Jedno velké svatojosefské obrácení

Když katolický redaktor Michael Voris před dvěma lety veřejně vyzval Yiannopoulose k sexuálně mravnému životu, Yiannopoulos se nebránil. Naopak souhlasil a pokorně přiznal svou lidskou slabost. „Uznávám všechno, co říkáte, ale prostě jsem se k tomu ještě nedopracoval. A nevím, jestli se mi to podaří,“ odpověděl tehdy Yiannopoulos Vorisovi. Zdá se, že teď už se mu to podařilo, více v interview, které přinesla redakce LifeSiteNews:

Předpokládám, že těm, kdo vás sledují, může vaše nedávné rozhodnutí veřejně se představovat jako „Milo, bývalý gay“ připadat jako obrat o sto osmdesát stupňů. Jste také překvapený, že váš život nabral tento směr? Nebo to je ve vašem životě nepřekvapivý, přirozený a možná i nevyhnutelný vývoj? Ptám se na to, protože vaše výroky z posledních několika let naznačovaly, že vás to tímto směrem táhlo.
Milo: Když jsem dřív vtipkoval, že jsem se stal homosexuálem jen proto, abych mučil svou matku, nebylo to tak úplně z legrace. Samozřejmě mi homosexuální životní styl nikdy úplně nevyhovoval – vždyť komu (bez výjimky) vyhovuje nebo by vyhovovat mohl? Veřejně jsem se k němu naplno začal hlásit proto, že liberály dovádělo k šílenství, když viděli, jak pohledný, charizmatický, inteligentní praktikující homosexuál hlučně oslavuje konzervativní zásady. Neříkám tím, že jsem se v soukromém životě s nadšením nevrhal do všemožných zvráceností. Nejspíš jsem měl pocit, že si nic jiného nezasloužím. S oblibou jsem říkal, že to je všechno divadlo a že jsem celou tu dobu normální, ale ani já nejsem takový fanoušek performance. Povídejte mi něco o Stanislavského metodě... (metoda herecké práce založena na psychickém realismu, pozn. red.)

Došlo k nějaké události nebo sledu událostí, které vás přivedly k rozhodnutí osvobodit se od sodomie a udělat to takhle veřejně? Shodil vás Bůh ze sedla podobně jako Saula, nebo k tomu došlo nějak jinak? Prosím vysvětlete to.
M: Před čtyřmi lety jsem poskytl interview časopisu America, které pak odmítli otisknout. Trvalo mi dlouho, než jsem začal žít podle toho, co jsem v tom interview říkal, ale konečně se mi to daří. Každý, kdo mě posledních deset let pozorně sleduje, musel určitě vidět, že se k tomu schyluje. Neostýchal jsem se to naznačovat. Ve své knize Dangerous, která je na žebříčku bestsellerů New York Times, jsem silně poukazoval na to, že se možná v budoucnu „přihlásím“ k heterosexualitě. A ve svém kanálu na Telegramu se vyjadřuji ještě jasněji – zvedá se z toho žaludek, pokud lze vycházet z komentářů pod mými příspěvky o mých „x dnech bez sodomie“. Vždycky jsem se pokládal za někoho na způsob Jacka Bauera – člověka, který dělá odporné, neomluvitelné, pro všechny ostatní nesnesitelné věci, bez kterých by ale republika padla. Vím, že to znamená, že moje jméno bude vždycky proklínáno a že vždycky budu pohrdaným outsiderem, a tak tu je pokušení všechny myšlenky na správný a pravdivý život odhodit pryč. Ale i Jack Bauer musí dříve či později stanout tváří v tvář svému tvůrci.

Loni v létě jste na Parleru vystavil fotografie členů hnutí CHANGED (Změnění) s popiskem: „Pohleďte na tyto krásné duše, zbavené jejich démonů a vyléčené z jejich hříšných choutek. Nepoznáte, že jsou spaseni? Já ano.“ Můžete teď se stejným titulkem přidat svou fotku k jejich?
M: Ne, a nepředpokládám, že někdy budu mít tolik odvahy, abych to pokládal za minulost. Přistupuji k tomu jako k závislosti. Člověk nikdy nepřestane být alkoholikem. Pokud jde o hnutí CHANGED, odhaduji, že jakožto Kaliforňané prostě nevidí, jak jsou jejich webové stránky legrační, nebo to možná jsou zvrácení lidé, kteří si myslí, že Bůh miluje člověka tím víc, čím víc se chová jako gay, ale trochu jsem si z nich tím titulkem utahoval. (Walker Percy měl pravdu: Moderní člověk má dvě volby: Řím, nebo Kalifornii.)

Někdo by jim měl vážně říct, aby na svých webových stránkách používali fotky, kde vypadají víc jako heterosexuálové. Můžu se podělit o pár tipů! Ti, kdo mě sledují na sociálních sítích, mi dávají rychlokurz v celoamerické estetice normálních chlapů, ke které očividně patří nechat si na hlavě narůst mullet (typ účesu, viz Jaromír Jágr, pozn. red.) a naučit se řídit s manuální převodovkou.

