Svátek Panny Marie Růžencové

Pro jakoukoli armádu je výhodou podpora z týlu, a pokud je tato podpora vpravdě nebeská, není nad ni. S takovouto podporou se dá zvítězit i nad početní převahou. O tom se přesvědčili nejen bojovníci u Lepanta, ale též obránci Vídně a mnozí jiní. V neposlední řadě ve 20. století opět v Rakousku, když se díky usilovné a vytrvalé modlitbě růžence mohli po několika letech rozloučit se sovětskou armádou bez jediného výstřelu. Ano, z růžence se nedá střílet, ale přesto je tento „kulomet na Ďábla“ (a nejen na něj) velice účinnou zbraní. S její pomocí se dá zvítězit nad čímkoli, jen člověk nesmí být zbabělec, který podlehne lenosti či neochotě se modlit a nesmí se bát tuto zbraň použít.

Jestliže modlitba věřících pomohla porazit osmanská vojska (několikrát), vyhnat vítězná a následně okupační vojska, jak je možné, že vedeme stále (dnes tedy spíše na bitevním poli myšlenek a diskusí) boj proti potratům, eutanazii, surogátnímu mateřství (= obchod s dětmi) a mnoha jiným morálním zvrhlostem, z nichž jsou některé klasifikovány jako hříchy do nebe volající? Nemyslím si totiž, že je zbabělé přiznat si, že proti nám stojí silnější nepřítel, na kterého prostě bez pomoci Boží, P. Marie a všech svatých nestačíme a modlitba růžence je zbraní osvědčenou. Možná že jakousi univerzální odpovědí na otřepanou otázku: „Za co?“ by klidně mohlo být: „To je za to, že se nemodlíte!“

P. Evermod Jan Sládek O.Praem.