Týden ve světě katolickýma očima - 9. 3. 2021

Náboženská pluralita v Iráku je podle papeže „drahocenný zdroj, z něhož je možné čerpat, nikoliv překážka, již je třeba odstranit“. Dále papež prohlásil, že Irák je povolán ukázat každému, jak diverzita „místo toho, aby vyvolávala konflikty, měla by vést k harmonické spolupráci“; a že „zdravý pluralismus náboženských přesvědčení národností a kultur může přispět k prosperitě a harmonii národa“.

Muslimská Rada starších (nezávislá mezinárodní organizace založená v roce 2014, jejímž cílem je podpora míru mezi muslimy) vydala k papežově návštěvě prohlášení, v němž papežovu návštěvu označila za „velkou příležitost k podpoře míru a vyjádření solidarity s oběťmi násilí na Blízkém východě i po celém světě.“

U příležitosti tisícisedmisetletého výročí vyhlášení neděle jako dne odpočinku císařem Konstantinem apelují biskupové Evropské unie a Evropská aliance pro neděli ve společném prohlášení na vedoucí představitele EU, aby bránili neděli jako den odpočinku. Poukazují na rostoucí tlak zaměstnavatelů na práci po večerech a o víkendech a zdůrazňují potřebu všeobecného dne odpočinku jako prostoru pro dobrovolnické aktivity, občanskou angažovanost, sociální, sportovní či náboženské vyžití, čas trávený s rodinou či vůbec společně s druhými.

Turínský arcibiskup Cesare Nosiglia oznámil, že již podruhé bude letos na Bílou sobotu na internetu vystaveno Turínské plátno.

Papež František jmenoval novými členy Kongregace pro biskupy kardinála Josepha Tobina, arcibiskupa amerického Newarku, a kardinála Sérgio da Rocha, arcibiskupa brazilského São Salvador da Bahia. „Čekáte reformu výběru biskupů? Tak dobrou, kotě,“ komentuje událost Phil Lawler. „Předpokládejme, že někdo, koho znáte, nedopatřením zveřejní tweet zjevně zamýšlený pouze pro jednu osobu. Ten tweet zní: ’Tak dobrou, kotě. Miluju tě!‘ Dotyčný není ženatý. Co z toho vyvodíte? Dobrá. A teď přiberte předpoklad, že ten muž je celibátním knězem – vlastně, je to kardinál Katolické církve. Změní to nějak váš závěr?“ píše Lawler s odkazem na popsanou aféru kardinála Tobina, která se odehrála v roce 2018, a cituje Roda Drehera: „Bývaly časy, kdy bylo obhajitelné v případech, jako je ten Tobinův, trvat při pochybnostech na presumpci neviny. Ale po McCarrickovi už ne.“

John Allen informuje o kauze ekumenického kláštera v italském Bose, jehož zakladatel a bývalý převor Enzo Bianchi byl nyní papežem již po několikáté vyzván k opuštění komunity, neboť ani poté, co se kvůli obviněním ze zneužívání moci vzdal v roce 2017 vedení kláštera, vágně specifikované problémy kolem jeho osoby neustaly.

Tento případ podrobněji rozebírá komentuje Sandro Magister, který poukazuje na to, že vůbec nebylo objasněno, čím si Bianchi vysloužil takto tvrdý trest. Připomíná, že Bianchi patřil světově mezi nejbrilantnější a nejpopulárnější propagátory katolického progresivismu a ekumenismu a až donedávna byl oblíbencem papeže Františka, který ho jmenoval poradcem Papežské rady pro jednotu křesťanů a „auditorem“ synody o mládeži konané v roce 2018. A právě papež podle Magistera osobně rozhodl o Bianchiho osudu, a to formou, proti které není odvolání – totiž dekretem schváleným papežem in forma specifica. Magister v této souvislosti připomíná článek z roku 2018 profesora Gian Paola Montiniho, uveřejněný v časopise Periodica de Re Canonica, v němž Montini kritizuje tento právní nástroj, zavedený v roce 1999, jako bránící průchodu práva a poukazuje na to, že ačkoliv zpočátku byly takové dekrety velmi vzácné, jejich počet zaznamenal obrovský nárůst od roku 2013 (rok nástupu papeže Františka). Dekrety schválené papežem Františkem in forma specifica se prý navíc často jeví jako „jasná a blatantní porušení“ právních předpisů Římské kurie, takže lze legitimně předpokládat jejich neplatnost. Problém ovšem je, že neexistuje instance, která by tuto neplatnost mohla posoudit a vyhlásit – z čehož vyplývá, že „papež může činit, cokoliv uzná za vhodné, i kdyby to bylo v rozporu s právem“. Montini byl po zveřejnění článku bez udání důvodu odvolán z funkce promotora spravedlnosti Apoštolské signatury.

