Papež zavedl novou slavnost Panny Marie, Matky Církve

Dekret shrnuje historii mariánské teologie v církevní liturgické tradici a ve spisech církevních Otců. Uvádí se v něm, že svatý Augustin a papež svatý Lev Veliký si uvědomovali význam Panny Marie v tajemství Krista.

„Svatý Augustin píše, že Maria je matkou Kristových údů, protože s láskou spolupracovala na novém narození věřících do Církve, zatímco svatý Lev Veliký tvrdí, že narození Hlavy je také narozením těla, což naznačuje, že Maria je jak Matkou Krista, Syna Božího, tak matkou údů jeho mystického těla, kterým je Církev.“

V dekretu se uvádí, že tyto úvahy jsou důsledkem „Mariina božského mateřství a jejího intimního spojení v díle Spasitele“.

Písmo, píše se v dekretu, zobrazuje Marii u kříže (srov. Jan 19,25). Tam se stala Matkou Církve, když „od svého Syna převzala odkaz lásky a přijala všechny lidi v osobě milovaného učedníka za syny a dcery, aby se znovu narodili k věčnému životu“.

V roce 1964, píše se v dekretu, papež Pavel VI. „prohlásil Blahoslavenou Pannu Marii za ,Matku Církve, totiž všech křesťanů, věřících i pastýřů, kteří ji nazývají nejmilejší Matkou‘ a ustanovil, že ,Matka Boží má být nadále uctívána a vzývána všemi křesťany tímto nejněžnějším ze všech titulů‘“.

V Roce smíření 1975 Církev vložila do Římského misálu votivní mši ke cti Blahoslavené Panny Marie, Matky Církve.

Tímto dekretem papež František vkládá tuto oslavu do liturgie univerzální Církve jako památku s pevným datem.

Kongregace pro bohoslužbu vydala oficiální liturgické texty v latině. Překlady, uvádí se v dekretu, připraví a schválí místní biskupské konference a kongregace je poté potvrdí.