oslavují Boha, ale postěžoval si také na řadu liturgických nešvarů v Církvi. „V posledních desetiletích,“ poznamenal, „jsme viděli mnohá liturgická slavení, kde byli lidé, osobnosti a lidské úspěchy stavěny natolik do popředí, že téměř vyloučili Boha.“

Kardinál Sarah využil svůj africký původ k tomu, aby daný problém názorně vysvětlil. „Já jsem Afričan,“ řekl. „Dovolte mi, abych se vyjádřil přímo: liturgie není prostorem k propagaci mé kultury. Spíše je prostorem, kde je má kultura křtěna, kde je má kultura přiváděna k Bohu.“

Sarah naznačil, že otcové Druhého vatikánského koncilu zamýšleli provést liturgickou reformu proto, aby na mši přivedli více věřících, ale tato snaha z větší části selhala. „Bratři a sestry, kde jsou ti věřící, o nichž mluvili koncilní otcové?“ otázal se.

Poté kardinál pokračoval. Z mnoha věřících jsou nyní nevěřící: na liturgii vůbec nepřicházejí. Řečeno slovy svatého Jana Pavla II.: mnozí křesťané žijí ve stavu „tichého odpadlictví“; „žijí, jako by Bůh neexistoval“ (apoštolská exhortace Ecclesia in Europa, 28. června 2003, 9). Kde je ona jednota, které chtěl koncil dosáhnout? Stále ještě jsme jí nedosáhli. Udělali jsme skutečný pokrok při volání celého lidstva do domu Církve? „Nemyslím si to. A přeci jsme toho s liturgií provedli velice mnoho!

Vyjádřil „hluboký smutek“ z „mnoha liturgických nešvarů v dnešní Církvi“ a podotkl, že „eucharistie je příliš velký dar na to, abychom tolerovali nejednoznačnost a znevažování“.

Jedním z takových nešvarů, jež zmínil, je to, když kněží „ustupují stranou a umožňují mimořádným udělovatelům svatého přijímání podávat eucharistii“, což je podle názoru řady kněží způsob, jak umožnit laikům intenzivnější účast na mši. „Je to špatné, spíše se jedná o popření kněžské služby a klerikalizaci laiků,“ řekl kardinál Sarah.

„Když se toto děje, je to znamení, že formace probíhala velice špatně a je třeba ji napravit,“ dodal.

Vyzval k hojnému přijímání tradiční latinské mše a také podpořil tradiční praktiky, které již dříve navrhl papež Benedikt, včetně užívání latiny při nové mši, přijímání eucharistie vkleče a zpěvu gregoriánského chorálu. „Musíme zpívat posvátnou liturgickou hudbu, ne pouze zbožné skladby nebo ještě hůře, světské písně,“ řekl. „Koncil nikdy nezamýšlel, že by se měl římský ritus slavit výhradně v lidovém jazyce. Hodlal však umožnit jeho častější používání, zejména při čteních.“

Když už byla řeč o klečení při svatém přijímání, prefekt kongregace pro bohoslužbu připomněl kněžím, že nesmějí odpírat lidem eucharistiti za to, že při přijímání svátosti klečí. Ba co více, vyzval, aby všichni tam, kde je to možné, přijímali vkleče. „Klečení při posvěcení (pokud nejsem nemocen) je důležité. Na Západě je to považováno za tělesný úkon zbožnosti, kterým se pokořujeme před naším Pánem a Bohem. Je to v podstatě modlitební úkon. Tam, kde klečení a pokleknutí z liturgie vymizelo, je třeba je obnovit, zejména při přijímání našeho požehnaného Pána v eucharistii.“

Významnou část své přednášky věnoval výzvě kněžím a biskupům, aby slavili mši „ad orientem“, tedy společně s lidem čelem k našemu Pánu. Zde jsou klíčové výňatky:

Ačkoli sloužím jako prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, svou výzvu činím ve vší pokoře jako kněz a biskup s nadějí, že budou v celé Církvi podporovat zralé myšlení, vzdělanost a dobrou liturgickou praxi.

Chci apelovat na všechny kněze... Jsem přesvědčen, že je velmi důležité, abychom se co nejdříve vrátili ke společné orientaci kněze a věřících stejným směrem – k východu nebo alespoň k apsidě, k Bohu, který přichází – v těch částech liturgického obřadu, kdy se obracíme k Bohu... Myslím, že je to velmi důležitý krok pro zajištění toho, aby Bůh byl skutečně v centru našeho slavení.

A tak vás, milí otcové, žádám, abyste zaváděli tuto praxi všude, kde je to možné, samozřejmě obezřetně a s nezbytnou katechezí, ale také s jistotou pastýře, že se jedná o něco dobrého pro Církev a pro náš lid.

Váš pastorační úsudek určí, jak a kdy je to možné, ale snad by bylo vhodné s tím začít o letošní první neděli adventní. Milí otcové, měli bychom znovu naslouchat Božímu nářku, jak jej ohlašoval prorok Jeremiáš: „a ke mně se obracejí zády“ (2,27). Obraťme se opět čelem k Bohu!

Rád bych vyzval i mé bratry biskupy: prosím vás, abyste vaše kněze a lid tímto způsobem vedli k Pánu, a to zejména při významných slavnostech ve vaší diecézi a katedrále. Formujte prosím seminaristy v tomto duchu, aby nebyli povoláni stát se kněžími, kteří sami budou v centru liturgického uctívání, ale aby vedli věřící jako své bližní ke Kristu. Prosím, usnadněte tuto prostou, ale hlubokou reformu ve vašich diecézích, katedrálách, farnostech a seminářích.

Při přednášce kardinál Sarah zdůraznil obrovskou zodpovědnost kněží vzhledem k eucharistii. „My kněží, my biskupové neseme velkou odpovědnost,“ řekl. „Jak náš dobrý příklad buduje dobrou liturgickou praxi; jak naše nedbalost nebo přečiny poškozují Církev a její posvátnou liturgii!“

Varoval spolubratry v kněžské službě: „Vyvarujme se pokušení liturgické lenosti, protože to je pokušení od ďábla.“