Vstup do nebe

Ježíš nám dává příklad svatého dětství. Ač Syn Boží, poslouchá své rodiče. Můžeme ho následovat v poctivé a vytrvalé práci, které věnuje větší část svého pozemského pobytu. Kristus nám ukazuje, jak překonávat pokušení a vítězit nad zlem. Je nám vzorem i svým veřejným působením: srozumitelně říká pravdu, zjevuje Boží království a činí milosrdenství potřebným lidem, které potkává. Tak i my, jako křesťané, máme sdělovat pravdu jasně a s láskou, máme ukazovat na dostupnost a přesah Božího života a konat dobré skutky z lásky a ku pomoci lidem.

Krista následujeme i v jeho vrcholných skutcích: v utrpení a oběti, ve vzkříšení a oslavení. Nebojme se tíhy života. Žádný náš kříž není tak těžký jako byl kříž Kristův – tíha hříchů všech lidí všech dob. Ten náš kříž nám navíc Pán pomáhá nést a donést. Stejně tak se nemusíme děsit nemocí a umírání, jsme-li ve spojení s Kristem. Ježíšovo zmrtvýchvstání osvětluje naši cestu za ním, dává světlo a smysl i všemu těžkému a bolestnému. Už zde na Zemi máme účast na Božím životě, na životě věčném.

Posledním krokem při následování Pána je nanebevstoupení. Ježíšův vstup do nebe před zraky apoštolů je příkladem i pro nás. Když se Vzkříšený po čtyřicet dní ukazuje ženám, apoštolům a dalším učedníkům, je jeho oslavení ztlumené, přizpůsobené našim smyslům. Od chvíle, kdy se Ježíš ztrácí v oblacích a usedá na Boží pravici, září jeho sláva naplno, až tak, že oslepuje Šavla a působí jeho obrácení. Podobně i my máme následovat Pána do slávy ve dvou stupních: ve smrti vstupuje na věčnost naše duše. Při Kristově druhém příchodu budou vzkříšena a mají být oslavena i naše těla.

Radostná představa dvojího nanebevzetí posiluje naši naději, že tohoto cíle skutečně dosáhneme. Následujme proto našeho Pána a nejlepšího Přítele věrně a zachovejme mu víru, lásku a věrnost až do konce.

P. Mgr. Pavel Maria Mayer OP
děkan farnosti Jablonné v Podještědí a strážce hrobu svaté Zdislavy