Zvyšuje se tlak na církev, aby změnila učení o homosexualitě

Němečtí biskupové, kteří se nacházejí uprostřed své dvouleté Synodální cesty, jejímž obsahem je i přehodnocení církevního učení o sexuální morálce, jsou nejnovější a nejviditelnější skupinou, která naléhá na změnu učení se zvláštním důrazem na úpravu textů v Katechismu katolické církve.

Biskup Georg Bätzing, předseda německé biskupské konference, nedávno v jednom rozhovoru řekl, že je třeba v katechismu provést změny ohledně homosexuality, a to zejména tak, aby vyjadřoval otevřenost vůči žehnání svazkům homosexuálů – tuto možnost však záhy Kongregace pro nauku víry zamítla.

Otec Christoph Behrens, kněz z drážďanské diecéze, řekl, že výrazy v katechismu jsou „z mého teologického i pastoračního pohledu prostě trapné“. Tento kněz, jehož biskup Heinrich Timmerevers požádal, aby v diecézi vytvořil službu pro homosexuály, a který loni v září obhajoval svazky osob stejného pohlaví, dodal: „Lze jen doufat, že ten nesmysl nečte příliš mnoho lidí.“

Další výzvy ke změnám výrazů v katechismu přicházejí také od některých amerických církevních představitelů, včetně kardinála Josepha Tobina. Arcibiskup z Newarku v New Jersey v roce 2019 prohlásil, že tyto výrazy jsou „velmi nešťastné“, a dodal, že doufá, že církev v diskusi o homosexualitě bude používat jiná slova, která budou „o něco méně zraňující“.

Pentin cituje některé další, předvídatelnější zdroje agitace pro tuto změnu, například Jamese Martina. Další, jako je třeba kardinál Christoph Schönborn, který v 90. letech redigoval katechismus, jenž obsahuje kontroverzní výrazy (paragraf 2357), jsou jen o něco málo překvapivější. Schönborn, který se již nějakou dobu ubírá tímto směrem, prohlásil, že „považuje homosexualitu za podobnou jiným sexuálním hříchům, jako je rozvod a uzavření nového manželství, a implicitně tudíž není „vnitřně nezřízená“.

V Německu se debata o tom, že Kongregace pro nauku víry s papežovým schválením nedávno zakázala žehnání svazkům homosexuálů, stala čímsi jako protestním hnutím. Podle Luiselly Scrosati z La Nuova Bussola Quotidiana se „asi 2500 německých farářů a jáhnů přihlásilo ke dni žehnání všem zamilovaným, včetně homosexuálních párů“ a „někteří biskupové již oznámili, že nemají v úmyslu uvalovat na ’rebelující‘ kněze žádné tresty“. Scrosati pokračuje: tato nyní zjevně schismatická opozice podnikla speciální akci a na 10. května zorganizovala žehnání všem zamilovaným, včetně homosexuálních párů, které jsou hlavním předmětem sporu. Akce je organizována v německém stylu: byla vytvořena webová stránka s „vysoce originálním“ názvem #liebegewinnt (láska vítězí), kde je možné se zaregistrovat jako jednotlivec nebo jako farnost. K dispozici je také Google mapa s vlaječkami, které označují místa, kde se budou konat obřady žehnání: asi jako pomoc pro oněch sedm andělů s mísami Božího hněvu, aby nalezli cíl...

Po kritických poznámkách k Responsu Kongregace, které sepsali kardinál Reinhard Marx, předseda německé biskupské konference Mons. Georg Bätzing, biskup z Osnabrücku Mons. Franz–Josef Bode a pomocný biskup z Münsteru Mons. Dieter Geerlings, se nyní odhodlali k akci. A činí tak se zjevně polemickým záměrem: „Vzhledem k tomu, že Kongregace pro nauku víry odmítá žehnání homosexuálním párům, pozvedáme svůj hlas a prohlašujeme: i v budoucnu budeme doprovázet páry, které žijí v trvalém vztahu a budeme jejich vztahu žehnat. Neupřeme jim obřad.“ Důraz na žehnání vztahu je tak výslovným odmítnutím hlavní myšlenky Responsum z 22. února, v němž se přesně uvádí, že problémem takového žehnání nejsou jednotlivci, ale „vztah či [...] partnerství, i trvalé, které zahrnuje mimomanželské sexuální skutky (to jest mimo nerozlučitelný svazek muže a ženy otevřený předávání života), jako je tomu v případě svazků osob stejného pohlaví“.

