K Roku rodiny Amoris Laetitia aneb Pravda nerezaví V.

Hle plačící ženu pijana! Hlad a nedostatek jest jejím údělem. Duševní sjednocenost naprosto schází v tomto manželství, rozvráceném satanem alkoholu; děti jsou dědičně zatíženy, zplozeny v opilosti. Tu zas obrázek „manželství“ muže z hořejších desetitisíců: On, ředitel velkozávodu, má své „poměry“, ona – svého „domácího přítele“. Tak žijí „vedle sebe“. Tam opět rozvrácené manželství vinou mužovou, jenž onemocněl z hříšných styků a svou ženu uvrhl do nemoci. Zde žena, která každou žilkou svého srdce visí na muži, až se dozví z listů a poznámek přátel, že jest jí nevěrný. Zde opět manžel, jejž klame lehkomyslná manželka. Mohl bych takovýchto smutných případů vyprávěti na tisíce. Však hle! – Tamo vystupují – třeba že ojediněle – mezi temnými postavami též jasné obrazy, nositelé ideálu manželství. Zřím ovšem také všecky ty lidi, kteří frivolně a nevědomky bez správného citu pro zodpovědnost, bez pevnosti povahy, podvedení i podvádějící, rok po roce, dvojice za dvojicí vrhají se do manželství. I já zřím zástup sňatkem spojených, kteří snad právě oddáni, již touží, aby byli od sebe „osvobozeni“. Chaotický to obraz lidské nedokonalosti! Ale zřím též vyvolený sbor těch, jimž přísaha na ideál zůstala svatou i v těžkostech a bolech života. Zářivá jeví se mi tato skupina ve všem tom temnu manželského utrpení. Proti těm, kdož hledají temné, nečisté „poměry“ jaký to vznešený sbor oslavenců! Máme-liž tedy zoufati a pochybovati o ideálu, jenž jest tak povznesen, že slabí, malodušní, bezcharakterní ho nedosahují? Máme snad mluviti o „sestupu manželství“, o „smrti ideálního manželství“? Nikoli! Neboť ideál žije, a od nevelké skupiny těch, kdo v ideál věří, přijde vzestup ideje manželství. Jest to tragika všeho lidského bytí: Ideály byly uskutečňovány úplně vždy jen omilostněnou menšinou! Tento výsek z lidské mravní bídy jest sice ponurý, ale jest pravdivý. Ukázal jsem s bezohlednou otevřeností znetvoření ideálu. Nemluvil jsem z touhy souditi nad bližními. Mě pudila vůle k pravdivosti, která vždy předchází polepšení. Ke konci ještě otázku: Má býti ideál, protože jest pro mnohé příliš vysoký, snížen, „níže zavěšen,“ aby byl dosažitelnější?

P. Hamerle, O. CSsR. a P. Schroller, F. CSsR., Chcete popravu neb opravu manželství, Brno: papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, 1906

Text převzat se svolením z online knihovny librinostri.catholica.cz.