Týden ve světě katolickýma očima - 18. 8. 2020

Když udělovatel říká ’Já tě křtím…,‘ nevystupuje jako funkcionář vykonávající úkol, kterým ho někdo pověřil, nýbrž svým služebným jednáním vyjadřuje symbolickou přítomnost jednajícího Krista. Upravuje-li si někdo svátostné formule, svědčí to o nepochopení samotné podstaty služby v Církvi,“ píše se ve vysvětlující „věroučné nótě“.

Poprvé v novodobé historii se většina německých biskupů otevřeně staví proti Římu, konstatuje Guido Horst. V Německu se totiž zvedla vlna odporu proti neočekávané nové instrukci Kongregace pro klérus, „Pastorální obrat farního společenství ve službě misijnímu poslání Církve“, v níž se mimo jiné zakazuje svěřovat vedení farnosti osobám bez kněžského svěcení, právnickým osobám či skupinám kněží a laiků. Právě tímto směrem však směřovala reforma Trevírské diecéze, kterou v červnu zamítl Vatikán. Pozitivně se k nové instrukci vyjádřil kolínský arcibiskup, kardinál Woelki: „Jsem vděčný, že nám papež František ukázal cestu.“ Též augsburský biskup Bertram Meier s instrukcí „může žít“. Naopak německé hnutí „Wir sind Kirche“ označilo instrukci za „poslední výstřel umírající náboženské diktatury“ a žádá zrušení Kongregace. „Důvodem je, že Kongregace hájí svátostný charakter církevních úřadů,“ komentuje Peter Winnemöller. „Charisma vedení je spjato s úřadem – a to je to, co vadí církevním aktivistům. Kdo chce odstranit vedoucí roli kněží, ruší svátostné kněžství. To je cíl. ’Wir sind Kirche‘ stojí v laicistické a antiklerikální tradici francouzské revoluce,“ domnívá se Winnemöller.

Agentura CNA informuje, že 52% Němců pokládá katolickou církev za „příliš rozhádanou na to, aby mohla být oporou a ukazovat směr“, a německý teolog Ulrich Lehner hovoří o krizi německé teologie: „Průměrní dosazují průměrné. A zejména ti, kdo jsou věrní Církvi, nikdy nedostanou šanci.“

Letošní Augsburskou cenu míru obdrželi společně kardinál Reinhard Marx a bavorský evangelický biskup Heinrich Bedford-Strohm. Od roku 1985 uděluje cenu jednou za tři roky město Augsburg společně s bavorskou Evangelickou lutherskou církví. „Právě Marx a Bedford-Strohm měli zásluhu na tom, že se výročí reformace v roce 2017 slavilo jako svátek Krista, a tedy jako svátek společenství a nikoliv rozdělení,“ vysvětlil předseda poroty, evangelický biskup Alex Piper.

Papež František mezitím potvrdil kardinála Marxe ve funkci koordinátora Papežské rady pro ekonomii, do které nyní poprvé jmenoval 6 žen a zároveň překvapivě povolal zpět kardinály Scherera a Erdő.

Stále trvá rozruch ohledně zjištění profesorky Alexandry von Teuffenbach o zakladateli Schönstattského hnutí Josefu Kentenichovi (jehož beatifikační proces byl zahájen v roce 1975). Důvodem, proč byl Kentenich v roce 1951 zbaven všech funkcí v hnutí a odeslán do exilu v USA, prý nebyla „žárlivost oponentů“, nýbrž zjištění vizitátora, že Kentenich zneužíval sestry v hnutí. „Kentenich byl ’otec‘, zakladatel s absolutní mocí, často ztotožňovaný s Bohem do té míry, že u mnoha obratů a modliteb nebylo jasné, zda jsou adresovány Bohu Otci anebo samotnému zakladateli. Celé klima a prostředí vizitátor popisuje jako silně sexualizované. Tance sester kolem otce zakladatele, noční schůzky, dvojznačné formulace… Ale podporovatelé hnutí, kteří zpočátku vše popírali, prý mohou všechno vysvětlit: zakladatel prý pouze pomáhal sestrám ’psychoterapeutickou pastorální metodou‘ osvobodit se od sexuálních pnutí,“ popisuje historička Teuffenbachová.

Generální prezídium Schönstattského hnutí všechna obvinění ihned kategoricky popřelo, stejně jako Schönstattské sestry panny Marie; obvinění jsou prý dávno známá a byla vyvrácena; kdyby k tomu nedošlo, Kentenich by se prý nemohl po 14 letech vrátit z exilu a nemohl by začít jeho beatifikační proces. Prof. Teuffenbachová zareagovala důkazem, že Kentenich ve skutečnosti v roce 1965 rehabilitován nebyl. Jde o dopis tehdejšího prefekta Kongregace pro nauku víry kard. Ratzingera, v němž vyjadřuje stanovisko Kongregace, že výtky tehdejšího vizitátora „nebyly nešťastným omylem založeným na mylných informacích“, že žádné z předchozích rozhodnutí ohledně Kentenicha nebylo revokováno, ale „pouze se netrvalo na tom, aby se Kentenich vrátil do USA, když odtud bez svolení Kongregace na základě špatně interpretovaného telegramu přicestoval“, a že Kongregace svolila, aby byl Kentenich inkardinován do Münsterské diecéze, pod podmínkou, že nevstoupí do sekulárního institutu Schönstattských kněží a nepřevezme řízení Schönstattského díla.

V reakci na vzniklou situaci se trevírský biskup Stephan Ackerman rozhodl jmenovat komisi historiků, která přezkoumá Kentenichův beatifikační proces. Prof. Teuffenbachová podrobně rozebírá celou záležitost v čerstvém komentáři pro portál Die Tagespost; ten také nově informuje o tvrzení kardinála Errazurize (člena Schönstattského hnutí), že mu prý kardinál Ratzinger přislíbil „kompletně opravit“ výše zmíněný dopis, nakonec to však neučinil (zprávu původně vydala agentura ACIPrensa).

„Naše kultura se pokouší o sebevraždu,“ tvrdí Phil Lawler. „Přečetl jsem si titulek zprávy, a najednou mi bylo všechno jasné. Zpráva byla o tom, že nové případy Covid-19 jdou na vrub „komunitnímu šíření“. No ovšem! Tak se přece nakažlivé nemoci šíří, ne? Šíří se v komunitě. Tohle je ovšem poprvé za celou dlouhou historii boje proti nemocem, kdy jsme se pokusili zastavit šíření nemoci zrušením komunity,“ podotýká Lawler a poukazuje na to, že protiepidemická opatření zasahují především aktivity, které budují a vytvářejí společenství a kulturu, zatímco destruktivní aktivity jsou naopak tolerovány.

„Ne všechny vakcíny proti Covid-19 si budou z morálního hlediska rovné,“ upozorňuje Carolyn Moinihan ve své analýze. Některé vakcíny jsou totiž vyvíjeny za pomoci materiálu získaného z plodů usmrcených při umělých potratech.

Na více než rok nespravedlivě uvězněný kardinál Pell popisuje v magazínu First Things svůj pobyt ve vězení: „Léta jsem říkával trpícím a starostmi obtíženým lidem, že i Syn Boži prošel na této zemi zkouškami – a nyní jsem z této skutečnosti čerpal útěchu sám. A tak jsem se modlil: za přátele i nepřátele, za své podporovatele a svoji rodinu, za oběti sexuálního zneužívání, a za spoluvězně a bachaře.“

Lukáš Novák