Týden ve světě katolickýma očima - 23. 4. 2020

„Slavením Dne Země jsme zváni k opětovnému nalezení smyslu posvátné úcty k Zemi, protože není pouze naším, ale také Božím domovem,“ prohlásil papež František ve své katechezi u příležitosti Dne Země, a zopakoval: „Země neodpouští. Pokud jsme uškodili Zemi, bude odpověď velice ošklivá. Přírodní tragédie jsou odpovědí Země na naše špatné počínání.“ Dále vyzval, abychom v sobě probudili „estetické a kontemplativní cítění, jež do nás vložil Bůh,“ přičemž „prorocký rozměr kontemplace si osvojujeme především od přírodních národů.“

Prvního května zasvětí italští biskupové svoji zemi Panně Marii, a to na naléhání věřících.

Při sobotní loupeži v katedrále v jihoafrickém Kapském Městě byl znesvěcen svatostánek. Byly též ukradeny peníze z kasičky a různé posvátné předměty jako ciborium, pyxida, stříbrné svícny, zlacený kalich a zlacené pateny. „Konsekrované hostie z ciboria byly ponechány ve svatostánku, ale hostie z pyxidy se ztratila,“ informoval biskup Sylvester David.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

„Až vakcína dorazí – bude eticky přijatelná?“ ptá se Helen Watt, poukazujíc na nebezpečí, že budoucí vakcína proti koronaviru bude vyvinuta z linií embryonálních buněk získaných při umělých potratech. Američtí biskupové a zástupci pro-life hnutí již zaslali otevřený dopis vládě a zdravotním institucím, požadující, aby zajistili, že Američané budou mít přístup k vakcíně, která „nebude nijak souviset s potraty“.

„Jak jsem zkrotila vzrušující divočinu gregoriánského chorálu,“ vtipně popisuje ve stejnojmenné eseji Anna Kalinowski. „Neumy sice neodložily svoji lítou povahu, už mi však nebrání, abych prošla přes jejich území. Také jsem se naučila jednat s mody. Respektuji je, aniž bych opravdu chápala, co jsou zač – asi tak, jako badatel, který obdivuje polární záři. Různých nehod a odřenin je ovšem pořád dost.“

Corrado Gnerre ve svém eseji na webu Altare Dei tvrdí, že existuje silná spojitost mezi filosofickým personalismem a teologickým neomodernismem. „Munier, který vymyslel termín ’personalismus‘, popírá, že by bylo možné podat přesnou definici osoby. To ale znamená, že klasická metafyzika, ’přirozená a křesťanská filosofie‘, je špatně. Mýlil se Boëthius, když definoval osobu jako ’individuální substanci rozumové přirozenosti‘. Pro Muniera a personalisty je člověk souborem psychologických procesů a jevů, v nichž hrají prim pocity, emoce a nálady. Víra tedy už nemůže být pojímána jako souhlas rozumu se zjevenou pravdou, ale bude pouhou formou náboženského sentimentu vyvěrajícího z hlubin podvědomí,“ říká tento filosof a teolog a pokračuje vyvozováním dalších důsledků personalismu v teologii.

„Církev již neumí rozlišovat mezi lidmi a institucemi,“ domnívá se vatikánský analytik Andrea Gagliarducci s odkazem na způsob, jak Církev reagovala na pandemii koronaviru a případy kardinálů Pella a Barbarina. „Je to paradoxní. Biskupové lidem nebyli nikdy blíže než nyní, nikdy nebyli tak viditelní. I papež se snaží být více na očích. Chybí však přítomnost Církve jako instituce. Každý biskup a kněz vystupuje osamoceně, bez koordinace, nedostává se silného, společného sdělení. Církev už není triumfální nýbrž poddajná, a to i tenkrát, když poddajnost není místě. Jako by už neměla co dalšího říci, přizpůsobila se jazyku světa,“ říká Gagliarducci.

Historik Roberto Petrici zase poukazuje na to, že po Francouzské revoluci v Církvi převládlo „politično“ nad „duchovnem“. „Lze říci, že moderní doba vyvolala v současných společnostech intenzivní proces politizace a zároveň de-spiritualizace.“ Katolickou moralitu opřenou o pojmy hříchu, nebe, pekla atd. nahradily hodnoty politické, takže „moderní člověk je zmaten, když se o Církvi hovoří jako o ’mystickém Tělu Kristovu‘, velmi dobře však rozumí, pokud Církev vystupuje jako etická či eticko-politická agentura. ’Antropologický obrat‘ podstatné části současného katolicismu je reakcí na tento proces, odůvodněnou přesvědčením, že jeho přijetí je jediný způsob, jak znovu vydobýt prostor pro křesťanskou přítomnost ve společnosti. To je důvod, proč František navrhuje ’plně a výlučně politické vzkříšení‘ a proč tak často mluví o ekologii nebo o Třetím světě. Ale zdá se mi, že politická tendence opačného směru je přítomna i u mnoha Františkových odpůrců: i u nich ’primát duchovna‘ znamená vlastně jen jinou politiku. Faktem je, že k sekularizaci nedošlo pouze ve světě, do nějž je Církev umístěna a v němž se pohybuje, ale zasáhla i Církev samotnou,“ domnívá se Petrici.

Lukáš Novák