Týden ve světě katolickýma očima - 18. 6. 2020

I světová agentura CNA si povšimla obnovení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. V českém prostoru nabízí na Neviditelném psu smířlivý komentář Radek Šebesta: „Všichni si pamatujeme jméno Hérostratos – ten, který zapálil chrám bohyně Artemis v Efesu. Jeho jméno mělo být navždy zapomenuto, ale nezdařilo se. Navždy zapomenuta bohužel zůstala jména těch, kteří chrám obnovili. Jméno Fanta Sauer asi také nezapomeneme. Ale když už si ho pamatujeme, pamatujme si i jméno Petr Váňa. Zkusme si ho pamatovat mnohem víc, neb jména těch, kteří něco postavili, si to zaslouží. A buďme rádi, že sloup stojí. V době, kdy postmoderna přináší relativizaci všeho (včetně sebe sama), je dobré, že tady stojí kus kamene, který symbolizuje Bohorodičku a skrz ni i ty křesťanské hodnoty, ke kterým se mnozí nehlásíme, ale které nemůžeme zavrhovat právě proto, že tu už dva tisíce let jsou. S křesťanstvím je to jako s rodiči. V něčem s nimi souzníme, v něčem se vůči nim vymezujeme, ale bez nich bychom tady nebyli.“

Sandro Magister komentuje komplikovanou situaci ohledně současného finančního vyšetřování ve Vatikánu poté, co byl nedávno zatčen Gianluigi Torzi, italský obchodník obviněný z vylákání 15 miliónů eur od vatikánského Státního sekretariátu – „nechutné to rozuzlení nákupu předražené budovy v Londýně, který v roce 2014 Státní sekretariát z valné části financoval prostředky vzatými ze Svatopetrského Halíře“, píše Magister. Podle Magistera padají další podezření i na mnohé vatikánské činitele, a „zdá se, že nadcházející proces nebude nikoho šetřit. Zřejmě proto, aby se do budoucna zabránilo podobným katastrofám, ohlásil Svatý stolec zásadní reformy,“ domnívá se Magister, ovšem podle něj nejde o nic jiného, než o implementaci „téže reformy, kterou na začátku tohoto pontifikátu odvážně zahájil kardinál George Pell, která se však setkala s okamžitým odporem a následně byla zcela zvrácena – a to právě Státním sekretariátem a těmi jeho představiteli, kteří jsou nyní vyšetřováni.“

„Německá synoda má alespoň tři precedenty – a všechny tři skončily schismatem,“ píše Robertio Pertici v reakci na předchozí komentáře k situaci v Německu na Magisterově blogu Settimo Cielo. „Můj dojem je,“ uzavírá svůj rozbor situace, „že klasické argumenty a motivy katolické teologie a eklesiologie již v německé hierarchii a v celém německém katolickém světě většinou nikoho nezajímají. Jejich přístup k fundamentálním otázkám je teď spíše ’politický‘ než ’teologický‘, v souladu s tím, jak stále klíčovější roli hraje politika v katolickém diskursu.“

Argentinský biskup Gustavo Zanchetta, který je v Argentině obžalován z „dlouhodobého těžkého sexuálního zneužívání“ se vrátil ke své práci ve Vatikánu, zatímco jeho argentinský proces pokračuje. Zanchetta byl poprvé obviněn v roce 2015, když jeden z jeho sekretářů nedopatřením na jeho mobilním telefonu objevil obscénní fotografie mladých lidí i biskupa samého. Biskup, který v Argentině čelí i dalším obviněním, však tvrdí, že se jeho mobil stal obětí hackerů.

Americké nakladatelství GIA Publishers, přední vydavatel kancionálů, ukončilo spolupráci s Davidem Haasem, skladatelem známých písní užívaných v katolické liturgii, který čelí mnoha nařčením z opakované „duchovní manipulace“ a sexuálních deliktů. Haas byl obviněn v dopise zaslaném různým katolickým organizacím sdružením Into Account, které vystupuje na obranu obětí sexuálního zneužívání. „Stále docházejí další a další obvinění na adresu pana Haase,“ tvrdí nakladatelství GIA. David Haas ovšem nařčení odmítá jako „falešná, unáhlená a urážlivá“.

Známý filosof, teolog, liturgik a skladatel liturgické hudby Peter Kwasniewski volá po „znovunalezení komunitního rozměru mešní oběti“. „Oběť mše svaté Kristus nepřináší izolovaně od nás samých: je to zároveň oběť údů Kristových, sjednocených s Ním ve víře a lásce,“ píše Kwasniewski. „Mše svatá je obětí mé duše a těla, tvé duše a těla, a vůbec všech věřících, sjednocených s obětí Nejvyššího Velekněze přinášenou pod způsobami chleba a vína. Tyto pravdy představují základ správného porozumění sociálnímu rozměru mše svaté. Mše svatá je bezpochyby bytostně vertikálním úkonem theocentrické adorace a božské oběti; v tomto úkonu je však zahrnuta i dimenze horizontální: společenství katolíků s Pánem a mezi sebou navzájem.“ Kwasniewski však upozorňuje: „Ve druhé polovině 20. století bylo ovšem správné chápání tohoto řádu převráceno, což mělo zničující následky. Na první místo byla položena mše jakožto hostina, k níž jsou „všichni zváni“ a jako příležitost k vzájemnému setkání, a tím byl sociální rozměr mše svaté, tak nádherně vystižený sv. Augustinem, Dionýsiem, Tomášem Akvinským a Tridentským koncilem, reinterpretován (či spíše degradován) v sociologickém, horizontálním, sekulárně-demokratickém smyslu. Z horizontalizovaného pojetí mše svaté pak logicky vyplývá nutnost účastnit se svatého přijímání: pokud jsme se sešli k hostině, jak bychom mohli nejíst? Vždyť by bylo hrubé, přijít si na farní piknik, a zatímco se ostatní ládují, odmítat jídlo!“ Kwasniewski nabízí dvojí lék na tento kritizovaný stav: tradiční latinskou liturgii a eucharistickou adoraci mimo mši svatou.

Lukáš Novák