Pozornost vůči pobídkám Ducha svatého

06.06.2022, RC Monitor 11/2022

Čas od času se asi stane každému z nás, že zaslechne větu, která ho nikdy nenapadla, ale zamyslí-li se nad ní, nebo má-li dokonce i šanci si s jejím autorem pohovořit, dojde k závěru, že ho to samotného mohlo napadnout dříve. A něco takového se mi stalo docela nedávno.

Při jednom z vcelku nezávazném vesnickém hovoru se sousedem, kdy jsme probírali otázku, zda někteří politici vůbec věří v nějakou formu vyšší spravedlnosti, z něj vypadlo: „Víte pane faráři, já si myslím, že mnozí nevěřící musí dokonce doufat, že po smrti nic není, protože žijou tak, že kdyby věřili v posmrtnej život, tak by se museli zbláznit hrůzou“.

Každého jistě hned napadne válka, která by se dala označit jako určitá forma politického zla. Ale zamyslíme-li se nad tím, že politik, a nejen on, může páchat jakékoli zlo (jsme ve svém jednání přeci svobodní), je velice snadné zasloužit si možnost věčného zavržení nejen na poli válečném. Vždyť dnes běžnou taktikou, jak odrovnat (nejen) politického protivníka jsou i pomluvy, lži a nálepkování a jiné formy dehonestace (a že jim vždy pšenka kvetla), které mohou zničit lidského jedince na velmi dlouhou dobu. Nebo v rámci různých koalic mlčet ke zlu, které chtějí do zákonů protlačit současní koaliční spojenci. Možností je tedy pro každého vyloženě přehršel.

Modleme se tedy za politiky, aby naslouchali svému svědomí (mají-li ho ještě) a vyprošujme jim pozornost vůči pobídkám Ducha svatého. A nejen jim, ale i sobě. Aby pro žádného z lidí nebylo jediným způsobem, jak se nezbláznit věřit, že po smrti nic není.

Přijď ó Duchu přesvatý, rač paprsek bohatý světla svého v nás vylít...

P. Evermod Jan Sládek, O.Praem.

Další články

Jediná oběť a jediné kněžství: Rozjímání o Kristově oběti a kněžství a naší účasti na nich podle listu Židům a sv. Augustina

05.09.2022, RC Monitor 16/2022

Nedávná kněžská svěcení nás vedou k úvaze o velké hodnotě kněžství. Ta je dána především tím, že kněz reprezentuje samotného Krista velekněze. Jedině Kristus je knězem v plnosti a jedině jeho oběť na kříži je dokonalá. A kněz při slavení mše sv. tuto jedinou dokonalou oběť znázorňuje a zpřítomňuje.

Jak se připravit na nebe

01.09.2022, Catholic Exchange

Svatý Jan měl vidění nebeské liturgie, při níž všechna stvoření na nebi i na zemi, andělé i lidé, neustále chválili a uctívali vzkříšeného a oslaveného Krista: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení... Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“ (Zj 5,12.13).

Dům ze skla: Požadavky pro světovou církev a Druhý vatikánský koncil

20.09.2022, RC Monitor 17/2022

Papež Jan Pavel II. vydal roku 1983 pokoncilní Kodex kanonického práva. Velmi trefně o něm prohlásil, že je vlastně „posledním dokumentem Druhého vatikánského koncilu“. A měl pravdu. Vždyť koncilní dokumenty neobsahují pouze abstraktní snění o lepším světě a krásnější církvi, nýbrž často vyjadřují jednoznačně formulovaná přání, podněty, ba striktní požadavky, které by mohly zůstat „viset ve vzduchu“, pokud by se jich znovu neujala nejvyšší, tedy papežská autorita církve, a nepřevedla je do jednoznačně formulovaných norem, stanovících konkrétní práva a povinnosti.

Hlásit se ke Kristu, ale ne k církvi znamená, že Ježíši nerozumíme

15.09.2022, Aleteia

Ježíš vůbec nezpochybňuje Zákon, nýbrž výklad tohoto Zákona a zkostnatělé uplatňování tradice. Velkou část Ježíšova veřejného života provází určité nepochopení: představa, že napadal Zákon, jako by byl heretik, který nebezpečně ohrožoval lid a tradici. V dnešním textu z evangelia Ježíš jednou provždy vysvětluje, jaká je jeho skutečná úloha: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit“ (Mt 5,17).

On je zbraní a štítem proti nepříteli

12.09.2022, RC Monitor 17/2022

Asi každý z nás má svého oblíbeného světce, bylo by asi divné kdyby neměl, na kterého se obrací s důvěrou v jeho přímluvu u Božího trůnu. Sice nám to naši tzv. odloučení bratři (normálně zvaní heretici) vyčítají a někteří se nám i (asi v rámci ekumenismu) pošklebují, ale to by nám zase tak příliš nemělo vadit, neb už jsme měli mnoho desítek, ba stovek, let čas si zvyknout. Pravda, někdy to i zabolí, neboť to z jejich strany můžeme vnímat i jako určitou nespravedlnost. A přitom by se nám mohli pošklebovat i oprávněně a u mnoha z nás by důvod našli celkem snadno „na první dobrou“.

Proč chodit do kostela? Anebo slovo k našim hledajícím bližním

26.09.2022, RC Monitor 18/2022

Kostel je zvláštní místo. Obvykle ho v obci najdeme na nějakém centrálním nebo jinak privilegovaném pozemku, a přitom není příliš využitý. Nemluvím tady přitom o dnešku a o sekularizaci, kdy do kostela chodí jen málo lidí. Ani v dobách rozvinuté zbožnosti nebývaly kostely nějak zvlášť využívané. Mše sv. byly v neděli možná 3, ale ve všední den 1–2. Přidejme k tomu nějakou tu farní modlitbu růžence a vyjde nám, že využití kostela bylo a je tak maximálně 3 hodiny denně. V práci a podnikání jsme zvyklí na úplně jiná čísla efektivity. Mít provozovnu na nejlukrativnějším místě ve středu nebo poblíž středu obce a přitom ji využívat maximálně 3 hodiny denně? Co je vlastně ten kostel za místo, když je takto jakoby zbytečný a neefektivní? Proč vlastně kostel mít a proč do něj chodit?

načíst další

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.