Vstupme do nového roku s nadějí

Děti přišly o jeden rok vzdělávání ve věku, který je pro jejich přípravu do dalšího života tak zásadní. Mnozí podnikatelé počítají poslední úspory a přemýšlejí, jak se budou dále starat o své rodiny a blízké. Starším lidem bylo zapovězeno být řádnými babičkami a dědečky, protože se z návštěvy jejich vnuků, synů a dcer stala riziková záležitost. Vidíme, že koronavirus nepůsobí jenom nepříjemné zdravotní komplikace, ale že způsobuje i bolest srdce, a vyvolává démona strachu a úzkosti.

Přesto je v nás určitá jiskra naděje, že tento nový rok musí přinést něco nového. Zda se nám to povede, je jenom na nás. Vraťme se ale ke končícím vánočním svátkům. O Vánocích se nám narodilo dítě, pojmenované jako Jehošua, tedy Ten, který je: naší záchranou a naší nadějí. Bůh nám v něm seslal svého jediného syna, pravého Člověka a Pravého Boha. Je to On, kdo nám otevírá Knihu knih a podle tradice se právě narozenému Ježíškovi z Persie přicházejí poklonit tři králové. Peršané jsou Indoevropané. Je tam Semita. A ten třetí má černou barvu, jak zpíváme i v koledách. Máme tu zastoupenou celou populaci. Bůh nám tak obrazně říká, že všichni jsou pozváni na horu Sión k jeho velké hostině.

Jestli chceme, aby ten nový rok byl opravdu lepší a přinesl naději, ale i radost, tak si uvědomme, že Bůh k nám promlouvá jako k lidstvu. Vyzývá nás k činu, a k poctivé reflexi, proč k tomu všemu v právě skončeném roce muselo dojít. Abychom si položili otázky, zda jsme nebyli jako lidstvo už příliš pyšní a sebejistí? Nevytěsnili jsme ze svého života Boha? Neopustili jsme principy a pramen Lásky, milosrdenství, vzájemné úcty a tolerance? V nadcházejícím roce budeme mít zajisté dostatek času, abychom si každý mohli na položenou otázku poctivě odpovědět.

Dominik kardinál Duka OP
arcibiskup pražský a primas český