Server Pillar informuje, že emeritní arcibiskup Washingtonu kardinál Donald Wuerl za minulý rok obržel od washingtonské arcidiecéze více než 2 milióny dolarů na „pokračující pastorační aktivity“. Jak shrnuje portál LifeSiteNews, Wuerl odstoupil v roce 2018 v souvislosti se skandálem následně sesazeného kardinála McCarricka (Wuerlova předchůdce na washingtonském stolci), pod tlakem obvinění z krytí nejrůznějších případů sexuálního zneužívání a ze zapletení do McCarrickova případu. Wuerl původně tvrdil, že o McCarrickově zločinech nic netušil, podle agentury CNA to však vyvrací jak vlastní zjištění agentury, tak oficiální vatikánská „McCarrickova zpráva“. Wuerl následně uvedl, že zapomněl, že o obviněních týkajících se McCarricka slyšel. Arcibiskupství zatím neodpovědělo na dotaz ohledně přesného účelu vyplacených prostředků. „Copak asi kardinál Wuerl ví, že to stojí dva milióny?“ ptá se Steve Skojec. „Co dalšího ještě Wuerl ’zapomněl’, a co na tom stojí za to, aby se zdiskreditovanému osmdesátiletému kardinálovi na odpočinku vyplatila za rok sedmimístná suma? Je to nehorázné – ale překvapuje to ještě vůbec někoho?“

Předseda německé biskupské konference, limburský biskup Georg Bätzing zaslal kněžím své diecéze dopis, v němž požaduje, aby podávali svaté přijímání nekatolíkům, pouze pokud tito předtím zpytovali své svědomí.

Francouzské laické katolické sdružení Renaissance catholique („Katolická obnova“) bylo obviněno z trestného činu „podněcování diskriminace skupiny osob na základě sexuální orientace“, a to na základě toho, že na svém webu zveřejnilo shrnutí nauky vyjádřené v nótě Kongregace pro nauku víry „Vyjádření ohledně návrhů právního uznání svazků homosexuálních osob“ z roku 2003. Za „hate crime“ je francozským trestním soudem pokládáno právě vyjádření nesouhlasu s legalizací registrovaného partnerství homosexuálů. Celý proces iniciovala organizace „Stop homofobii“.

A magazín 1P5 nabízí úvahu autora, který si přeje zůstat v anonymitě, o výhodách celibátu v čase útlaku: „S tím, jak se základní pravdy katolicismu a Západní civilizace postupně mění na ’hate speech‘, věrní katolíci čelí ostrakismu, nezaměstnanosti či ztrátě svobody. Cítí se osamoceni, opuštěni svým vlastním státem a, což je ještě bolestnější, i svou Církví. Bojí se veřejně projevit ze strachu o sebe samé, ale ještě více ze strachu o ty, které milují. Ochotně by vstoupili do arény sami za sebe, ale zdráhají se předhodit lvům svoji rodinu. Tito katolíci potřebují kněze jako pastýře pravdy. Jak přitvrzuje měkká totalita, rodiče po celé zemi prožívají úděl Tomáše Mora. Jak dlouho ještě mohu mlčet? Kde je hranice, kterou nesmím překročit? Zbývají ještě nějaké cesty k ústupu? Kdežto celibátní kněz by neměl být takto úzkostlivý a opatrnický. Měl by se postavit zlu čelem, dodávat kuráž své farnosti, stáhnout palbu z pozic kultury smrti na sebe a přinášet světlo do temných koutů společnosti – a to bez ohledu na následky. Tak jako Kristus. Kněžství je povoláním k tomu, být Kristem pro druhé, což zahrnuje povolání k celibátu. Toto povolání v rámci povolání otvírá příležitost k hrdinství a velikosti. My laici jsme lapeni za liniemi nepřítele. Pane Ježíši Kriste, pošli nám ve své lásce a milosrdenství jízdu celibátních mužů, kteří ochotně podstoupí svoji Kalvárii!

Lukáš Novák