Ani román, ani pohádka

Lidé házeli ratolesti, rozkládali pláště a hlásali, že přišel jejich Král a Mesiáš. U poslední večeře sice Ježíš mluvil o tom, že bude zrazen, ale učedníci tomu nerozuměli; umyl jim nohy, a oni tomu nerozuměli; byl zatčen, a když se ho snažili bránit, bylo jim to zakázáno; ani tehdy neporozuměli. Stručně řečeno, učedníci nevěděli, co se děje, a tak ze scény utekli a pravděpodobně ji zpovzdálí nenápadně sledovali: zmatení, rozzlobení, smutní, frustrovaní, zklamaní.

To vše se však v jediném okamžiku změnilo. Když se pak šli podívat na prázdný hrob, věděli, že se stalo něco zvláštního. Kámen zakrývající hrob byl odvalen, plátno, kterým bylo zabaleno Jeho tělo, bylo odhrnuto na stranu, Ježíšovo tělo tam nebylo. Raději se odsud ale vrátili domů a přemýšleli o celé té záhadě. A tu jim Ježíš vychází vstříc a říká: „Pokoj vám... nebojte se!“ Všichni se na něj podívali. (Mt 28,10). Nyní pochopili „učení Písma, že musí vstát z mrtvých“ (Jn 20,9). Setkání s Ježíšem přineslo učedníkům změnu: zmatek vystřídala důvěra, hněv se změnil v radost, smutek vystřídalo štěstí, zklamání se změnilo v očekávání, zklamání se proměnilo v povzbuzení a to, co mohlo být pocitem zrady, teď dávalo smysl.

Zmrtvýchvstání je pro naši křesťanskou víru klíčové. Velikonoční příběh není ani román, ani pohádka. Ve skutečnosti byl pro učedníky okamžikem, který jim změnil život, stejně jako by měl být pro nás, kteří jej slavíme o dva tisíce let později. Vzkříšení nám připomíná, že si Bůh mezi mnoha lidmi vybral právě nás, Tebe a mne, abychom ho následovali. Máme jít a říkat druhým, že Pán skutečně vstal a žije mezi námi.

P. Juraj Begany SVD