Náboženská svoboda v nouzovém stavu

Přesto nelze přehlédnout, že Listina základních práv a svobod byla fakticky dočasně odsunuta stranou a meze většiny základních práv jsou nyní upravovány mimořádnými opatřeními ministerstva zdravotnictví, která nemají dokonce ani povahu právního předpisu. Některá omezení, jimž jsme nyní vystaveni, omezují ústavně zaručené svobody více, než jak učinily totalitní režimy, s nimiž měla naše země ve 20. století zkušenost.

V tomto stavu jsme se ocitli prakticky ze dne na den. Je těžké se zorientovat, co je povoleno a co nikoliv. Cílem tohoto textu je nabídnout odpovědi na otázku, jak současný stav zasahuje do našich náboženských práv. Soustředím se přitom výhradně na úpravu státního práva a odhlížím od případných přísnějších církevních pravidel.

Kdo ví co platí?
Předem je třeba varovat, že dát jednoznačné odpovědi je velmi složité. Za několik týdnů trvání nouzového stavu jsme byli svědky snad všech „způsobů, jak neuspět při tvorbě práva“, o nichž píše Lon L. Fuller v dnes již klasické knize Morálka práva. Vyhlášená pravidla si navzájem odporují (např. současně jsou otevřeny hobbymarkety a současně je zakázáno je navštívit), používají nejasnou a nejednoznačnou terminologii (např. co vše je základní životní potřeba člověka, když výčet uvádí například krmivo pro zvířata), samotná dikce pravidel není srozumitelná ani jejich autorům (srov. spor o to, zda mohou kadeřnice docházet za zákazníky), jsou extrémně nestálá v čase, takže než pravidlo zaznamenáte, již platí jiné (např. změny času pro výlučné nakupování důchodců). Problematický je způsob veřejného vyhlašování pravidel (někde na webu ministerstva, nikoliv ve Sbírce zákonů) a dokonce jsme setkali s dočasně utajeným mimořádným opatřením (zveřejněno bylo dva dny po schválení a den po účinnosti, tedy dni, kdy již byla povinnost se jím řídit). Situaci nepomáhá ani to, že není jasné, jak budou mimořádná opatření úředně vykládána (tedy např. co z nich policie vyčte) nebo, že vyžadují absurdní jednání (viz dočasná povinnost používat roušku v automobilu, i když jsou v něm pouze členové domácnosti). Neříkám, že to není pochopitelné. Alespoň v prvních týdnech nouzového stavu bylo. Opatření byla logicky šita rychlou jehlou a nejsou přirozeně dokonalá, ovšem v důsledku toho nemáme jistotu, jaká pravidla platí.

Zavřené kostely
V posledních týdnech jsme se mnohokrát setkali s úvahami o církvi „v době zavřených kostelů“. Ovšem kostely v České republice nikdy zavřeny nebyly. Vláda uzavřela řadu podnikatelských provozoven, hudební a společenské kluby, zábavní zařízení, veřejné knihovny a galerie – ovšem kostely nikoliv.

Pravdou je, že nějakou dobu nebylo jasné, zda lze otevřený kostel navštívit. Stát nám všem přikázal „pobývat v místě svého bydliště“ a svůj pohyb mimo bydliště omezit jen na nezbytně nutnou dobu a uskutečňovat jej pouze za výslovně povoleným účelem. Následný vývoj ukázal, že návštěva kostelů možná byla a je. Od 27. dubna pak výslovně platí, že „kostely/sbory mimo bohoslužeb zůstávají otevřené pro osobní modlitbu a individuální duchovní péči“. Nic nám tedy nebrání navštěvovat a adorovat eucharistického Krista v kostele.

Individuální duchovní péče
Po celou dobu mimořádného stavu existovala ze zákazu volného pohybu osob výjimka pro poskytování individuální duchovní péče a služby. Duchovní tedy vždy mohli chodit za věřícími do domácností, roznášet Eucharistii, zpovídat či sloužit v rodinách bohoslužby. Mohou tak činit i nadále.

