Týden ve světě katolickýma očima - 26. 11. 2020

Biskup texaského Tyleru Joseph E. Strickland vyzval k pokání Joe Bidena: „Jako biskup prosím pana Bidena, aby se pro svou vlastní spásu a pro dobro našeho národa kál ze svého odklonu od katolické nauky ohledně potratů a manželství. Aspiruje na nejvyšší úřad naší země a musí se nechat vést pravdou, kterou nám Bůh zjevil. Modlím se za něj, aby nalezl Pravdu.“ Biskup též dal najevo, že Konference biskupů Spojených států nemluvila jeho jménem, když Bidenovi blahopřála k vítězství, a kriticky poukázal na Bidenovu podporu provádění potratů po celých 9 měsíců těhotenství.

Arcibiskup Washigntonu, D.C., Wilton Gregory naopak potvrdil, že Bidenovi neodepře eucharistii navzdory jeho podpoře potratů. Michael Haynes připomíná Bidenovu reakci na to, když mu jeden kněz přijímání odepřel. Biden tehdy řekl: „S tímto postojem sem se nikde jinde nesetkal, ani u Svatého otce, který mi přijímání podává“. Haynes dále vypočítává několik dalších případů, kdy se podle jeho názoru arcibiskup Gregory dostal do konfliktu s katolickou naukou: např. když prohlásil, že „narození je prvním okamžikem, kdy má osoba lidskou důstojnost“, nebo když odmítl jasně odsoudit legalizaci homosexuálních manželství.

JD Flynn ver své analýze Gregoryho postoje připomíná nótu kardinála Ratzingera americkým biskupům z roku 2004. Tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry v ní upozorňuje, že katolický politik, který vede politickou kampaň za povolení potratů a euthanasie a konsistentně hlasuje pro takové zákony, se dopouští „zjevné a formální spolupráce“ na těžkém hříchu. Farář takového politika by se v takovém případě s ním měl „setkat, poučit ho o nauce Církve, sdělit mu, že by neměl přistupovat ke svatému přijímání, dokud tuto objektivní situaci hříchu neukončí, a varovat ho, že jinak mu bude eucharistie odepřena.“ Jedná se o aplikaci kánonu 915, který říká, že „ke svatému přijímání se nepřipustí ti, kdo tvrdošíjně setrvávají ve zjevném těžkém hříchu.“ Ratzingerovu nótu tehdy veřejnosti dezinterpretoval kardinál McCarrick a pod jeho vlivem se američtí biskupové rozhodli ponechat tuto záležitost individuálnímu úsudku jednotlivých biskupů, připomíná Flynn.

Wilton Gregory bude jmenován kardinálem na konsistoři, která se bude konat 28. listopadu; dva z designovaných kardinálů však nebudou přítomni z důvodu protiepidemických opatření.

Papež František na generální audienci varoval před falešnou synodalitou: „Někdy je mi velmi smutno, když vidím společenství, které má dobrou vůli, ale jde špatným směrem, když si myslí, že pomůže Církvi schůzemi, jako by to byla politická strana. Většina sem, menšina tam, co si myslíte o tomhle a o tamtom... A tohle má být synoda, synodální cesta, po které máme jít… Kladu si otázku: kde je tu Duch svatý? Kde je modlitba? Kde je bratrská láska? Kde je Eucharistie?“ „Je to kritika německé Synodální cesty?“ ptá se Die Tagespost, zatímco Katholisch.de interpretuje vyjádření jako kritiku demokracie v Církvi.

Podle Sandro Magistera Vatikán nepřechází bez povšimnutí všemožné restrikce uvalované z důvodu pandemie vládami na slavení mše svaté. „Pokud se zdá, že papež František se poslušně podřizuje, o Státním sekretariátu to neplatí,“ tvrdí Magister a uvádí příklad vatikánského „ministra zahraničí“, arcibiskupa Paula Richarda Gallaghera, který na výročním setkání se zástupci různých vlád označil tyto restrikce za „ohrožení svobody náboženství“.

