Trojský kůň islámu

Došlo k tomu, když jsem psal text – článek, který právě čtete – o trojském koni islámu infiltrujícím západní společnost. Byl incident u města Corpus Christi případem tohoto druhu? Zatím víme, že střelec Adam Alsahli vyjadřoval na internetu podporu teroristům, narodil se v Sýrii a zdá se, že navštěvoval univerzitu v Saúdské Arábii. V jistém okamžiku musel nakonec emigrovat do Spojených států. Zdá se tedy, že je přinejmenším vinen migrační infiltrací – což je téma, o kterém obšírně pojednává kniha Solomona a Maqdisiho „Trojský kůň: Islámské učení o přistěhovalectví“. Prozatím jsou zprávy o Alsahlim útržkovité a jak nám zodpovědné orgány připomínají, neměli bychom vyvozovat předčasné závěry. Nicméně je zcela zřejmé, že problém spočívá v tom, že zodpovědné orgány sice nečiní předčasné závěry, ale nikdy také k žádnému závěru nedospějí.

Nyní bude následovat několik méně či více významných příkladů infiltrace. Nejnovějším příkladem, na který jsem narazil, je tento titulek: „Utah: Imám, který je na seznamu sledovaných osob podezřelých z terorismu, zahajoval modlitbou zasedání státního senátu.“ Jak se radikální imám dostal přes ostrahu? Odpověď zní, že trojský kůň islámu stojící před našimi branami, má na sobě vždy visačku s nápisem: „Bylo by islamofobní nahlížet dovnitř.“ Většina z nás si takovou visačku ani nemusí číst. Její tvrzení jsme si již osvojili.

Příběh o imámovi z Utahu mi připomněl, že před lety, když byl Anwar al–Awlaki oslavován jako vzorný muslim, jej pozvali, aby vedl modlitby ve Sněmovně reprezentantů. Al–Awlaki se později stal hlavním propagandistou Al Káidy, ale už tehdy byl mentorem několika teroristů včetně tří únosců z 11. září.

A to mi připomíná, že al–Awlaki byl také mentorem Nidala Hasana, majora v armádě a „vojáka Alláhova“, který roku 2009 zavraždil 14 lidí v texaském Fort Hood. A to mi zase připomíná, že loni v prosinci další voják Alláhův, saúdskoarabský důstojník Mohammed Alshamrani, na letecké základně Pensacola zabil tři příslušníky vojenského námořnictva a dalších osm zranil. Nedávno vyšlo najevo, že se Alshamrani radikalizoval pět let předtím. Jak je možné, že vláda neprověřila důstojníka Alshamraniho důkladněji? Krátce řečeno, bylo by „islamofobní“ zabývat se pečlivěji jeho minulostí. Strach z podezření z islamofobie byl také důvodem, proč ostatní důstojníci nikdy nenahlásili majora Hasana, přestože ho považovali za „časovanou bombu“.

Faktem je, že trojský kůň islámu již dlouho stojí uvnitř bran, a to nejen ve Spojených státech, ale i v Evropě. Tajný plán na islamizaci školského systému v britském Birminghamu před několika lety měl skutečně krycí název „Operace trojský kůň“. Nezní to příliš rafinovaně, ale proč se obtěžovat s rafinovaností, když jednáte s lidmi, kteří se mnohem víc obávají islamofobie než infiltrace islámu?

Pedagogové obecně nejsou příliš rafinovanou částí společnosti. Mívají problémy s jemným rozlišováním, a proto se raději věnují populárním a působivým obecnostem – diverzitě, genderu, rase a tak dále. Proto bylo tak snadné obalamutit školské úřady v Birminghamu. A proto počáteční infiltrace Muslimského bratrstva do Spojených států probíhala prostřednictvím univerzitní studentské organizace – Muslimské studentské asociace. Mezi členy MSA patřily tak slavné osoby jako al-Awlaki (který byl předsedou MSA na Coloradské státní univerzitě), Huma Abedinová (která byla poradkyní a blízkou důvěrnicí ministryně zahraničí Hillary Clintonové) a Muhammad Mursí (vůdce Muslimského bratrstva, které se v Egyptě náhodou dostalo k moci zrovna v době, kdy Clintonová působila na ministerstvu zahraničí).

Pomysleli byste si, že bystří profesoři možná byli podezřívaví ohledně cílů MSA, ale jejich bystrost zjevně rozptylovaly arabské peníze, které plynuly do univerzitní pokladny a ze kterých se financoval jejich výzkum a studijní dovolené. Podle zprávy organizace Clarion Project o „zahraničních vlivových operacích na amerických univerzitách“ Katar od roku 2012 věnoval Univerzitě Carnegieho–Mellonových 376 milionů, Georgetownské univerzitě 351 milionů, Severozápadní univerzitě 340 milionů, univerzitě Texas A&M 275 milionů, univerzitě Virginia Commonwealth 41 milionů a menší částky dvěma desítkám dalších institucí. Saúdská Arábie současně lije miliony do Harvardu a dalších „chudých“ univerzit.

