Královský rod a kněžské poslání

Když tak pozoruji tyto nové trendy, kdy se dá provozovat horsing bez koní a dogging bez psů, napadá mne, zda by se nedaly vypozorovat v každodenních životech nás křesťanů stopy takovéhoto pojímání víry a duchovního života. Asi většina z nás si vzpomene na kdysi velmi populární heslo (též na západ od našich hranic): „Kristus ano, církev ne!“ Jistě bychom ale nalezli i jemnější a nenápadnější stopy. Stačí se pohrabat ve vlastním svědomí. Určitým vodítkem (určitě bez psa) by nám mohla být slova papeže sv. Lva Velikého: „A proto vedle této zvláštní služby kněžského úřadu mají si být vědomi i všichni křesťané, žijící z Ducha podle Kristova zákona, že jsou rod královský a že mají účast na kněžském poslání. Vždyť co je tak královského, jako když duch, podřízený Bohu, vládne nad tělem? A co je tak kněžského, jako zasvětit Bohu čisté svědomí a přinášet mu na oltáři srdce neposkvrněné oběti zbožnosti? A to nám bylo z milosti Boží dáno společně všem.“ Ta jsou reflexí na několik veršů z 1. listu sv. apoštola Petra (viz 1 Petr 2,1–9).

P. Evermod Jan Sládek O.Praem.