Právník kardinála Becciù prý ze zdrojových kódů webových stránek magazínu L’Espresso zjistil, že zpráva o rezignaci kardinála byla vytvořena a publikována 8 hodin před plánovaným setkáním kardinála s papežem Františkem, na které byl o rezignaci požádán. Informuje o tom Andrea Gagliarducci a opatrně spekuluje, že mohlo jít o spiknutí proti kardinálovi: „Vatikánský tribunál potřeboval prokázat svoji akceschopnost, potřeboval vyvolat mediální skandál, který by zastínil chyby, a potřeboval obětního beránka,“ shrnuje motivy hypotetického spiknutí Gagliarducci, ale s povzdechem dodává: „Jenže tohle není špionážní román, tohle je Církev.“ Ve věku 54 let mezitím po dlouhé nemoci zemřel Paolo Gabriele, bývalý komorník Benedikta XVI., který byl v roce 2012 uznán vatikánským soudem vinným v aféře Vatileaks. Benedikt XVI. mu později oficiálně odpustil.

Arcibiskup Viganò vydal další komentář k McCarrickově zprávě, kde upozorňuje zejména na střet zájmů, v němž se vyšetřovatelé nacházejí. Zároveň se podivuje nad mírností trestu pro McCarricka: „Obviněný byl pouze laicizován – ačkoliv by bylo možné potrestat jej odnětím svobody, jak se stalo v případě poradce washingtonské nunciatury, který byl v roce 2018 odsouzen k pěti letům vězení ve Vatikánu za vlastnictví a šíření dětské pornografie. Laicizace ve skutečnosti odkrývá esenci onoho klerikalismu – verbálně tolik odsuzovaného – kdy se laický stav pokládá téměř za trest sám o sobě, ačkoliv by mělo jít o předpoklad uvalení skutečného trestu. To, že McCarrick není uvězněn, mu dává svobodu pohybu, takže má možnost páchat další zločiny a pokračovat ve svých kriminálních aktivitách v církevní i politické sféře,“ píše Viganò.

Damian Thompson soudí, že McCarrickova zpráva není ničím jiným než upachtěným a nemotorným pokusem, nalakovat fakta na růžovo. „Zdánlivým záměrem zprávy bylo vysvětlit, jak se McCarrick mohl dostat k tak vysokému úřadu, přestože jeho zneužívání seminaristů bylo po desetiletí všeobecně známo jak mezi americkými biskupy, tak ve Vatikánu. A to se víceméně podařilo,“ říká Thompson, s tím, že Zpráva svaluje hlavní vinu na sv. Jana Pavla II. (který navzdory dostupným informacím uvěřil McCarrickovu slovu, že je nevinný). „To ale není celý příběh,“ podotýká Thompson, podle nějž skutečným cílem Zprávy bylo odvést pozornost od hluboce zakořeněné korupční kultury v dnešním Vatikánu. Papež František podle Thompsona „udělal přesně to, co Zpráva popírá: rehabilitoval McCarricka, a to ne nějak pokoutně, nýbrž se vší parádou.“ K jeho tvrzení, že až do roku 2017 nevěděl o tom, že by McCarrick kohokoliv sexuálně zneužil, Thompson podotýká: „Nemusíte být fanoušky arcibiskupa Vigana (který se v poslední době dal na pravicové konspirační teorie), abyste si kladli otázku: jak by tohle vůbec mohla být pravda?“ Thompson dále kritizuje tezi Zprávy, že McCarrickova aktivita neměla žádný vliv na politiku Vatikánu a že jeho dopisy papeži Františkovi, v nichž doporučoval své spojence, neměly žádný účinek: „Pak je zvláštní, že ne méně než tři bývalí McCarrickovi spojenci byli jmenováni kardinály: Kevin Farrell, Joseph Tobin – a Wilton Gregory,“ všímá si Thompson. „Takže si to shrňme: McCarrickova mezinárodní setkání se světovými vůdci včetně prezidenta Spojených států neměla žádný vliv na zahraniční politiku Vatikánu, jeho dopisy ohledně biskupských nominací neměly žádnou váhu a peníze, jimiž zahrnoval klíčové kleriky a katolické instituce, ho nijak nechránily před následky jeho predátorského chování – to je pohádka, kterou nám servíruje McCarrickova zpráva. Ale už se začíná rozpadat – uvidíme, jak to skončí,“ končí komentátor magazínu Spectator.

