Sv. Jana z Arku: Dívčí, nebo božská moc?

Drsní vojáci, kteří ji přivedli, ji zjevně označovali la Pucelle, „Panna“. Zábavné. Frivolní dauphin, Karel VII., to pokládal za dobrý vtip, a když dorazila, s chichotáním se vmísil mezi své dvořany, aby ho nepoznala. Dívka vstoupila do místnosti, nápadná a statná v mužském oděvu a s nakrátko zastřiženými vlasy, zamířila přímo k dauphinovi a řekla: „Jsem poslána od Boha, abych přinesla pomoc vám a vašemu království.“

Tak promluvila sedmnáctiletá dívka roku 1429. A boj na pomoc Božímu království na zemi zdaleka neskončil, přičemž často obnáší i spory o ženství. Bůh často překvapivými způsoby posílá ženy, aby konaly jeho vůli, ať již to byla panna, která měla porodit dítě, nebo mladá venkovanka, jež měla vést vojsko. Jana z Arku šla jako žena do boje za církev a za svou zem, i když byla pronásledovaná pro své pohlaví a pro svou zbožnost. Toto pronásledování trvá a je stejně staré jako tajemná tradice válčících dívek, ať již amazonek nebo valkýr.

Sv. Jana však jako hrdinka nevyniká proto, že ztělesňovala osvobozování žen, nýbrž proto, že za neobvyklých okolností plnila Boží nařízení.

Poté, co podnikla cestu do Chinonu,kdy musela projít zeměmi v držení Anglie a burgundského vévody, který zpochybňoval původ Karla VII., Jana dauphinovi neochvějně řekla, že jí Bůh, archanděl Michael a svaté Kateřina Alexandrijská a Markéta Antiochijská nařídili, aby vykonala tři úkoly: osvobodit město Orléans z téměř stoleté anglické nadvlády, postarat se o dauphinovu korunovaci a posvěcení v Rameši, hluboko na nepřátelském území, a vyhnat Angličany z Francie.

Dědic francouzského trůnu, který byl tehdy ve velkých nesnázích, zíral na cizí venkovskou dívku stojící před ním a nevěděl, co si má myslet. Navrhovala mu neproveditelné. Kdo je ta dívka – nevzdělaná, negramotná dcera rolníka? Co ví o vojenské taktice a strategiích? „Nebojím se,“ řekla Panna, „vždyť pro tohle jsem se narodila.“ Její nebojácnost nahnala dauphinovi strach. Oblékl Janu z Arku do bílé zbroje, dal jí meč, válečného oře a korouhev s Ježíšovým a Mariiným jménem. Bylo to sice neskutečné, ale dauphin Janu postavil do čela svého vojska. Všechny reálné možnosti byly vyzkoušeny a selhaly. Co zbývalo jiného než zkusit nemožné?

U Boha však není nic nemožné. Jana z Arku své vojsko vítězně dovedla k hradbám obléhaného Orléansu a na svátek sv. Michaela město dobyla. Poté před Pannou Orléanskou padla vojska u Patay a Troyes a brzy nato stanula se slzami v očích v remešské katedrále, když tam byl Karel VII. pomazán za krále Francie. Během devíti měsíců Jana uvedla do pohybu záchranu Francie.

Sice by bylo možné vnímat Janu jako středověkou předchůdkyni feministického hnutí, ale ve skutečnosti ztělesňovala ryze ženský postoj. Ve své síle a odhodlání byla navzdory svému meči a zbroji pokorná a praktická, zatímco svou ženskou přítomností a klidem, který muži často potřebují, svědomitě plnila obtížný úkol od Boha. Ženy, které se dnes ujímají vedení, naproti tomu projevují postoj mužské nadvlády. Místo ženských ctností jsou opěvovány ženské role a získávají takovou imunitu, že to ve skutečnosti ohrožuje ženskou identitu, což Jana z Arku rozhodně nedělala.

Je jasné, že Jana nezištně bojovala pro Boha a za svou zem, nikoli za „ženská práva“, „dívčí sílu“ či „rovnost pohlaví“. Jana z Arku je mocným symbolem zkrátka proto, že byla dobrá a silná, nikoli proto, že jako žena bojovala a vedla muže. Beztrestnost na základě pohlaví ve jménu rovnosti, kdy se ve skutečnosti usiluje o stejnost, vychyluje z rovnováhy přirozené vztahy mezi pohlavími. Úloha žen je v celkovém plánu příliš významná, než abychom ji mohli izolovat, neboť bez role mužů ztrácí svou moc.

