Šest mladých žen v literatuře, které by měla poznat každá dívka

Nedávno se moje dcera proměnila v Lauru Ingallsovou Wilderovou. Změnila si jméno a všechno ostatní a nejenže se překřtila na „Lauru“, ale také nám připravila večeři podle kuchařky z Domečku na prérii, ušila si čepec, který pak nosila, a od nějakého obskurního internetového prodejce si objednala krinolínu.

K její proměně nedošlo náhodou. Její maminka a já jsme se dopustili naivní chyby a koupili jí knižní sérii Domeček na prérii. Tušili jsme, že se jí Laura bude líbit, ale nenapadlo nás, že se Laurou skutečně stane.

Knížky dokážou podnítit představivost, důvěrně nás vtáhnou do myšlenek jiného člověka a umožní nám vcítit se do jeho situace. Díky tomu je poměrně běžné, když se člověk silně ztotožní s nějakou literární postavou nebo když určitá knížka ve formativním období zásadně ovlivní jeho život. Zvlášť pro dítě je vzrušující, když mu knížka odkrývá nové lidi a místa. Je to jako potkat nejlepšího kamaráda a dítě pak dokonce může převzít něco z osobnosti milované postavy.

Výzkum ukazuje, že mozek moc nerozlišuje mezi čtením o určité zkušenosti a jejím prožitím v reálném životě. Keith Oatley, emeritní profesor kognitivní psychologie na Torontské univerzitě (a také vydávaný romanopisec), tvrdí, že četba – zejména beletrie – vyvolává živou simulaci skutečnosti.

Knihy na nás a zejména na mladého člověka nesmírně působí, a tak jako rodič chci svým dcerám dávat do rukou dobré knihy s obdivuhodnými ženskými hrdinkami. Tady je pár takových z naší poličky:

Laura Ingallsová Wilderová z Domečku na prérii
Začneme Laurou, protože má schopnost překračovat čas a prostor (a má ráda svého tatínka, což je rys, který u svých dcer velmi povzbuzuji). Nevadí, že Laura žila před sto lety na hranici tehdy osídlené oblasti; mým moderním městským dcerám má co říct ve všem, co dělají.

Před časem jsem napsal článek o tom, jak Laura obrátila náš domov vzhůru nohama, a odezva na něj mě překvapila. Ukazuje se, že Domeček na prérii je všeobecně oblíbený a dodnes se těší neuvěřitelné popularitě. V důsledku tohoto článku jsem se setkal s celou skupinou Lauřiných fanoušků, k nimž patří i Michele, jejíž podcast Little House Mothering stojí za to si poslechnout. Zeptal jsem se Michele, proč se jí tyto knížky tak líbí, a odpověděla mi takto: „Jako dítě jsem obdivovala sílu a odvahu Lauřiny rodiny a záviděla jsem jí její dětská dobrodružství.“

Laura Ingallsová Wilderová píše o dětství a dosahování plnoletosti, a tak zůstává vzorem i v době, kdy děti dorostou do dospělosti.

„Laura a její rodina jsou pro moje dcery krásným příkladem zdravého rodinného života... Doufám, že k ní mohou vzhlížet s obdivem,“ říká Michele. „Je velice reálnou postavou, na které vidíme, jak se potýká s typickými problémy dětství – jak se učí poslouchat rodiče a je zkroušená, když neposlouchá, jak se učí vycházet se svou sestrou a být méně sobecká, jak má strach a stydí se v nových situacích, ale i tak jim čelí – a doufám, že když moje dcery uvidí její zápasy a vítězství, pomůže jim to, aby také byly silné.“

Emma Woodhouseová z románu Emma
Hned na prvním řádku románu Emma se píše: „Emma Woodhouseová, hezká, chytrá a bohatá.“ Hrdinkám mých knížek takový popis moc neodpovídá. Když Jane Austenová začala tvořit Emmu, zamýšlela ji jako postavu, kterou „kromě mě nebude mít nikdo moc rád“. Ale vychází najevo, že já ji mám opravdu rád také.

Důvodem, proč je sympatická, není její dokonalost, ale spíš to, že během příběhu roste v sebepoznání a své nedostatky pomalu proměňuje v přednosti.

Všichni máme určité osobnostní zvláštnosti, ale je na nás, zda je rozvineme v ctnosti, nebo neřesti. Juliette Wellsová, anglická profesorka, která o Jane Austenové vyučuje na Goucherově univerzitě, o Emmě říká: „Je to úžasný portrét chytré mladé ženy, která dochází k sebeuvědomění.“

Podobně jako Laura Ingallsová Wilderová ani Emma nepatří jen do minulosti. Pokud jste viděli film Bezmocná, v postavě Cher, všetečné, chytré, materialistické dívce, která v sobě ukrývá srdce ze zlata, jste se v podstatě setkali s Emmou. Věřte tomu, nebo ne, ale Bezmocná je nejlepší filmová adaptace Emmy, jakou jsem dosud viděl, a dokazuje, že tato mladá žena má dnes co říct stejně jako v době vydání románu v roce 1815.