„Jsou tu čtyři padouši a jeden světec,“ shrnuje Peter M. J. Stravinskas obsah McCarrickovy zprávy. „Ti padouši jsou: Karol Wojtyła, Stanislaw Dziwisz, Joseph Ratzinger, a Carlo Maria Viganò. Ten světec je Jorge Maria Bergoglio.“

Kapitula katedrály ve švýcarském Chur in Grisons, která volí místního biskupa, zamítla všechny tři kandidáty navržené papežem Františkem. „Poslední churský biskup Vitus Huonder byl známý svým silným odporem k potratům a svatému přijímání pro ’znovusezdané‘ rozvedené. Též trval na odmítnutí antikoncepce podle encykliky Humanae vitae. Od Huonderovy rezignace před rokem a půl zůstala diecéze bez biskupa, neboť v liberálním Švýcarsku si mnoho liberálních sil přeje biskupa, který by provedl liberalizaci, byl by méně ’kontroverzní‘ a lépe se přizpůsobil duchu doby,“ vysvětluje Maike Hicksonová. „Churská diecéze byla jedinou švýcarskou diecézí, která bránila věrné katolíky, a dokonce podporovala apoštolát za tradiční latinskou mši svatou vedený Bratrstvem sv. Petra. Jak uvedl jeden ze zdrojů, ’tito tři kandidáti byli zjevně navrženi se záměrem umlčet hlas churské diecéze, která se až doposud vzpírala mainstreamu dnešní společnosti.‘“ Další souvislosti rozebírá Rudolf Gehrig, podle nějž byl trojčlenný seznam kandidátů vnímán členy kapituly jako „pokus o nepřátelské převzetí“ ze strany opata z Einsiedeln a diecézí Basilej a St. Gallen.

Lékaři v Nizozemí mají od nynějška povoleno aplikovat sedativa pacientům před před provedením euthanasie, a to bez jejich vědomí či souhlasu, pokud hrozí nebezpečí, že by se pacient mohl „rozrušit“ během přípravy lékaře na ukončení jeho života.

Argentinský prezident Alberto Fernández doufá, že se na něj papež František nebude zlobit kvůli prosazení zákona povolujícího potraty: „Jsem katolík, ale musím vyřešit zdravotní problém v argentinské společnosti. Mimoto, katolík nekatolík, pokud jde o potraty, myslím, že to je jiná diskuse. S logikou Církve v této záležitosti moc nesouhlasím,“ uvedl Fernández. Podle informací magazínu Crux se však argentinští biskupové chystají aktivně zasáhnout do debaty.

Čínská vlastenecká asociace oznámila, že 23. listopadu byl vysvěcen nový biskup diecéze Čching-tao. Je jím Čchen Tchien-chao, bývalý předseda Vlastenecké asociace v Čching-tao a později člen Stáleho výboru asociace. V roce 2019 Čchen předsedal schůzi Stálého výboru, která měla „studovat ducha“ projevu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, oslavujícího úspěchy Oddělení jednotné fronty ústředního výboru Komunistické strany Číny. Vatikán ex post potvrdil, že „Thomas Čchen Tchien-chao je třetím z biskupů ustanovených a vysvěcených v rámci Prozatímní dohody mezi Svatým stolcem a Čínskou lidovou republikou o ustanovování biskupů.“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

Jacob Tate ve svém zamyšlení aplikuje na současnou Církev dva koncepty současného myslitele Nassima Taleba: „vlastní kůže v sázce“ a „antifragilita“. Ohledně prvního Tate píše: „Mělo-li by biskupům začít opravdu záležet na spáse duší jejich stáda, museli by mít v sázce vlastní kůži, museli by mít podíl na škodách z úpadku Církve a ztrátě duší. Nevím jak vy, ale jak já pozoruji současný rozvrat Církve, nevidím mnoho biskupů, které by postihla nějaká nepříjemnost. Rezidence Wiltona Gregoryho, McCarrickův ’odchod na odpočinek‘, Bransfieldovy zpronevěry – to je jen několik příkladů opulentního a zkaženého životního stylu našich biskupů, zatímco my věřící se musíme namnoze obejít bez svátostí, zavírají nám kostely a ve svých farnostech jsme svědky úplné ztráty víry. A jaký dopad to má na naše představené? Absolutně žádný.“ „Antifragilitou“ Taleb míní tendenci za nepříznivých okolností sílit a zlepšovat se; a Tate tvrdí, že právě tuto vlastnost má Církev: „Neexistuje dokonalejší příklad antifragility, než princip ’krev mučedníků je semenem Církve‘. Krize nás vždycky posílí. Kruté mučednictví velkých světců Církev neoslabuje, nýbrž buduje.“

Lukáš Novák