Kdo vytrvá až do konce, bude spasen

9. červenec, kdy si několik řádů připomíná mučednickou smrt svých spolubratří v holandském Gorkumu, nám ukazuje, jaký zápas o tento dar musí být někdy veden. Tohoto dne v roce 1572 bylo v dnešním Gorinchemu v jedné kůlně na dvou trámech oběšeno po několikadenním týrání 19 katolických kněží, kteří hájili víru ve skutečnou přítomnost Ježíše Krista v eucharistii a primát římského biskupa. Všech těchto devatenáct statečných mužů si jistě zaslouží naši pozornost, protože všichni vytrvali až do konce. Jeden z nich nám ovšem, snad více než jeho druhové, připomíná pravdu, že každý z nás může být svatým, i kdyby naše hříchy byly jak šarlat, pokud máme víru, lásku a odvahu.

Ondřej Wouters byl, abychom byli upřímní, mizerný kněz. Opilec, který se nevyhýbal ženské společnosti a jako takový byl otcem několika dětí. V době kdy Gorkum obsadili kalvinisté, byl již suspendován a žil nadále v hříchu. Měl tedy jedinečnou šanci vyhnout se nežádoucí pozornosti ze strany kalvinistů. Možná ale právě tehdy pochopil nastalou situaci jako svou poslední šanci na spásu a dobrovolně se připojil k zajatcům. Trpělivě snášel všemožné týrání, které bylo v jeho případě doplněno i neustávajícím výsměchem ze strany mučitelů, kteří mu neopomínali připomínat, jakou že je ostudou. Ve chvíli, kdy mu kat utahoval smyčku kolem krku a byl stále terčem posměchu, pronesl svá poslední slova: „Vždy jsem byl smilník, ale kacíř nikdy!“.

Gorkumské mučedníky svatořečil papež Pius IX. o slavnosti sv. Petra a Pavla v roce 1867.

P. Mgr. Evermod Jan Sládek, OPraem