Biskup Fellay: Zvažuje se nabídka osobní prelatury

Pokud jde o samotné Bratrstvo, řekl, „také se domníváme, že za současných okolností je pro nás osobní prelatura nejvhodnějším režimem“. Osobní prelatura, což je církevní jurisdikce bez geografických hranic, jež má provádět konkrétní pastorační činnost, je SSPX navrhována již léta. V současné době je jedinou osobní prelaturou v Církvi Opus Dei, takže když Bratrstvo nabídku přijme, stane se druhým subjektem, jenž získá takovou strukturu.

Navzdory tomu, že v minulosti se zdráhalo prelaturu přijmout, se zdá, že biskup Fellay naznačuje, že se jeho názor na tuto záležitost mění.

Arcibiskup Guido Pozzo, předseda Ecclesia Dei – vatikánského úřadu odpovědného za věroučné rozhovory s SSPX –, v rozhovoru pro Vida Nueva, jenž vyšel současně s rozhovorem s biskupem Fellaym, řekl, že se provádí „podrobné zkoumání“ právního textu. Jakmile bude hotový návrh stanov, bude předložen Svatému otci, řekl a zdůraznil, že Vatikán si „pro kanonické uznání klade jako nezbytnou podmínku věrnost obsahu dogmatických prohlášení, která Svatý stolec předložil SSPX“.

SSPX založil arcibiskup Marcel Lefebvre v roce 1970, aby formovalo kněze, jako reakci na to, co popsal jako omyly, které se vloudily do Církve po Druhém vatikánském koncilu. Vztahy Bratrstva se Svatým stolcem byly napjaté zejména v roce 1988, kdy arcibiskup Lefebvre a biskup Antonio de Castro Mayer vysvětili čtyři biskupy bez svolení papeže Jana Pavla II.

Nedovolené svěcení mělo za následek exkomunikaci těchto šesti biskupů; exkomunikace žijících biskupů byla sňata Benediktem XVI. v roce 2009 a od té doby mezi Bratrstvem a Vatikánem probíhají jednání o „obnovení plného společenství s Církví“.

Při snětí exkomunikace Benedikt poznamenal, že „věroučné otázky samozřejmě zůstávají a dokud se nevyjasní, Bratrstvo nebude mít v Církvi žádný kanonický status a jeho kněží nemohou legitimně vykonávat jakoukoli službu“.

Největšími překážkami pro smíření Bratrstva s Vatikánem jsou prohlášení o náboženské svobodě v deklaraci Dignitatis Humanae Druhého vatikánského koncilu a deklarace Nostra aetate, o nichž tvrdí, že jsou v rozporu s předchozím katolickým učením. Na znamení dobré vůle však papež František během jubilejního Roku milosrdenství prodloužil kněžím SSPX fakulty pro platnou zpověď a rozhřešení kajícníků. Tyto fakulty pak byly prodlouženy až do odvolání.

Biskup Fellay v rozhovoru řekl, že stále existují překážky, které je třeba překonat, než bude dosaženo plné jednoty, a že „dnes stejně jako včera je hlavní překážkou stupeň závaznosti Druhého vatikánského koncilu“.

„Důležitým krokem“ bylo prohlášení arcibiskupa Pozza, že „některé texty koncilu nepředstavují kritérium pro katolicitu“. Mezi ně patří, řekl, texty týkající se náboženské svobody, vztahů s nekřesťanskými náboženstvími, ekumenismu a liturgické reformy.

„Kdybychom byli schopni stanovit, že se jedná o linii celé Církve, a ne toho či onoho jednotlivce, bylo by to rozhodující,“ řekl, ale upozornil, že stále ještě existuje několik „červených linií“, které Bratrstvo zatím není ochotno překročit.

Tyto linie se nacházejí tam, kde jde o dokumenty popisující „způsob, jak je praktikován ekumenismus, včetně prohlášení velmi nebezpečných pro víru, prohlášení, která ve vás vzbuzují dojem, že všichni mají stejnou víru; dále jsou to texty týkající se liturgických otázek nebo vztahu mezi Církví a státem“.

„To vše jsou problémy, v nichž neustoupíme. Není to otázka postojů nebo osobního názoru či pouhá zvláštnost naší kněžské společnosti,“ řekl a dodal, že Bratrstvo se drží toho, „co Církev ohledně těchto otázek učila a již definovala“.