Nancy Drew ze stejnojmenné knižní série
Co dokážou dospívající amatérští detektivové Hardyovi ze série Hardy Boys, zvládne Nancy ještě lépe. Je podnikavá, zvídavá a při řešení záhad se nikdy nevzdává. Je to pravá feministka – dost chytrá na to, aby rozluštila neřešitelné šifry, dost odvážná, aby nakoukla pod temné schodiště, a natolik ženská, aby si mohla být jistá, že když si šije a nosí hezké šaty, nikterak to nepoškozuje její image chladnokrevného detektiva. A nejlepším rysem Nancy Drew je, že vždycky zachraňuje dospělé!

První knížka o Nancy Drew vyšla roku 1930, ale tato série inspiruje dívky dodnes. V naší rodině jsme zjistili, že staré příběhy o Nancy Drew jsou k mání téměř zadarmo v každém antikvariátu a moje dcery si jich s radostí kupují hromady po padesáti centech za kus.

Anna Shirleyová z románu Anna ze Zeleného domu
Anna je učiněný záškodník ve světě, kde si někteří rodiče z nějakého strašného důvodu myslí, že mít syna je lepší než mít dceru. Annu si adoptovali v rodině, kde původně chtěli chlapce, ale brzy jim ukáže, že vlastně nechtěli chlapce ani dívku – ve skutečnosti potřebovali Annu.

Požádal jsem naši osmiletou dceru, aby mi vyprávěla o Anně, a dozvěděl jsem se: „Změnila svojí mamince život, i když chtěla kluka a místo toho dostala ji. Vždycky si všímala toho, co je na životě hezké a zábavné. Milovala stromy, panoramatické okno ve svém pokoji, všechna místa, která navštívila, pojmenovávala, jako by to byly kouzelné háje, a ukázala své nové mamince, jak se usmívat.“

Za nepříznivých okolností Anna projevuje opravdovou radost a ukazuje, že vždycky existuje nějaká světlá stránka a že člověk má žít naplno. Každému z nás dává Bůh jedinečný život, který nelze ničím nahradit ani nějak vylepšit. To je pro jakoukoli dívku – či chlapce, když na to přijde – úžasné povzbuzení.

Lucinka Pevensieová z knížky Lev, čarodějnice a skříň
Lucinka je jen malá holčička – ale malé holčičky mohou dokázat cokoli. Její starší sourozenci, podobně jako tolik jiných otravných velkých bratrů a sester, nedoceňují její hodnotu. Je to však právě Lucinka, kdo objeví Narnii a je natolik odvážná, že tam vstoupí, a když říkám odvážná, myslím opravdu, neuvěřitelně odvážná – a nejen na malou holčičku. (Je dokonce odvážnější než já, když jdu na odběr krve a statečně se mi podaří neomdlít.) Nejprve se v strašidelném starém domě dlouho schovává v tmavém šatníku, potom doklopýtá do úplně neznámého lesa, kde není vidět jediný náznak, jak z něho ven, potká děsivého tvora, který chodí vzpřímeně na kozích nožkách a s ďábelskými rohy na hlavě. Uf, Lucinko..., vezmi nohy na ramena a utíkej. Hned teď.

Lucinka neutíká, protože instinktivně rozpoznává dobro, dokonce i v tom děsivém ďábelském tvorovi (z něhož se vyklube rozkošný faun, pan Tumnus). Lucinka rozpoznává dobro v každém a rychle začne důvěřovat lvu Aslanovi. Její přátelství je tak silné, že mu zůstane nablízku i v jeho utrpení.

Lucinka je důkazem toho, že vliv vůbec nesouvisí s fyzickou velikostí, silou ani věkem. Podstatné je poznání, které člověku propůjčuje láska. Lucinka vidí pravdy, které ostatní nevnímají, protože její láska, kterou si mnozí pletou se slabostí, je ve skutečnosti její silou. Silní lidé nejsou vždy takoví, za jaké je považujeme, a ve světě, jako je ten náš, kde jsou ženy často přehlíženy nebo tlačeny k tomu, aby jednaly jako muži, mají-li být považovány za úspěšné, to je lekce, kterou chci, aby si moje dcery osvojily.

Meg Murryová z knihy V pasti času
Dívce Meg je třináct let a ve škole všichni vědí, že mezi ostatní nezapadá. Je umíněná, má spoustu otázek, svou inteligencí převyšuje svůj věk, ale je emočně nezralá. Ocitá se ve zlomovém bodě svého života. Má obrovský potenciál, ale potřebuje se naučit – jako ostatně všichni dospívající v rozpuku mládí –, že potenciál dochází naplnění jen spolu s ctností. A k tomu, abychom v životě mohli být úspěšní, potřebujeme víc než výsledky.

Meg a její rodina jsou brzy vtaženi do divokého, vědecko–fantastického dobrodružství a nakonec jen ona může zachránit život svého mladšího bratra – nikoli tím, že vyřeší nějaký problém, ani díky svým mimořádným intelektuálním schopnostem, nýbrž jenom tím, že se naučí milovat.

Jako rodič svým dcerám přeji v životě to nejlepší. Chci, aby chodily do dobrých škol a byly úspěšné ve svém povolání. Chci, aby rozvíjely všechna obdarování a nadání, jež od Boha dostaly. Především ale doufám, že z nich vyrostou ženy, které budou vědět, že jsou milovány, a samy také budou schopny milovat. Pokud budou moci přijmout od Meg tuto prostou lekci, nic na světě jim nezabrání v tom, aby by<>ly šťastné.

Michael Rennier
Přeložila Alena Švecová