V nejlepší možné společnosti

06.10.2020, RC Monitor 19/2020

Je běžnou lidskou zkušeností, že dva mladí lidé, kteří jsou dlouho spolu a rozumí si, se zamilují, zahledí se do sebe, stále na sebe myslí, až se nakonec rozhodnou vzít se, uzavřou manželství a slíbí si věrnost a lásku na celý život. Je to požehnaný přirozený proces, a tak by to mělo i vždycky být. Ale, žel Bohu, není...

Podobný proces, ale ještě trvalejší, důležitější a hlubší, se dá pozorovat i ve vztahu duše k Bohu, k Nejsvětější Trojici. K tomu, aby se člověk zamiloval do Boha, musí ho mít také stále před sebou, musí s ním mluvit, navázat s ním osobní vztah. Kdo na něj často nemyslí (nebo vůbec), nemluví s ním, nesetkává se s ním (tedy nemodlí se...), i když je statisticky katolíkem, nemůže si ho zamilovat. Protože nestačí jen v Boha věřit, ale máme ho především milovat. Věřit můžeme rozumem, ale milovat celou svou bytostí, co se zkratkovitě vyjadřuje slovem srdce. A láska roste a upevňuje se jen častým setkáváním.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ježíš se Petra třikrát neptal, jestli v něho věří, ale jestli ho miluje... (srov. Jn 21,15–17) Víra se u věřícího předpokládá, ale ani to ještě plně nestačí... Ježíš chce slyšet, jestli ho miluje více než ostatní. A o to máme (i když to zřejmě nikdy plně nedosáhneme) usilovat celým svým životem. Příležitostí, kde to můžeme jasně projevit, jsou pokušení. Nevyhledávat je, ale postavit se rozhodně proti nim, když se ukážou. Současný svět a jeho kultura se snaží co nejvíc odstranit každou živou vzpomínku na Boží milost a jeho milosrdenství, na jeho působení. Dává přednost tomu, aby se křesťanstvo ukazovalo spíše jako jakýsi relikt minulé kultury, minulosti, a většinou o něm mlčí.

Jedním z důsledků tohoto postoje je množství osamělých a smutných lidí i uprostřed vnějšího veselí a zábavy. Kdo však stále (často) myslí na Boha, nikdy se nemůže cítit osamělý a sám, natož smutný. Vždycky se nachází v nejlepší možné společnosti.

Mons. Ladislav Hučko
apoštolský exarcha řeckokatolické církve

Další články

Mše svatá: Krédo a přímluvy

03.06.2026, RC Monitor 10/2026

Známá katechetická anekdotická otázka zní: „Proč při nedělní mši sv. následuje po kázání krédo?“ Odpověď říká: „Abychom vyznali víru, kterou jsme během homilie ztratili.“ Církev nicméně zařadila do slavnostní mešní liturgie toto společné vyznání víry z hlubších důvodů.

Svatá Zdislavo, oroduj za nás!

29.05.2026, RC Monitor 10/2026

Mnohé, věřící i nevěřící, šokovala zpráva o krádeži lebky sv. Zdislavy. Krádež, ke které došlo týden před výročím jejího svatořečení a v měsíci, kdy slavíme její svátek, je pro mne nepochopitelná. Již v úterý 12. května se mluvilo a psalo o motivaci a teorie se jistě budou množit do té doby, než bude jasno. Něco takového se nestává každý den a my jen můžeme spekulovat, o co vlastně zlodějovi šlo.

Chápeme, co nám udělal?

01.06.2026, RC Monitor 10/2026

Náš Pán dává příklad otcům diecézí, farností a rodin. Letošní Velikonoce byly prvními s naším novým papežem Lvem XIV. Velmi mě proto zajímalo, jak je papež pojme. Zvláště mne zajímala liturgie Zeleného čtvrtku. Zaujalo mne, že papež Lev umyl nohy dvanácti kněžím své diecéze. Jedenáct z nich byli novokněží, které loni vysvětil, dvanáctým byl spirituál budoucích kněží v Pontifikálním římském semináři.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.