Týden ve světě katolickýma očima - 30. 4. 2020

Papež František založil nadaci, která má propagovat myšlenkový odkaz Jana Pavla I. Jejím prezidentem byl ustanoven kardinál Pietro Parolin.

Ve středu zemřel velmistr Suverénního řádu Maltézských rytířů Fra Giacomo Dalla Torre. Dalla Torre se ujal úřadu v dubnu 2017 po nucené rezignaci předchozího velmistra, Matthewa Festinga, jíž vyvrcholila krize ve vztazích mezi řádem a Svatým stolcem.

V Papežské salesiánské univerzitě v Římě propukla nákaza koronavirem. Nakazilo se nejméně 19 osob; celá univerzita byla izolována. Biskup Athanasius Schneider tvrdí, že vlády zneužívají COVID-19 jako záminky k pronásledování křesťanů. „Biskupové a biskupské konference – a ovšem i Svatý Stolec – by měli trvat na tom, aby vlády přiznaly církvím aspoň taková práva, jaká přiznávají obchodům s potravinami. Pokud vláda upírá církvi stejná práva, která přiznává obchodům, jedná se o diskriminaci náboženství.“ Též italští biskupové kritizují svévoli nového vládního dekretu, který nadále zakazuje mše svaté s účastí lidu, navzdory tomu, že jinak se má život vracet do normálních kolejí. V podobném smyslu se vyjádřili také biskupové Francie. Předseda německé biskupské konference Georg Bätzing prohlásil, že probíhající pandemie není Božím trestem: „Od té doby, co pro nás Ježíš zemřel, je mému Bohu taková myšlenka cizí. To byl okamžik, kdy se Bůh rozhodl pro život. Bůh netrestá,“ řekl Bätzing. V nedávném listu členům německého Synodálního shromáždění Bätzing potvrdil, že druhá fáze německé „synodální cesty“ proběhne podle plánu na začátku září. Německý katolický týdeník Tagespost se věnuje debatě, kterou rozvířil požadavek německých muslimů na povolení muezzinského zpěvu z tlampačů, který muslimy svolává k modlitbě. Zatímco zastánci muezzinského zpěvu jej označují za „útěchu“ a „znamení solidarity“ v čase pandemie, zaštiťují se požadavkem na náboženskou svobodu a poukazují na to, že i křesťané užívají hlasitého zvonění, jímž se svolávají k bohoslužbám, odpůrci zdůrazňují, že se spíše jedná o proklamaci „vítězství nad nevěřícími“ a „předzvěst kulturního boje“. Známý katolický publicista Phil Lawler popisuje ve svém článku „hořké plody vatikánsko-čínské tajné dohody“. „Jezuitský časopis Civiltà Cattolica je nyní dostání i v Číně a kardinál Pietro Parolin ocenil jeho čínské vydání jako ’plod přátelského setkání s bohatými tradicemi čínského lidu.‘ Není divu, že Čína časopis vítá – vždyť nadšeně podporuje vstřícné kroky papeže Františka vůči čínskému režimu. Jak ale ono ’přátelské setkání?‘ vlastně vypadá? Jaké další plody přineslo?“ ptá se Lawler, a následně některé z nich popisuje:

• jeden kněz byl uvězněn a jeden biskup odpojen od vody a energií ve své rezidenci, protože se nepodřídili Vlasteneckému sdružení čínských katolíků;
• byly uzavřeny farní kostely, které se vzepřely stranické kontrole;
• nové předpisy požadují, aby se všechny náboženské organizace registrovaly u stranických úřadů;
• byly zakázány veřejné pohřby;
• mladým lidem byl zakázán přístup do kostelů, kříže v presbytářích byly nahrazeny rudými vlajkami, namísto křesťanských hymnů se zpívá státní hymna.

Edward Feser, přední analytický tomista, se zamýšlí nad „poučením ze Vzkříšení“: „Miluji Sókrata a vážím si ho. Ale jeho smrt, jakkoli vznešená, nebyla smrtí toho, kdo zná její pravou podstatu. V dialogu Faidón to vypadá, jako by smrt v zásadě spočívala v tom, že usnete při filosofickém rozhovoru s přáteli. Realitu smrti však lépe vystihují úplně jiné obrazy: svatý Ignác Antiochijský v zubech lvů, sv. Polykarp v plamenech. A přece naděje, s níž tito mučedníci smrti čelili, nebyla o nic menší než ta Sókratova. Nietzscheho „Poslední Člověk“ říká: „Smrt je strašná, děste se jí!“ Sókratés říká: „Smrt není strašná, neděste se jí!“ Křesťanství však říká: „Smrt je strašná – ale neděste se jí!“ Lukáš Novák