Kardinál Pell: Lživý titulek, podivný proces

„Obyčejná penetracerdquo, hlásá hrozivě titulek na webu Idnes.cz o případu australského kardinála Pella, který byl prvoinstančně odsouzen za pohlavní zneužívání a vzat do vazby. Jeho obhájce měl prý prohlásit: „Byla to obyčejná sexuální penetrace, při které se dítě aktivně nezapojuje.“

Je to obyčejná lež, můžeme opáčit. Celá kardinálova obhajoba je založena na tvrzení neviny. Proč by se hájil takto hloupě? Co se vlastně v soudní síni odehrálo?

Z médií víme, že již v prosinci 2018 padl odsuzující rozsudek. Soud verdikt zveřejnil až koncem února 2019, přičemž následovalo jednání, na kterém se mimo jiné řešila otázka vzetí sedmasedmdesátiletého kardinála do vazby. Obhájce na požadavek vazby reagoval námitkou, že v případu nejsou tvrzeny žádné přitěžující okolnosti a předmětem řízení je skutek klasifikovaný jako běžná sexuální penetrace, které se dítě aktivně neúčastní. Advokát tedy netvrdil, že se jeho klient něčeho takového dopustil. Poukazoval na to, že pro vzetí do vazby musí být splněny určité přitěžující okolnosti, které v daném případě přítomny nejsou, ani kdyby byl kardinál vinen.

Připomeňme, že o trestu soud dosud nerozhodl a že vazba je předběžným opatřením, jehož cílem primárně je zabránit delikventovi v opakování trestné činnosti, ovlivňování svědků nebo útěku před spravedlností. Takový úmysl kardinál Pell zřejmě nemá, když coby občan státu Vatikán nemusel do Austrálie k soudu vůbec přijet.

Kardinál měl podle australského soudu po nedělní mši svaté načapat dva mladíky v sakristii, jak upíjejí mešní víno. Měl se před nimi obnažit, osahávat je, masturbovat a jednoho z nich přinutit k orálnímu sexu. V jiném případě měl chlapce přitlačit ke zdi katedrály a bolestivě mu stisknout přirození.

Kardinál se proti verdiktu odvolal a i nadále tvrdí, že je nevinen. S mediální znalostí věci samozřejmě nelze s jistotou říci, kde je pravda. Můžeme ale shrnout podstatné body obhajoby. K tvrzeným činům mělo dojít bezprostředně po nedělní bohoslužbě v melbournské katedrále. Biskup mši svatou v katedrále sám nesloužil. Odcházel z ní spolu s liturgickým procesím složeným z koncelebrujících kněží, ceremonáře a dalších přisluhujících. Přede mši i po ní se kolem biskupa pohybuje spousta lidí: pomáhají mu oblékat a svlékat bohoslužebná roucha, ukládají bohoslužebné náčiní a knihy. Obhajoba prokázala přítomnost několika desítek takových svědků. Méně šikovnou situaci pro pohlavní zneužití si svéprávný člověk nevybere. Kardinál by musel nepozorovaně zmizet na několik okamžiků z dosahu všech těchto lidí a v sakristii (kam měli ostatní namířeno také) by se musel s chlapci nacházet zcela sám. Oblečen v bohoslužebná roucha měl oba chlapce pohlavně zneužít.

Faktem také je, že jeden ze dvou mužů dnes již nežije. Před svou smrtí sexuální napadení ze strany kardinála popřel. Žádný svědek si ničeho nevšiml, ani toho, že by oni dva chlapci opustili pozici v pěveckém sboru, na deset minut se vypařili a pak se mezi jeho členy znovu vmísili.

Celý rozsudek tedy stojí na výpovědi jediné osoby. V případech sexuálního násilí to nebývá úplně výjimečné. Můžeme si ale vzpomenout na jiný případ rezonující v tyto dny médii. Kněz Adam Kuszaj nosil osm let cejch pravomocně odsouzeného „prcačkářerdquo, jak se těmto delikventům říká v kriminální subkultuře. Nyní byl plně osvobozen, když se prokázalo, že údajná oběť si vše vymyslela.

Když česká média referují o rozsudcích soudů prvního stupně, používají zpravidla opatrný výraz „nepravomocně odsouzený“. Platí totiž princip presumpce neviny. Odvolací soud může verdikt zcela změnit – a dokud není obžalovaný pravomocně odsouzen, je třeba na něj stále hledět jako na nevinného. Ne tak na kardinála Pella. O něm i seriózní novináři píší jako o usvědčeném násilníkovi. Přitom jsou to jen dva měsíce, co byl australský biskup Phill Wilson odvolacím soudem osvobozen, přestože jej soud prvního stupně odsoudil za krytí zneužívání dětí.

V australském právním systému se mnohé odlišuje od toho, na co jsme zvyklí. Například v prvním stupni o vině rozhoduje porota složená z laiků – neprávníků. Teprve ve stadiu odvolání otázku viny posuzuje soudní senát složený ze soudců. A když již hovoříme o porotě: v prvním řízení vedeném proti kardinálu Pellovi rozhodla poměrem 10 : 2 o jeho nevinně. Teprve v novém řízení dospěla nová porota k opačnému závěru.

Řízení proti kardinálu Pellovi se odehrává v kulisách silné mediální masáže a společenské objednávky, a tak je nutné klást si otázku, zda je vedeno férově. Ano, je možné, že kardinál Pell obelstil desítky lidí, kteří jej obklopovali, a na deset minut si odskočil do sakristie, ve které shodou okolností nebyl nikdo z těch, kdo v ní měl být, a naopak v ní ochutnávali víno dva členové pěveckého sboru. Temné stránky lidské osoby mohou být silné a v kardinálovi se mohl probudit predátor. Ano, je to možné. A pokud tomu tak bylo, je třeba to odsoudit.

Soud odsuzuje tehdy, kdy je vina prokázána nade vše rozumné pochybnosti. Máme-li mít důvěru v právo, je třeba, aby soud rozsudek zveřejnil. Je nezbytné, abychom se seznámili s tím, jak se v odůvodnění vypořádal s naznačenými pochybnostmi.

Novináři jsou nepostradatelní jako strážci pravdy, o které píší, ať je to mocným vhod či nevhod. Velkým tématem dneška je boj proti fake news. Nevím, zda u zrodu textu v iDNES.cz stála touha někomu uškodit a přidat se se svou troškou do mediálního lynče, nebo neschopnost porozumět anglicky psanému textu. Každopádně jde o zcela neprofesionální práci, která vážně poškodila čest někoho, kdo ještě není pravomocně odsouzen. A i kdyby pravomocně odsouzen byl, nic to nemění na tom, že citovaná slova obhájce kardinála nepronesl.

Kardinál Pell před několika lety napsal knihu s titulkem Ověřujte vše, přidržte se dobrého. Toto kritérium je třeba vztáhnout také na jeho případ. A pokojně a s rozmyslem hledat pravdu. Ta nás osvobodí, ať již bude jakákoliv.