Tím, jak ve své době navozovala Bohem stanovenou rovnováhu, je Jana z Arku zářným příkladem ženskosti, třeba i v zářivé zbroji. Základem rovnosti pohlaví je spolupráce, nikoli soutěžení – přestože si jsou muži a ženy v zásadních ohledech rovni, nejsou stejní. Touha posvětit a chránit důstojnost žen je dobrá, pokud neslouží k svržení důstojnosti žen jejich povzbuzováním či tlačením k tomu, aby se víc podobaly mužům nebo nad nimi vládly. Cílem je zachovat Boží království na zemi a Boží služebníci, muži i ženy, o to musí usilovat společně.

Navzdory Janinu nevídanému vítězství ji pasivní Karel VII. nevyslal získat zpět Paříž v době, kdy vojsko ještě mělo vysokou morálku. Když konečně došlo ke zteči, Jana město nedobyla. Během příprav na další pokus Janu zajali Burgunďané a prodali ji jako vězně Angličanům. Po několika pokusech o útěk od svých věznitelů, kteří ji zesměšňovali, byla Jana dovlečena před padesát církevních soudců, aby byla souzena jako kacířka.

Její žalobci byli odhodlaní prohlásit krále, jehož Jana přivedla na trůn, za nelegitimního. Ve svém nezákonném soudním řízení však naráželi na překážky v podobě pronikavé inteligence své oběti. Jana obratně odpovídala na nesmírně složité a rafinované teologické otázky a nedávala svým žalobcům nic, oč by svou žalobu mohli opřít, když ji tlačili k tomu, aby se doznala k čarodějnictví, výmyslům a komplotu, aby se mohla oblékat jako muž.

Nakonec Janu shledali vinnou z hereze, odpadlictví a modlářství a odsoudili ji k smrti. Osm set ozbrojenců doprovázelo dívku v povoze přes Rouen, než byla přivázána na hranici. Při jejím upálení jí přes plameny ukazovali kříž a ona volala toho, který volal ji. Právě tehdy uviděl voják, jak se z plamenů objevil bílý pták a vzletěl k nebi.

Sv. Jana z Arku je příkladem pro dnešek, protože i my máme vyhrát válku a jedna z jejích bitev se vede o ženství, kdy jsou ženy redukovány na terče, nástroje nebo despoty. Oběťmi jsou tak či onak všichni, ale ženy a dívky jimi mohou být dvojnásob, protože jsou velkou měrou obléhané a využívané jako prostředky manipulace, vykreslované jako naplnění. To, jak se mnohé ženy prezentují, nevystihuje zmocňující, svobodný ideál, za jaký se to prohlašuje. Otročí se tu systému, ideologii, jež devalvuje ženy ve jménu moci. Nepochybně tu riskujeme zkázu. Čím více hrubosti, humbuku a povyku v souvislosti se stíráním rozdílů mezi pohlavími, tím víc bolesti a zármutku se dá – na chvíli – přehlušit.

Sv. Jana sice byla očerňována zčásti i proto, že se oblékala a bojovala jako muž, nicméně byla oporou ženské ctnosti a síly, kdy lidstvu svěřené posvátné Boží věci hájila tak, jak to dokáže jen žena. Její příběh bychom si měli připomínat, zvlášť 30. května, v den, kdy ve svých devatenácti letech zemřela na hranici, jako vězeň sil, jež uvězňují dodnes, byť se jejich zotročování označuje jako „osvobozování“.

Když kolem nás s nesčetnými vězni a oběťmi zuří zápas o definici a roli pohlaví, katolíci by měli být v předních řadách, neboť podobně posvátné věci jsou napadnutelné podobným způsobem. Navzdory rozdílnosti věků zůstává sv. Jana z Arku ikonou pro nás všechny, protože nebojácně konala vůli Nebes, nikoli proto, že udělala, co by od ženy nikdo nečekal. Otázka pohlaví byla v příběhu Jany z Arku pouhou podružnou okolností. Podstatná byla její statečnost a svatost – a osvobození spočívá právě v těchto vlastnostech, nejen pro ženy, nýbrž pro lidstvo jako celek.

Sean Fitzpatrick
Přeložila Alena Švecová