Blahořečení řeholnice mučené Stalinovou tajnou policií

Kauza blahořečení polské řeholní sestry budí pozornost proto, že tato žena byla mučena tajnou policií Josefa Stalina a údajně nesla stigmata. Komentátoři poukazují na podobnost mezi tímto dílem a „Deníčkem“ polské světice Faustiny Kowalské.

Spiritualita Boniszewské se soustředila na obětování utrpení za odčinění hříchů, obzvláště hříchů kněží. Kauza byla zahájena v době, kdy se v polské církvi objevila řada případů zneužívání kněžími.

Během pondělního slavnostního obřadu Nycz složil přísahu členům tribunálu, že bude zkoumat, jak se v životě této sestry projevovaly heroické ctnosti, což je jedna z podmínek blahořečení.

Kardinál vydal 2. října dekret, v němž oznámil, že varšavská diecéze má v úmyslu zahájit beatifikační proces. Dekret popisuje, jaká práce byla doposud vykonána, a obsahuje též výzvu, aby postulátorovi byly zaslány listiny, dopisy a zprávy týkající se Boniszewské.

„To vše by mělo být vykonáno k větší Boží slávě,“ napsal varšavský arcibiskup.

Nyczův dekret nabízí přehled života Boniszewské, která se narodila v roce 1907 v Kamionce poblíž města Novogrudok v dnešním Bělorusku. Ve věku 16 let usilovala o vstup do Kongregace sester od andělů ve Vilniusu, dnešním hlavním městě Litvy.

Po složení časných slibů Boniszewská řekla, že ji Ježíš požádal, aby obětovala své utrpení za odčinění hříchů „duší, které jsou mi zasvěcené“. Věčné sliby složila v roce 1933, po nich se u ní údajně objevila stigmata – rány podobné těm, které měl Ježíš při ukřižování.

11. dubna 1950 ji zatkla a mučila NKVD, sovětská tajná policie a předchůdkyně KGB. O rok později byla poslána do vyhnanství na Sibiř.

Sovětské úřady ji propustily v roce 1956 a vrátily ji do Polska. Boniszewská zemřela 2. března 2003 ve městě Konstancin-Jeziorna, které se nachází jižně od Varšavy. 76 let prožila jako řeholní sestra. Postulátor P. Michał Siennicki při zahájení kauzy blahořečení řekl: „Proces, který dnes zahajujeme, má za cíl ukázat, že hrdinství je možné i v těch nejtěžších životních situacích. Wanda Boniszewská, navzdory nespravedlivému odsouzení k několikaletému pobytu v sovětském vězení, zůstávala heroicky věrna Kristu, svědčila o něm a na svém těla nesla Kristovy rány a obětovala své utrpení za kněze.“