Konec iluzí o Evropské unii ve zprávě Observatoria sociální nauky Církve kardinála Van Thuâna

„Možná se zdá podivínské, že celou zprávu věnujeme jedinému z pěti kontinentů, avšak co otřásá Evropou, zajímá celý svět,“ píše předseda Observatoria, terstský arcibiskup Giampaolo Crepaldi v předmluvě k dvousetstránkovému svazku a dodává: „Nebojíme se vyslovit nepohodlnou pravdu, že projekt společné Evropy prochází vážnou krizí. Pouze radikální přehodnocení metod a zejména obsahu – za notného přispění Boží prozřetelnosti – bude moci zvrátit situaci, která je pro všechny nebezpečná.“

Ačkoli pojem „krize“ v posledních letech podléhá inflaci, podle autorů zprávy, na které se podílelo pět mezinárodních výzkumných středisek (Madrid, Vratislav, Peru, Argentina, Ekvádor a římské Centrum studií Rosaria Livatina), nejlépe vystihuje současnou evropskou nevolnost, a to také ze sémantického hlediska. Krisis totiž popisuje moment oddělující dva různé způsoby bytí. Jestliže se křesťanství v evropských počátcích neomezilo jenom na utváření kultury, nýbrž vybudovalo její civilizaci, a kříž byl už od středověku evropským pojivem, jeho pozdějším úmyslným zanedbáním vznikl dušný, vykořeněný a skomírající Západ, který je sám sobě přízrakem.

Zpráva vyjmenovává četné důvody nynější evropské krize a vrací se přitom na práh dějin Evropské unie. Podle autorů selhaly principy křesťanského humanismu oněch politiků, kteří zahájili společné směřování Evropy po hrůzách druhé světové války, a naopak převládl Manifest z Ventontene italských komunistických exulantů Spinelliho, Rossiho a Colorniho. Po Brexitu, v srpnu předloňského roku (22. 8. 2016), se politici Hollande, Merkelová a Renzi vydali na tento italský ostrov, aby potvrdili důležitost zmíněného Manifestu pro Evropskou unii, navzdory tomu, že se v něm hovoří o „revolučním a socialistickém evropském projektu řízeném avantgardní politickou skupinou“, zastupující „dosud nepřipravené národy“. V základech Evropy tak stojí jakobínský ideál elity, která dobře zná dobro svého lidu, byť se někdy jeví jako protilidové, a která ke své vládě nepotřebuje lidový mandát, protože sama ztělesňuje „nejhlubší požadavky společnosti“.

Neudivuje proto, že Evropská unie na sebe vzala podobu centralistického a absolutistického státu, ve kterém největší část moci uchopili funkcionáři a lobbisté. Evropský parlament nevydává zákony ani je nemůže předkládat, při zasedáních Rady Evropské unie má každý představitel z 27 členských států (brzy jich bude 30) k dispozici dvouminutové vystoupení a veškerá vláda se soustředí do rukou Evropské komise, jejíž členové ovšem nejsou voleni. Přilnutí k novému socialistickému Manifestu, „dítěti osvícenství, elitářství, absolutní laickosti a horizontálnosti“ tak vysvětluje, proč se z obzorů Evropské unie vytratilo náboženství, zejména katolické. Stefano Fontana, ředitel Observatoria sociální nauky Církve, připomíná odmítnutí evropských institucí na žádost Jana Pavla II. o poukaz na křesťanské kořeny v Evropské ústavě, na který polský papež rozhodně naléhal.

Tato výzva zůstala oslyšena a Evropu ovládla laická ideologie. Konkrétním příkladem, uvádějí autoři zprávy, může být projekt Erasmus, ve studii definovaný jako „forma masové převýchovy mladých lidí s cílem odcizit je mládežnickým kulturám a zapojit do vyumělkované, abstraktní a tendenčně liberální evropské kultury“. Evropské soudy se staly obětí vyhraněného právního pozitivismu a bezvýhradně vzaly za svou kauzu „nových práv“. Invaze evropských institucí v oblasti etických témat a rodinné politiky, které by měly spadat do kompetence členských států, je na denním pořádku. Vyšlo najevo, že korporace evropských funkcionářů se doplňuje kooptací, čímž uniká jakékoli politické či lidové kontrole. Systematicky se prosazuje relativistická a laická kultura a plánovitě se vypuzuje náboženství z veřejného prostoru, přičemž se nahrazuje náboženským indiferentismem či převážně francouzskou vizí laickosti. Lidová a národní identita tím trpí a obává se, že bude odstředěna v evropském univerzalismu, který je zdánlivě neutrální, avšak ve skutečnosti technokraticky i eticky protřelý a navíc nábožensky relativistický.

Zpráva Observatoria kardinála Van Thuâna navrhuje jako východisko odlehčenou institucionální formu Evropské unie, hlubší uvědomění vlastní identity a větší respekt k tomu, co evropské dějiny stvořily na svém území a ve svých společnostech. Jak při prezentaci svazku zdůraznil kard. Angelo Bagnasco, předseda Rady evropských biskupských konferencí, „zodpovědní představitelé Evropské unie a politici by měli věnovat pozornost odstředivým tendencím. Bylo by krátkozraké je povýšeně a nadutě přehlížet“, varoval janovský arcibiskup a vyzval k „analýze jejich motivací a hledání vhodných řešení“.