Stručně řečeno, mnoho profesorů historie, blízkovýchodních a islámských studií zřejmě má finanční zájem na tom, aby se studentům islám líčil v příznivém světle. Ať už je důvodem cokoli, univerzity se stávají nesmírně přátelskými vůči islámu a obrovsky nepřátelskými vůči jeho kritikům.

Vezměme si případ Nicholase Damaska, profesora na Scottsdale Community College v Arizoně. Muslimského studenta urazil test o islámu, který Damask zadal v rámci cyklu přednášek o světové politice. Dotčení muslimští studenti brzy nato rozpoutali proti profesoru Damaskovi internetovou kampaň. Jelikož tato kampaň zahrnovala i četné výhrůžky smrtí, profesor se s celou rodinou musel skrývat.

Rektor této vysoké školy místo toho, aby vystoupil na profesorovu obranu, odsoudil Damaskovy přednášky a požadoval jeho omluvu studentské komunitě. „Pro nás všechny je přínosem,“ řekl rektor Haines, „rozmanitost hlasů, názorů a zkušeností“. „Rozmanitost“ však již pochopitelně nezahrnuje akademiky, jako je profesor Damask, který zastává nekonformní názory na islám. Reprezentují totiž nesprávný druh rozmanitosti, a jsou proto na univerzitách vymírajícím druhem.

Operace trojského koně islámu v americkém školství se rozšiřuje i do středních a základních škol. V roce 2008 se Americká rada pro učebnice zabývala tím, jak o islámu pojednává deset nejrozšířenějších učebnic dějepisu pro nižší a vyšší ročníky středních škol. Studie zjistila mnoho závažných opomenutí, dezinterpretací a „uctivý přistup k dějinám islámu“. Tato proislámská předpojatost, naznačuje autor studie, může vyplývat ze skutečnosti, že autoři učebnic sociologie „usilují o ukonejšení nátlakových organizací“.

Islámské aktivistické nátlakové organizace jistě mohou vyvíjet veliký tlak. Koneckonců v roce 2011 islámské nátlakové skupiny tlačily na FBI, Pentagon, ministerstvo vnitřní bezpečnosti a na zhruba desítku dalších bezpečnostních úřadů, aby přepsaly své instruktážní materiály a odstranily cokoli, co tito aktivisté považovali za urážku islámu – což ve skutečnosti znamenalo jakoukoli zmínku o islámu.

Ačkoli takový vnější nátlak může být velice efektivní, vnitřní tlaky dokážou být ještě efektivnější. Jedná se o tlaky, které pocházejí ze života v politicky korektní kultuře, kde je nám neustále připomínáno, že musíme odškodnit všechny oběti naší rasistické, sexistické a xenofobní společnosti. Mnoho vysoce postavených lidí, kteří dělají ústupky islámu, tak nečiní kvůli zastrašování, ale proto, že chtějí dávat najevo svou toleranci.

Zvyk stavět na odiv své ctnosti vysvětluje mnohé z toho, proč se islámu daří pronikat do našich institucí. Proč jinak by tolik politiků schvalovalo stavbu obří mešity poblíž Ground–Zero na Manhattanu, kdyby prostě jen nechtěli dávat na odiv svou tolerantnost? Proč jinak by byl Aburaham Alamoudi, který je nyní ve vězení za financování Al Káidy, jmenován islámským poradcem prezidenta Clintona a „vyslancem dobré vůle“ ministerstva zahraničí? Proč jinak by byl Mustafa Javed Ali, který dříve pracoval v Radě pro americko–islámské vztahy napojené na Muslimské bratrstvo, jmenován ředitelem pro boj s terorismem při Národní bezpečností radě v prvních dnech existence Trumpovy administrativy?

A proč – abychom se vrátili k nedávným událostem – by jinak byl Mohammed Alshamrani, saúdský důstojník, o kterém bylo známo jen velmi málo, byl oprávněn k výcviku na námořní letecké základně Pensacola? Po celou dobu si řada vyšších důstojníků musela myslet „Když to nepodepíšu, začne obrovský povyk kvůli islamofobii“.

A tak se trojský kůň islámu ocitl nejen uvnitř bran naší společnosti, ale pevně se usadil i v nejcitlivějších a nejdůležitějších institucích našeho národa. Jako mladík jsem se podivoval tomu, že se Trojané nechali tak snadno obalamutit. Ale ve světle všech pošetilostí, kterých se dopouštějí naši politicky korektní strážci, se zdá, že tento druh naivity, který projevili obránci Troji, je neustále se opakujícím problémem.

William Kilpatrick, Crisis Magazine
Přeložil Pavel Štička