K filmu, který hýbe světem aneb uvidět potrat

Nový film, který velmi niterně představuje realitu potratu, oslovil široké publikum. Jak nám připomněl John Henry Newman, schvalování nějakého návrhu je zřídka souhlasem s racionálním důkazem, ale spíše má často co do činění s vystupňováním sporu, s představou, dojmem, zážitkem a svědectvím.

Zákony, které nyní platí v New Yorku, Delaware a mnoha dalších státech, umožňují usmrtit dítě v děloze kdykoli během devítiměsíčního těhotenství – a kdyby snad dítě nějakým zázrakem potrat prováděný na klinice nebo nemocničním operačním sále přežilo, znechutilo by to velkou část země. Ale lidé tak mohou zcela jasně vidět veškeré důsledky zvrácené ideologie „pro–choice“. Pokud se matka rozhodne dítě donosit a porodit, pak takové dítě má jaksi v důsledku její volby důstojnost a těší se plné ochraně zákona. Ale když se matka rozhodne opačně, pak dokonce i novorozenec snažící se dýchat může být na operačním stole zavražděn a zlikvidován jako odpad. Biologie a metafyzika budiž zatracena: naše subjektivní rozhodnutí určuje realitu – a důsledkem je státem schvalovaná infanticida. Tyto zákony jsou tak zjevně šílené, tak jasně nebezpečné, tak neomylně zvrácené, že vedou mnohé lidi k tomu, aby přehodnotili svůj postoj k potratu.

Unplanned
Neplánované (Unplanned) – příběh náhlého přerodu Abby Johnsonové od ředitelky kliniky Planned Parenthood v hlasitou odpůrkyni potratů se stal překvapivě populárním filmem, navzdory svému dosti ponurému tématu a značnému odporu řady institucí. Jak již mnozí zdůraznili, paní Johnsonová hraje roli podobnou té, kterou v devatenáctém století sehrála Harriet Beecher Stoweová. Zatímco obě strany sporu o otroctví předkládaly spousty argumentů, mnozí obhájci otroctví procházeli konverzí k abolicionismu, ne kvůli racionálním důkazům, ale právě vlivem konkrétního a nesmírně živého popisu reality otroctví, který Stoweová předložila v Chaloupce strýčka Toma. Tak i dnes jsou velmi dobře známy argumenty a slogany na obou stranách sporu o potraty a zdá se, že většina lidí je víceméně zabarikádována ve svých táborech. Avšak film Neplánované nepředkládá argumenty, pouze ukazuje realitu. „Potrat“ již není nějakou abstraktní záležitostí, ale stává se drsnou, reálnou a krvavou skutečností.

Film začíná událostí, která byla pro samotnou Abby Johnsonovou rozhodující. Jako ředitelka a správkyně kliniky Planned Parenthood si jistě uvědomovala, co se v dané budově děje, ale zřídka se podílela na skutečném potratu. Jednoho odpoledne ji však zavolali na operační sál a požádali ji, aby držela přístroj, který lékaři umožňoval vidět ultrazvukový obraz dítěte v děloze. Zatímco lékař pracoval, Abby jasně viděla, jak dítě klidně odpočívá a poté prudce reaguje, když bylo do dělohy vloženo odsávací zařízení. Ke svému zděšení spatřila odsátou malou ručičku, z níž se o chvíli později v katétru vedle ní stala krvavá polévka. Nedokázala od té děsivé scény odtrhnout oči a sledovala, jak se těžce poraněné dítě nadále snaží vyhnout přístroji, dokud nezmizela nožička, pak druhá ručička a nakonec hlavička dítěte. A opět byly části živého dítěte nasávány jako břečka do katétru. Poté rychle vyběhla ze sálu, zvracela na toaletě a rozhodla se navždy odejít z Planned Parenthood. Ve filmu se jasně říká, že po celý život slýchala argumenty proti potratům, protože její rodiče a manžel jsou zapálení a nadšení příznivci pro život, ale ona se rozhodla až poté, když viděla, co to znamená ukončit život nenarozeného dítěte. Nyní doufá, že její film bude mít podobný vliv na mnoho dalších.

Šílená ideologie pro–choice
Jedna z nezapomenutelných scén z filmu Neplánované ukazuje podivný večírek, který se konal na klinice po ordinačních hodinách. Abby byla těhotná a její kolegyně se sešly, aby s ní její stav oslavily. Rozvěsily barevné balonky, přinesly krásné dárky, objímaly ji – tím vším chtěly dát najevo svou radost z toho, že se narodí dítě. Ale potom si uvědomíme, že tyto profesionální zdravotnice, Abbyiny přítelkyně, celý den na klinice zabíjely děti druhých žen. Krev z těchto zákroků byla na jejich botách a rukavicích. Jak je tato scéna vůbec možná? Podmínkou pro její existenci je šílená ideologie „volby“ zmíněná výše: pokud je dítě chtěné, uspořádáme večírek. A pokud je nechtěné, zabijeme je a jeho pozůstatky hodíme do odpadků. Obhájci pro–choice musí vědět, že toto je důsledek jejich filosofie, ale film Neplánované to ukazuje zcela názorně.

V roce 1850 mnoho dobrých a inteligentních lidí bránilo instituci otroctví. Nyní by ji hájili jen šílenci. V roce 2019 mnoho dobrých a inteligentních lidí brání pozici pro–choice. Můžeme jenom doufat, že tyto nedávné zákony a tento hluboce znepokojující film uspíší den, kdy tuto pozici budou hájit už jen šílení lidé.

Mons. Robert Barron
Přeložil Pavel Štička