Kardinál Sarah: Konec profanacím, o eucharistii se nevyjednává

09.06.2020, RC Monitor 11/2020

V tomto exklusivním rozhovoru pro deník Nuova Bussola Quotidiana prefekt Kongregace pro božský kult a disciplínu svátostí se věnuje tématu svatého přijímání, které by bylo možno si odnášet s sebou, a vyjednávání o tom, jak by se dala zajistit její ochrana.


Žádný kompromis, „eucharistie je dar, který dostáváme od Boha, musíme ji přijímat důstojným způsobem. Nejsme v supermarketu.“ „Nikdo nemůže zakázat knězi, aby zpovídal a podával svaté přijímání.“ „Je zde zákon, který je třeba respektovat: věřící člověk má svobodu přijímat eucharistii do úst nebo na ruku.“ „Je to otázka víry, zdroj problému spočívá v krizi víry kněží.“ „Mše svaté online jsou scestné také pro kněze: je nutné, aby se dívali na Boha, ne na televizní kameru.“

Svátosti uzdravují tělo, věříme tomu ještě?
„Je to otázka víry, kdybychom měli povědomí o tom, co slavíme při mši svaté a co je eucharistie, některé způsoby podávání svatého přijímání by nám ani nepřišly na mysl.“ Kardinál Robert Sarah, prefekt Kongregace pro božský kult a disciplínu svátostí, odpovídá na znepokojení věřících, kteří jsou nejen zbaveni bohoslužeb, ale nyní zděšeně přihlížejí vyjednáváním mezi biskupskou konferencí a vládou, které s vyhlídkou na omezené slavení veřejných bohoslužeb jednají dokonce o podávání svatého přijímání.

Před dvěma dny [rozhovor vyšel 2. 5.] referovali obvykle dobře informovaní vatikanisté z listu La Stampa o různých řešeních ve výzkumech vládních znalců úzce spolupracujících s italskou biskupskou konferencí, kteří považují okamžik svatého přijímání „ za nejvíce riskantní pro nákazu“. Mezi těmito návrhy je „zabalení“ Kristova Těla: „Aby bylo italským katolíkům umožněno znovu přistupovat ke svatému přijímání, ale aby se zabránilo nákaze, uvažuje se o přijímání ’udělej si sám‘ s hostiemi, které by byly knězem předem konsekrovány, zabaleny jednotlivě do plastových sáčků a položeny do přihrádek v kostele a které by bylo možné si odnést sebou.“ „Ne, ne, ne,“ odpovídá nám pohoršeně do telefonu kardinál Sarah, „to není absolutně možné, Bůh si zaslouží úctu, nemůžeme ho strčit do sáčku. Nevím, kdo si takovou absurditu mohl vymyslet. Je pravda, že nemožnost přijímat eucharistii je utrpení, ale o způsobech přijímání není možno vyjednávat. Je třeba přijímat důstojným způsobem, důstojným Boha, který k nám přichází. S eucharistií je třeba zacházet s vírou, nemůžeme s ní jednat jako s obyčejným předmětem, nejsme v supermarketu. To je naprosto šílené.“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

La Nuova Bussola Quotidiana již přinesla zprávu o podobném případu v Německu.
V Německu se bohužel děje mnoho věcí, které s katolictvím nemají co do činění. To neznamená, že je máme napodobovat. Nedávno jsem slyšel o biskupovi, který řekl, že v budoucnu už nebudou eucharistická shromáždění, ale pouze bohoslužba slova. To je však protestantismus.

Jako obvykle se uvádějí „soucitné“ důvody: věřící potřebují přijímání, kterého se jim už dlouho nedostává, jelikož ale existuje vysoké riziko nákazy, je třeba najít kompromis...
Jsou zde dvě otázky, které je třeba dokonale objasnit. Především, eucharistie není právem ani povinností: je darem, který dostáváme zdarma od Boha a který musíme přijímat s úctou a láskou. Pán je osoba. Nikdo by nepřijal osobu, kterou miluje, do sáčku nebo obecně nehodným způsobem. Odpovědí na nemožnost přijetí eucharistie nesmí být profanace. Toto je skutečně otázka víry. Pokud v ni věříme, nesmíme s ní jednat nehodným způsobem.

A druhá?
Nikdo nemůže zakázat knězi zpovídat nebo podávat přijímání, nikdo mu to nemůže zakázat. Svátost musí být respektována. A tedy, i když je nemožné jít na mši svatou, věřící mohou požádat o svatou zpověď a o svaté přijímání.

Pokud jde o mši svatou, také se protahuje přenášení bohoslužeb online nebo v televizi...
Na to si nesmíme zvyknout. Bůh se vtělil, je z masa a kostí, není virtuální realitou. To je také velmi scestné pro kněze. Při mši svaté se kněz musí dívat na Boha, tady si naopak zvyká na pohled do televizní kamery, jakoby se jednalo o divadlo. V tom není možné pokračovat. Vraťme se ke svatému přijímání. Doufáme, že za několik týdnů budou veřejné mše svaté obnoveny. Ponechme stranou ta nejvíce svatokrádežná řešení, diskutuje se také o tom, zda je možné nařizovat přijímání eucharistie do úst nebo na ruku, eventuálně jak ji na ruku přijímat. Italská biskupská konference již stanovila jako závazné přijímání na ruku, náš znalec však tvrdí, že by bylo hygieničtější přijímat ji do úst. Co by se tedy mělo udělat?

V Církvi již existuje pravidlo, a to je třeba respektovat: věřící člověk má svobodu přijímat do úst nebo na ruku.

Mám dojem, že v posledních letech jsme svědky jasného útoku na eucharistii: nejprve otázka rozvedených znovusezdaných s heslem „přijímání pro všechny“; potom interkomunio s protestanty; potom návrhy o dostupnosti eucharistie v Amazonii a krajích s nedostatkem kněží, nyní mše svaté v době koronaviru...
Nesmíme se divit. Zlý duch na eucharistii silně útočí, protože v ní je srdce Církve. Myslím si však, jak už jsem to napsal ve svých knihách, že jádrem problému je krize víry kněží. Kdyby si kněží byli vědomi toho, co je mše svatá a co je eucharistie, některé způsoby slavení eucharistie nebo hypotézy o přijímání by je ani nenapadly. S Ježíšem nelze takto zacházet.

Riccardo Cascioli, La Nuova Bussola Quotidiana
Přeložil R. D. Josef Rýznar


Další články



Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Chléb se nesmí stát rukojmím. Papež Lev XIV. prosí o modlitbu před operací plic

13.10.2026, Vatican News

Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.

Konference o evangelizaci

08.10.2026, CREDO CZ

Ve dnech 13. a 14. listopadu 2026 se v Olomouci uskuteční již VII. ročník Konference o evangelizaci. Přivítá stovky věřících, laických pracovníků i duchovních z celé České republiky, kteří touží hledat cestu, jak přirozeně, s radostí, respektem a nadějí sdílet víru v dnešním světě.

Moc lásky

01.10.2026, RC Monitor 18/2026

Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.

Proměny šatníku posledních desetiletí a svatební standard: Jdeš na svatbu?

25.09.2026, RC Monitor 17/2026

Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.

O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

06.11.2026, Community in Mission

Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.