27.12.2025, National Catholic Register
1. Společně dodržujme Boží zákony
Panna Maria a sv. Josef byli věrní Židé. Svatá evangelia nám říkají, že Josef byl „spravedlivý“ (Mt 1,19) a že Maria sama sebe nazvala „služebnicí Páně“. Svatá rodina dodržovala židovské zvyklosti, včetně toho, že chodili do jeruzalémského chrámu (L 2,41–52) a vychovávali Ježíše podle rabínského zákona. I nám je přikázáno řídit se Hospodinovým zákonem. Dodržujme jako rodina desatero a zaměřme se na oblasti, o kterých víme, že se v nich naše rodina potřebuje zlepšit; zejména mějme Boha na prvním místě, ctěme Hospodinovo jméno, zachovávejme neděli jako den Páně, praktikujme poctivost a zdrženlivost a nedychtěme po majetku svého bližního.
Také sem patří dodržování církevních ustanovení, z nichž některá vycházejí z desatera, ale všechna pro katolíky představují v podstatě „holé minimum“: chodit v neděli a o svátcích na mši, postit se a odpírat si ve dvou stanovených dnech (postit se na Popeleční středu a Velký pátek a zdržovat se v pátek masa, zejména v postní době), jít nejméně jednou za rok ke zpovědi, jít alespoň jednou za rok ke svatému přijímání a přispívat k zajištění materiálních potřeb Církve (desátky). Snažme se podobně jako Svatá rodina dělat víc než holé minimum a dávat Bohu to nejlepší.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
2. Společně praktikujme ctnosti
O tom, že Svatá rodina žila ctnostně, není pochyb. Víme, že Ježíš a Maria byli bez hříchu, což představuje dva členy rodiny ze tří, a Josef je v Litanii k sv. Josefovi nazýván „Ochotným ochráncem... Čestným strážcem... spravedlivým... čistým... moudrým... statečným... poslušným... věrným“ a tak dále.
Zkoumejme ve svém vlastním životě, jak můžeme růst v ctnosti: jak se můžeme stát trpělivějšími, štědřejšími, vlídnějšími, poslušnějšími, pokornějšími, laskavějšími a moudřejšími? A jak můžeme témuž učit své děti? Když se budeme snažit žít ctnostně, jako žila Svatá rodina, zjistíme, že se jí víc podobá i naše vlastní rodina.
3. Služme jeden druhému a navzájem se chraňme
Maria a sv. Josef věrně plnili své povinnosti jako rodiče a my bychom měli jednat stejně. Mělo by to být zřejmé, ale v dnešní době je nesmírně potřebné chránit svého manželského partnera a děti před nástrahami tohoto světa, zvlášť před duchovním nebezpečím. Měli bychom svou rodinu střežit stejně naléhavě, jako Josef a Panna Maria chránili malého Ježíše před Herodovým pronásledováním.
4. Mějme Krista uprostřed
Svatá rodina byla svatá pro svůj vztah k Ježíši Kristu. A co my? Máme Krista ve středu své rodiny? Modlíme se spolu jako rodina? Orientujeme svůj život kolem Boha? Žijeme v každém okamžiku s láskou k Bohu a v jeho službách?
5. Veďme druhé k Ježíši
Naší hlavní povinností jako katolických manželů a rodičů je posvěcovat svého manželského partnera a své děti. Uvidíme, jak ve svém úsilí vychovat svou vlastní svatou rodinu inspirujeme a povzbuzujeme ostatní rodiny k témuž. Buďme nablízku ostatním rodinám, které usilují o svatost, a buďme jim světlem. Mluvme o tom, jak může každá rodina růst. Choďme společně na mši a těšme se ze společenství po jejím skončení. Slavme liturgické svátky. Pak budeme moci společně směřovat k nebi.
Debbie Cowdenová
přeložila Alena Švecová
04.08.2025, RC Monitor 14/2025
V neděli 22. června 2025 navštívila mši svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově ministryně obrany Gabonské republiky paní Brigitte Onganoa. Ministryně byla v naší republice na služební cestě a výslovně si přála účastnit se v neděli tradiční latinské „tridentské“ mše svaté. Bylo zřejmé, že jde o její osobní preferenci, neboť katolická církev právě v její zemi přitahuje věřící velmi rozšířeným slavením tradičních mší. Ukazuje se totiž, že Afričané nutně nepotřebují k osvědčení své kulturní identity liturgické tance, které jsou jim Evropany takřka vnucovány jako něco údajně autentického, co by nám měli předvádět.
08.12.2025, RC Monitor 23/2025
Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.
22.10.2025, RC Monitor 19/2025
Setkávám se s mladými lidmi, kteří přemýšlejí o své životní cestě. Často hledají opěrné body, a tak jim říkám, co o tom vím. Když jsem před asi 35 lety přemýšlel já, zda mě Bůh volá k manželství nebo kněžství, ptal jsem se různých lidí na jejich zkušenosti. Každý odpovídal trochu jinak. Jedním z lidí, na které jsem se tehdy obrátil, byl Mons. Josef Socha, v té době sekretář biskupa Karla Otčenáška. Byl spolužákem mé matky na kroměřížské konzervatoři a oba rodiče si ho velmi vážili.
28.07.2025, RC Monitor 14/2025
O statistice se v jedné televizní pohádce zpívá: „Neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí.“ Mno, jeden by na mysli i klesl, kdyby se zamyslel nad tím, co spočítal Eurostat o dětech v tzv. „samostatných domácnostech“ (= buď jedna osoba žijící samostatně, nebo skupina osob, které nemusí být nutně příbuzné a žijí na stejné adrese se společným vedením domácnosti, tj. sdílejí alespoň jedno jídlo denně nebo obývací pokoj). Už v tom (alespoň já) vidím prapodivnou zvláštnost, že Eurostat necítí potřebu počítat rodiny (ale budiž).
28.11.2025, RC Monitor 22/2025
Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.
05.09.2025, Catholic Answers
Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.