Konkrétně je iniciativa z 10. května výzvou k „užívání mnoha tvůrčích znamení, která ukáží, kolik lidí v církvi vnímá pestrou rozmanitost různých způsobů života a milostných příběhů jako obohacení a požehnání“, kdy bude organizována „služba žehnání na mnoha místech, nejlépe ve stejnou dobu, v 19:00. Páry, které se tohoto obřadu zúčastní, musí obdržet požehnání, které jim chce Bůh udělit, aniž by se musely skrývat“.

K iniciativě se již připojilo 2500 farářů, jáhnů a pastoračních pracovníků a budou udělovat tato požehnání, protože, koneckonců, láska je láska... Takto ostatně pořadatelé místních iniciativ celou akci „zdůvodňují“. Ve Schweinfurtu se nabízí „vám a vašemu partnerovi #segentogo, #take–away blessing bez ohledu na to, koho milujete, jak dlouho jste spolu, zda se vám momentálně vede dobře, nebo procházíte obtížným obdobím“. Pozvánka z farnosti Winnweiler se také nese v duchu inkluzivnosti a zve všechny „bez ohledu na to, zda jsou oddáni či nikoli, bez ohledu, zda jsou mladí, či staří, zda jsou heterosexuální či homosexuální, pokud se vzájemně milují a přejí si, aby jim Bůh s jejich vztahem pomáhal“. Proste a bude vám dáno...

Někteří lidé doufají, že se papež František k tomuto odporu vyjádří, především proto, že dokument Kongregace pro nauku víry nese jeho přímé schválení.

Nedávno bylo v jedné zprávě sděleno, že Juan Carlos Cruz, který zakusil zneužívání knězem a kterého papež František na počátku letošního roku jmenoval členem Papežské rady pro ochranu nezletilých, řekl, že Františka „ranilo“ prohlášení Kongregace pro nauku víry o žehnání homosexuálům, ačkoli nese jeho jméno:

„Hovořil jsem s papežem,“ řekl Cruz 10. dubna v rozhovoru s chilským listem La Tercera a dodal: „Nechci zradit důvěru, ale vím, že papeže to velice ranilo, přestože on nese konečnou odpovědnost.“

Cruz je jednou z obětí zneužívání chilským knězem P. Fernandem Karadimou. František se nezvládl vypořádat s obviněními, že se Juan Barros, Karadimův chráněnec, podílel na zneužívání, když jej roku 2015 jmenoval biskupem v Osornu. O několik let později se Svatý otec František (v květnu 2018) setkal s Cruzem a omluvil se mu. Na této schůzce František Cruzovi, který je otevřený homosexuál, údajně řekl: „Bůh tě tak stvořil a takového tě miluje. Mně to nevadí. Papež tě takového miluje. Musíš být šťastný takový, kým jsi.“ Následující měsíc papež konečně přijal Barrosovu rezignaci.

Cruz v rozhovoru pro La Tercera uznal, že František schválil odpověď ohledně svazků homosexuálů a je za ni v konečném důsledku zodpovědný, přestože tvrdí, že papeže „ranila“ a bude ji kompenzovat. Cruz prohlásil: „Mám pocit, že tuto situaci nějak napraví.“

A pokračoval: Neznám podrobnosti, ale vím, že to nepodepsal. Přesto dokument nazývaný Responsum spadá do odpovědnosti Kongregace pro nauku víry a byl vydán. Papeže to neomlouvá, protože on je odpovědný za vše. Papež, kterého znám, není papežem, který by o LGBT komunitě hovořil takovýmto způsobem – právě naopak. Cruz pak napsal svou vlastní reakci na Responsum. Je autorem úvodníku s názvem „Kdo jsem, abych soudil?“, který odkazuje na papežovo prohlášení z roku 2013, jež bylo vnímáno jako určité schválení svazků homosexuálů. V úvodníku Cruz kritizuje Kongregaci pro nauku víry za to, co mu připadá jako dvojí standardy: „Proč mají tito lidé pocit, že mají právo tak urážlivě diskriminovat LGBT komunitu tvrzeními jako ’Církev nemůže žehnat hříchu.‘ Opravdu? Je zakázáno jim žehnat? Neviděli jsme snad biskupy, jak žehnají P. Fernandu Karadimovi?“

Tyto nálady se, žel Bohu, stupňují a všechny oči jsou upřené k Vatikánu. Zatím však nevidíme žádné náznaky, jak papež hodlá zareagovat. Evidentně však platí, že hřích plodí hřích a zmatek všeliký. Jmenovaný člen Papežské rady pro ochranu nezletilých byl nenávratně zraněn v době svého dospívání, jeho sexuální orientace tím získala svůj směr. Ovšem lidé takto vnitřně rozháraní by měli mít personální doprovázení a terapeutickou pomoc, nikoliv kompetenci řídit kormidlo katolické církve.

Steve Skojec
Přeložil Pavel Štička