Nejasnost existovala pouze ohledně toho, zda mohou věřící individuálně přicházet za duchovními do kostela či na faru. Doslovný výklad mimořádných opatření vedl k závěru, že spíše nikoliv – podobně si je vyložila i Česká advokátní komora, když uvedla, že advokát klienta navštívit může, ale klient advokáta nikoliv. Dnes již takový výklad není udržitelný a od 27. dubna bude tato možnost výslovně povolena. Můžeme tedy chodit do kostela či na faru ke zpovědi, duchovnímu rozhovoru či přijmout Eucharistii.

Bohoslužby
A jak je tomu s účastí na mši svaté? V období od 10. března do 15. března platilo omezení počtu osob na „náboženských akcích“ (nejdříve 100, později 30). Od 15. března bylo toto omezení nahrazeno zákazem volného pohybu. Jeho dopad na konání bohoslužeb s účastí lidu není úplně jasný. Většinově se přijímalo stanovisko (a vláda jej tak také prezentovala), že byly zakázány; některé odvážnější výklady jejich konání za určitých okolností připouštěly. Dnes je však tato situace minulostí a od 27. dubna platí, že bohoslužeb se smí účastnit nejvýše 15 osob. Číslo se prý bude postupně zvyšovat. Současně je třeba zachovávat další podmínky: dvoumetrové rozestupy účastníků bohoslužby (s výjimkou členů domácnosti), dezinfekce rukou, nošení roušky, vynechání pozdravu pokoje, dezinfekce lavic a klik apod. Stejná pravidla platí také pro křty a svatby. V případě pohřbů omezení počtů neplatí.

Pacienti v nemocnicích
Duchovní péče o pacienty v nemocnicích nebyla žádným z mimořádných opatření omezena. Návštěvy duchovních ve zdravotnických zařízeních tak nejsou ani z části zakázány. V případě ohrožení života pacienta pak zákon o zdravotních službách výslovně stanoví, že návštěvu duchovního odepřít nelze.

Naopak problematická je situace v zařízení sociálních služeb, jako jsou například domovy důchodců. Potřebná legislativa chybí a duchovní za klienty docházejí v režimu běžných návštěv; ty jsou v současné situaci zakázány. Zákaz lze překlenout jedině odvoláním se na ústavně zaručená práva klientů zařízení sociálních služeb – uplatnění takové argumentace však není ani jednoduché ani praktické a může vyžadovat soudní řízení.

Jsou omezení protiústavní?
Výše uvedený souhrn toho, co je povoleno a co nikoliv, je založen na výkladu obsahu jednotlivých mimořádných opatření. Dnes se již mezi právníky diskutuje o tom, že mnohá v nich zakotvená pravidla jsou protiústavní. Je zcela legitimní ptát se, zda tak radikální zásah do náboženských práv byl (a stále je) na místě. Jak zaznělo o Velikonočním triduu v jednom kostele: bohoslužby nezakázal ani Hitler, ani Stalin.

Mimořádná opatření, která ochromují prakticky celý společenský život, jsou výsledkem redukcionistického pohledu na člověka, jenž je chápán pouze jako biologická jednotka – živé tělo. To vede k absolutizaci epidemiologického hlediska a k opomenutí toho, že lidský život má také další rozměry: společenský, duševní, duchovní… Pro mnohé z nás je duchovní stránka života podstatná. Neměli bychom se proto bát ozvat, když vláda dává přednost hobbymarketům a psím salonům před kostely. Ministři nejednou zdůvodňovali uvolnění opatření tím, že dostali mnoho e-mailů či telefonátů od lidí, kteří se jich dožadovali.

Dodatek
V době po odeslání tohoto článku redakci zrušil jako nezákonná některá opatření ministerstva zdravotnictví Městský soud v Praze. Mimo jiné také opatření omezující volný pohyb, tedy ta, jež omezují také náboženská práva. Ukazuje se, že jejich kritika byla na místě. Soud opatření zrušil z důvodu nedostatku kompetence ministerstva k takovým krokům, nemusel je tedy ani posuzovat z obsahového hlediska. Součástí zrušeného opatření je také omezení počtu účastníků na bohoslužbách na 15 osob s účinností od 27. dubna. Lze očekávat, že zrušená mimořádná opatření budou nahrazena jiným právním aktem. Jejich obsah nelze nyní odhadovat. A jak ukazuje zkušenost, ani jejich zákonnost.

JUDr. Jakub Kříž, Ph.D.