„Mohli bychom to shrnout tak, že conditio sine quae non (nezbytná podmínka) je to, že nás Řím přijme takové, jací jsme.“

Biskup Fellay poznamenal, že další bod, který komplikuje dosažení jednoty, je skutečnost, že v současné době v Církvi panuje „hluboké rozdělení mezi konzervativci a progresisty, které vede až do nejvyšších úrovní“.

„Do jisté míry jsme oběťmi tohoto sporu, jelikož oficiální prohlášení o našem společenství s Petrovým stolcem bude sotva uspokojivé pro obě strany,“ řekl, ale poznamenal, že ač je těžké říci datum, kdy k usmíření dojde, Řím se zdá být otevřenější veřejnému uznání „našeho statusu jakožto katolíků“.

V reakci na nálepkování Bratrstva jako „ultrakonzervativního“ a „sektářského“ Fellay řekl, že pokud někdo chce „diskvalifikovat“ SSPX těmito nálepkami, „pak musí odsoudit celou katolickou církev v celé její historii“.

„My prostě následujeme a aplikujeme to, co Církev praktikovala na celém světě po staletí,“ řekl, ale poznamenal, že zatímco „oni chtěli změnit Církev“ jak před koncilem, tak po něm, „my jsme neopustili bohaté dědictví naší svaté matky Církve“.

„Tento prostý fakt stačí, abychom byli považováni za konzervativce,“ řekl a dodal, že snaha Bratrstva „bránit se a chránit“ před těmito druhy útoků je od 70. let „špatně chápána“.

Biskup Fellay také řekl, že navzdory přetrvávajícím bodům, ve kterých jsou s Římem rozděleni, se za papeže Františka proces sjednocování urychlil. Zatímco problematika Bratrstva začala za pontifikátu svatého Jana Pavla II. a pokračovala za Benedikta XVI., který hrál „velmi důležitou roli“, zdá se, že „nejdůležitější kroky byly podniknuty za Františkova pontifikátu“.

Fellay v souvislosti s nárůstem kněžských povolání v SSPX řekl, že to, co činí jejich pojetí kněžství jedinečným, je „duch oběti na kříži, oltářní oběti, kterou kněží obnovují v důvěrném spojení s naším Pánem a s níž se sami musí ztotožňovat“.

Arcibiskup Pozzo v rozhovoru řekl, že pokud jde o otázku Druhého vatikánského koncilu, „jedná se o nesprávný přístup ptát se, zda katolík může koncil přijímat, či nikoli“.

„Dobrý katolík jej nemůže odmítat,“ řekl, „protože je univerzálním sněmem biskupů shromážděných kolem papeže“.

Skutečný problém však nastává s výkladem koncilních dokumentů. Vyzdvihl myšlenku, která pochází od Benedikta XVI., že správným výkladem je to, když dokumenty čteme „v linii obnovy a v kontinuitě s tradicí“.

„Druhý vatikánský koncil musí být chápán a čten v kontextu tradice Církve a jejího soustavného magisteria,“ řekl, ale zdůraznil, že „učitelský úřad Církve nelze zastavit v roce 1962“.

„Nad Slovem nestojí ani učitelský úřad ani pokrok v nejlepším porozumění tajemství víry,“ řekl a dodal, že jednotlivá učení Druhého vatikánského koncilu „mají různé stupně autority, které odpovídají různým stupňům závaznosti“.

Po dosažení úplného smíření mezi Vatikánem a SSPX mohou probíhat další diskuse o některých otázkách, „které nejsou záležitostí víry, ale patří k tématům, jež se týkají pastoračního uplatňování koncilní orientace a učení,“ řekl a jako příklady poukázal na vztah mezi Církví a státem, ekumenismus, mezináboženský dialog a liturgickou reformu.

„Hlubší diskuse o těchto tématech může být užitečná pro jejich zpřesnění a vyjasnění, aby se předešlo nedorozuměním nebo nejasnostem, které jsou žel rozšířené,“ řekl a vysvětlil, že je důležité vyhnout se zkostnatělosti nebo zatuhlosti na „vlastní pozici“, když zároveň tvrdíme, že jsme otevřeni diskusi.

Nicméně řekl, že dialog s SSPX „může pomoci určit správnou interpretaci, aby nedocházelo k nedorozuměním, chybám či nejasnostem, které jsou určitým způsobem přítomny v chápání a výkladu některých koncilních učení“.

Arcibiskup Pozzo řekl, že má „důvěru“ v cestu, kterou kráčí Vatikán s SSPX, a vysvětlil: „Nejsem optimista ani pesimista, ale realista a mám důvěru, že jdeme správným směrem.“