Jak to ovlivňuje váš osobní a společenský život?
M: Muž, se kterým bydlím, je teď už jen spolubydlícím, což není ani pro jednoho z nás snadné. Pomocí je, že si pořád ještě můžu dovolit kupovat mu oblečení značky Givenchy a každý rok nové Porsche. Myslím, že mohl dopadnout hůř. Můj vlastní život se výrazně změnil, i když se ke mně ta změna připlížila nepozorovaně. Jsem člověk, který dobře reaguje na mikromanagement a vykazatelnost, a tak je pro mě počítání dnů účinnou ochranou proti hříchu. Za posledních 250 dnů jsem uklouzl jenom jednou, což je o moc lepší, než jsem předpokládal. Připadá mi to, jako by se v mém domě nadzvedl závoj – jako by se tam teď dělo něco opravdovějšího a poctivějšího než dřív. Je to postupné odkrývání, spíš než dramatické odhalení. Že by byla absence teatrálních scén známkou toho, že homosexuální nutkání opravdu ustupuje? Nejlepší metaforou, kterou znám, je rozkvetlá květina – božské zjevení v přírodě. Vím, že to je obraz, který se líbil Caryll Houselanderové. Myslím, že právě ona řekla: „Všechno, co v člověku miluje, a všechno, co je v člověku hodno lásky, je Kristus v něm.“ Chápu to tak, že čím víc lásky a čím míň chtíče v sobě máme, tím míň zastíráme Krista, k jehož obrazu jsme utvořeni, a naopak ho zjevujeme. Neříkám, že to je snadné, ale je to prosté: Náš Pán vytrpěl horší věci než kdokoli z nás a slíbil nám, že na sebe musíme denně brát těžký kříž. Ronald Knox říká, že křížová cesta nám ukazuje tři způsoby, jak můžeme nést svůj kříž: s hořkostí – jako ten nekající lotr, s chmurnou odevzdaností – jako lotr, který činil pokání a řekl, že si to zaslouží, nebo jako Pán Ježíš, který utrpení nikdy nebagatelizoval, ale říkal o něm, že nás v Boží čas vykoupí. Vskrytu mám pocit, že jsem v tomto životě udělal dost dobrého, abych mohl být zproštěn pozemského pokání za dřívější hříchy. Vaši čtenáři nepochybně zareagují, a správně, že tento výrok ukazuje, jak daleko musím ujít. Nejlepší radou, kterou mohu jiným v mé situaci dát, je: Zkoumejte svou pýchu, ne svoje výsady. Strašně často se do cesty k přijetí Krista staví samolibost, ješitnost a sebeuspokojení. Učte se ji podchytit dřív, než zapustí kořeny, a těžké věci najednou přestanou vypadat tak obtížně.

Co vás přivedlo k tomu, že jste svůj život zasvětil svatému Josefovi?
M: Světské pokusy o uzdravení z hříchu jsou buď dočasné, nebo zcela neúčinné. Spásy lze dosáhnout jedině vydáním se Kristu a působením svaté, katolické a apoštolské církve. Svatý Josef je duchovní otcovská postava svaté rodiny. Zasvětit se v dnešní době genderového šílenství mužskému ochránci dítěte Ježíše je projev víry v Božího svatého patriarchu a odmítnutí transsexuálního teroru. Transvestiti jsou ďábelští; jsou to eunuchové bohyně Kybelé, Velké matky, které viděl Augustin tančit v ulicích Kartága oblečené jako ženy. O Drag Queen Story Hour (pořad, kde v knihovnách, školách apod. transvestité předčítají dětem příběhy – pozn. překl.) mi ani nemluvte. Stačí mi vidět ta čtyři slova, a nejraději bych si koupil provaz.

Chtěl byste ještě něco dodat?
M: Celý život chovám zálibu v tom, co je absurdní a šokující, a tak něco ve mně škodolibě očekává den, kdy si budu moci třeba jen krátce zahrát na mravokárce a pranýřovat druhé za nedostatečnou zbožnost a střízlivost. Doufám, že mě lidé budou podporovat a že se za mě budou modlit, i kdyby jen proto, že budou sdílet moje potěšení z vyhlídky na to, jak bude Milo Yiannopoulos zuřivě a rozhořčeně spílat homosexuálům za jejich hříchy. Asi vás nepřekvapí, že moje profesní priority se vzhledem k mým novým duchovním zájmům poněkud posouvají. Během příštích deseti let bych rád pomáhal rehabilitovat metodu, kterou média označují jako „konverzní terapii“. Funguje, byť ne u každého. Pokud jde o moje další cíle a plány, ty se nezměnily: interrupce jsem vždycky pokládal za strašlivou morální hrůzu dějin lidstva. Budu to říkat dál – ještě hlasitěji než dřív. Říká se, že když člověk vpustí dovnitř jeden hřích, přidají se další, a já teď opravdu vím, co to znamená: Když jsem se začal vzpírat hříšným sexuálním nutkáním, zjistil jsem, že míň piju, míň kouřím... Přiznávám, že moje slabost pro značkové boty ještě nezmizela. Ale začínám si, i když to jde pomalu, uvědomovat, že chtíč – podle Augustina – je vymknutá touha po nejrůznějších věcech, nejen po hráčích NFL.

LifeSiteNews
Přeložila Alena Švecová