Svatá Anežka Česká

Myslím, že prvořadou povinností je mluvit, jak to známe od proroků. Dříve, než k tragédii dojde, varují drtivými výroky. Když nastane, těší Boží lid. Je třeba povzbuzovat nemocné a zdravotníky. Těm jsme bez výjimky mnoho vděčni. Ale útěchy a povzbuzení je třeba celé společnosti. Druhým úkolem je odmítnout kritické hlasy směřované na vládu. Právě křesťané by měli vědět, že jediný, kdo epidemii může zdolat, je Hospodin. Vláda situaci zvládat nemůže a dělá při tom určitě mnoho chyb. Nemůže za to, protože musí jednat ihned v situaci, která se mění takřka po hodinách. Co lze kritizovat, jsou evidentní snahy využít situace pro svůj prospěch a vyvolávání panického strachu. Většina novinářů se chová jako sadisti z padesátých let, když nosili vězňům ukazovat provaz, na kterém je pověsí. Trestuhodné je i zpolitizování epidemie ve chvíli, kdy tolik potřebujeme spolupráci všech.

Daleko závažnější je náhle tematizovaná otázka smrti. Je alarmující, kolik křesťanů, dokonce praktikujících, se bojí smrti. Provalila se latentní krize víry. Není snad Kristova zmrtvýchvstání? Neslyšeli nikdy velikonoční sekvenci: Život a smrt se střetly? Vzpomínám na pozoruhodnou studii akademika J. Charváta Život a smrt, ve které upozornil, že v každé buňce je zakódován budoucí život.

Poslední, na co chci upozornit, je krize rodiny, protože se jasně ukazuje, že pouze soudržné rodiny, a to i ve smyslu širšího příbuzenstva (poškozená nebo neúplná rodina se ze strachu a neochoty postarat o nemocné rozprchne – „zachraň se, kdo můžeš“) poskytují účinnou obranu proti pochopitelnému strachu. Ne ze smrti, ale z obtíží, které už jsou a budou se stále zvyšovat. Život po krizi bude kromobyčejně ekonomicky stísněný, ale také najednou primitivní.

Právem se ptáte, kdy začnu mluvit o sv. Anežce. Řeknu jediné. Je to mocná přímluvkyně, protože za svého života poznala vše, co nás sevřelo. Obraťme se k ní o pomoc i radu.

Mons. Petr Piťha