P. Stanley Rother, první mučedník narozený v USA, bude v září blahořečen

P. Rother pocházel z neokázalého městečka Okarche, kde pilíře společenského života tvořily farnost, škola a farma. Chodil do tamější školy a před odchodem do semináře žil se svou rodinou. Obklopen dobrými kněžími a živou farností Stanley od raného věku cítil, že ho Bůh volá ke kněžství. Ale navzdory silnému povolání měl Stanley v semináři problémy, několikrát propadl, a dokonce byl z jednoho semináře vyloučen. Nakonec absolvoval seminář Mount St. Mary v Marylandu.

Když se sestra Clarissa Tenbricková, Stanleyho učitelka z 5. třídy, doslechla o jeho strádání v semináři, napsala mu, aby ho povzbudila a připomněla mu, že patron všech kněží, svatý Jan Vianney, měl také potíže v semináři.

„Oba byli prostými muži, kteří věděli, že jsou povolání ke kněžství a pak je někdo povzbudil, aby mohli dokončit studium a stát se kněžími, řekla v loňském roce v rozhovoru pro agenturu CNA Maria Scaperlandaová, autorka knihy The Shepherd Who Didn‘t Run, životopisu tohoto mučedníka.

„A oni pak vnášeli dobro, prostotu a štědré srdce do všeho, co dělali.“

Když Stanley ještě studoval v semináři, svatý Jan XXIII. požádal Církev v Severní Americe, aby poslala pomoc a vybudovala misie ve Střední Americe. Brzy poté diecéze Oklahoma City a Tulsa založily misii v Santiago Atitlan v Guatemale, v chudé venkovské komunitě složené převážně z domorodých obyvatel.

Několik let po svém svěcení P. Stanley přijal nabídku přidat se k misiím, kde strávil dalších 13 let svého života.

Když dorazil do misie, mayští indiáni Tz'utujil ve vesnici neměli žádný vlastní ekvivalent pro jméno Stanley, a tak mu říkali otče Francisco – podle jeho křestního jména Francis.

Pracovní morálce se P. Stanley naučil na rodinné farmě, což mu na tomto novém místě dobře posloužilo. Jako misijní kněz nejen sloužil mše, ale také opravoval rozbitý náklaďák nebo pracoval na poli. Vybudoval zemědělské družstvo, postavil školu, nemocnici a první katolickou rozhlasovou stanici, která byla využívána pro katechezi vzdálenějších vesnic.

„Považuji za úžasné, že Bůh využije každičkou drobnost,“ řekla Scaperlandaová. „Lásku k půdě a malému městu, kde si všichni navzájem pomáhali, všechno to, co se naučil v Okarche, využil také, když dorazil do Santiaga.“

Milovaný Padre Francisco byl mezi farníky znám také svou laskavostí, nezištností, veselou povahou a vnímavostí vůči druhým. Na desítkách obrázků jsou vidět smějící se děti, jak běží za Padre Franciscem a chytají se ho za ruce, řekla Scaperlandaová.

„Pracovat s nimi, dělit se s nimi o chléb, oslavovat s nimi život bylo pro otce Stanleyho naprosto přirozené, a právě proto o něm toto společenství v Guatemale říká: otec Stanley „byl náš kněz“, uvedla.

Postupem let násilí guatemalské občanské války proniklo i do kdysi klidné vesnice. Mizení lidí, zabíjení a nebezpečí se brzy staly součástí každodenního života, ale P. Stanley zůstal nezlomný a podporoval svůj lid.

V letech 1980-1981 už byly násilnosti téměř nesnesitelné. P. Stanley viděl, jak jsou jeho přátelé a farníci unášeni nebo zabíjeni. V dopise oklahomským katolíkům napsaném během jeho posledních Vánoc popsal lidem ve svém domově nebezpečí, kterým jeho misijní farnost denně čelila.

„Skutečnost je taková, že jsme v nebezpečí. Ale nevíme, kdy nebo co vláda udělá, aby Církev ještě více potlačila... Vzhledem k situaci stále ještě nejsem připraven odejít... Ale pokud má být mým osudem to, že zde položím život, nechť se tak stane... Nechci tento lid opustit a říkám to i po všech těch letech. Stále ještě lze učinit spoustu dobra i za těchto okolností.“

Dopis zakončil těmito slovy:

„Pastýř nemůže utéci při první známce nebezpečí. Modlete se za nás, abychom byli znamením Kristovy lásky k našemu lidu, aby jej naše přítomnost posilovala při snášení utrpení jako přípravy na příchod Božího království.“

V lednu 1981, kdy mu hrozilo bezprostřední nebezpečí a jeho jméno se ocitlo na seznamu osob, které měly být usmrceny, se P. Stanley na několik měsíců vrátil do Oklahomy. Ale když se blížily Velikonoce, přál si strávit Svatý týden se svým lidem v Guatemale.

„Otec Stanley nemohl opustit svůj lid,“ řekla Scaperlandaová. „Vrátil se do své farnosti v Guatemale, aby toho roku mohl slavit Svatý týden se svými farníky – a byl zabit za to, že žil podle své katolické víry.“

Ráno 28. července 1981 se tři Ladinos, muži, kteří od roku 1960 bojovali proti domorodcům a chudým guatemalským venkovanům, vloupali na faru P. Rothera. Nutili ho, aby odtamtud zmizel, ale on odmítl. Nechtěl ohrozit ostatní v misii, zápasil s násilníky, ale nevolal o pomoc. O patnáct minut později zazněly dva výstřely. Otec Stanley byl mrtev a muži uprchli z pozemku misie.

Scaperlandaová, která se účastní kauzy svatořečení P. Stanleyho, říká, že tento kněz je významným svědkem a příkladem: „Sytil hladové, poskytoval přístřeší lidem bez domova, navštěvoval nemocné, utěšoval sužované, trpělivě snášel křivdy, pohřbíval mrtvé.“

Jeho život je také skvělým příkladem obyčejného člověka, který byl povolán, aby činil mimořádné věci pro Boha, řekla.

„Největší dojem na mě dělá asi to, jak byl život otce Stanleyho prostý,“ uvedla.

„Líbí se mi, jak to vyjádřil arcibiskup z Oklahoma City Paul Coakley: ,Potřebujeme svědectví svatých mužů a žen, kteří nám připomínají, že jsme všichni povoláni ke svatosti – a že svatí muži a ženy pochází z obyčejných míst, jako je Okarche v Oklahomě.‘“

„I když se detaily liší, jsem přesvědčena, že povolání je stejné – a výzva je také stejná. Stejně jako otec Stanley je každý z nás povolán přitakat Bohu celým svým srdcem. Všichni máme vidět druhé jako Boží děti, jednat s nimi s úctou a štědrým srdcem,“ dodala.

„Jsme povoláni ke svatosti – ať už žijeme v oklahomském Okarche, v New Yorku nebo v Ciudad de Guatemala.“