04.02.2026, RC Monitor 2/2026
Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy zahájil v roce 2002 pedagogickou činnost jako odborný asistent v oboru kanonického práva na Katolické teologické fakultě UK v Praze. V letech 2003–2009 působil jako externí vyučující a následně jako interní odborný asistent na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde se věnoval výuce církevního, manželského a procesního práva; od roku 2011 zde působí jako docent v těchto oborech. V akademickém roce 2025 začal opět vyučovat také na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2005 je jako samostatný vědecký pracovník zapojen do výzkumného záměru „Církve v českých zemích a otázka nacionalismu“ na Husitské teologické fakultě UK. Je členem Společnosti přátel beuronského umění a Slovenské společnosti kanonického práva.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Vedle akademické práce se intenzivně věnuje také církevní službě. Čerstvě je tedy kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském a soudcem Metropolitního církevního soudu Arcidiecéze pražské. Současně působí jako rektor a statutární zástupce duchovní správy u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Praze-Novém Městě.
Vyrůstal v prostředí, kde byla víra přirozenou součástí každodenního života. Spolu se svým bratrem ministroval v kostele sv. Jindřicha v Praze, kde jeho rodiče působili jako varhaníci. Touha po kněžství jej provázela již od dětství, avšak v podmínkách komunistického režimu se k tomuto kroku neodvážil, a proto se nejprve vydal cestou studia práva.
Zlom nastal po roce 1989, kdy se během základní vojenské služby rozhodl podat přihlášku do kněžského semináře. Akademický rok 1990/1991 strávil v Praze, v období před pozdějšími spory na teologické fakultě. Ještě před kněžským svěcením působil jako jáhen při řeckokatolických bohoslužbách, mimo jiné po boku biskupa Ljavince. Většinu svého seminárního a studijního období však prožil v Římě, v Nepomucenu a na Papežské lateránské univerzitě, kde se setkal s mezinárodním prostředím církve i s osobnostmi českého katolického exilu.
Od roku 2015 působil jako rektor kostela sv. Gabriela na pražském Smíchově, kde se dlouhodobě sloužila liturgie v tradičním římském ritu. V červenci 2016 převzal duchovní správu kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. Zde pravidelně slouží mši svatou v českém jazyce i latinskou mši podle misálu z roku 1962. Podle jeho zkušenosti (a také to takto zaznělo během slavnostní kanovnické instalace) tato forma liturgie oslovuje zejména mladé lidi a početné rodiny, jež hledají hlubší a intenzivnější prožívání víry.
V roce 2021 byl pražským arcibiskupem Dominikem kardinálem Dukou zařazen mezi kněze, kterým bylo i po vydání apoštolského listu Traditionis custodes umožněno sloužit předkoncilní liturgii s minimálními omezeními. Dne 15. listopadu 2025 jej pražský arcibiskup Jan Graubner jmenoval kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském; slavnostní instalace proběhla 18. ledna 2026 v kapitulním kostele. Gratulujeme!
05.04.2026, RC Monitor 6/2026
Tváří v tvář tomu, co se kolem nás děje, může tvrzení, že Bůh je láska, znít pro mnohé téměř jako provokace.Vzpomínám si na svůj rozhovor s jedním hospodářem, který o sobě prohlašoval, že je nevěřící, a přesto občas navečer přicházel na kus řeči. Jednou mi řekl: „Míro, podívej se na to, co se děje, kdyby Pán Bůh byl, nemohl by se na to dívat.“ Chápal jsem ho a mnozí tuto námitku asi známe. Je pochopitelná. Jak ji ale uvést do souladu s inspirovanou větou sv. Jana Evangelisty, miláčka Páně, který ve svém prvním listě píše: „Bůh je láska“? Zkusme se na celou záležitost podívat skrze tajemství velikonočních svátků.
28.11.2025, RC Monitor 22/2025
Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.
15.12.2025, RC Monitor 23/2025
Viděla jsem před nedávnem český film s názvem Velký vlastenecký výlet. Jde mi o jeho protagonisty, které pan režisér vyvezl na Ukrajinu, aby na vlastní oči viděli, jak to tam vypadá a že je tam opravdu válka. Vybraní protagonisté byli totiž lidé, kteří věří tvrzením na internetu, že všecko je lež a fake, na Ukrajině žádná válka není, my posíláme peníze bůhví na co a všichni jsme ve vleku protiruské propagandy...
01.04.2026, RC Monitor 5/2026
Někdy se zdá, že dějiny církve postupují zvláštním rytmem: zatímco jednou rukou připomínají utrpení a oběť, druhou ukazují nečekanou naději. Právě takový čas nyní prožíváme. Letos v červnu budou v Brně blahořečeni kněží Jan Bula a Václav Drbola, oběti komunistické zvůle padesátých let. Dva mladí faráři, jejichž životy byly násilně přervány režimem, který se snažil přetrhnout nejen lidské osudy, ale i samotnou paměť víry. Symbolické je, že relikviář k jejich poctě vzniká jako obraz „protržené sítě“.
30.01.2026, RC Monitor 1/2026
Dnes bych se rád věnoval ustavičnému panenství nejblahoslavenější Matky Boží. Panenství obecně je snad ve všech náboženských kulturách považováno za výraz čistoty, nedotčenosti, neporušenosti, zasvěcení. Obsah naší víry tvoří jak věci přímo zjevené Bohem, tak i skutečnosti, které z nich logicky vyplývají nebo na ně mají nepochybnou návaznost. Byla-li Maria Matkou Božího Syna a nazývaná milostiplnou, nebylo problémem uznat její neposkvrněnost, včetně jejího vlastního neposkvrněného početí v těle její matky.
12.01.2026, RC Monitor 24/2025
Je teplé prosincové ráno, bezmračná obloha slibuje slunný den. Před odjezdem do práce otírám vydatnou rosu ze skel auta. Dávám se do přemítání. Včera večer děti při modlitbě opět prosily o sníh o Vánocích. Ten minulou zimu skoro vůbec nebyl, děti strávily s pekáčem leda půlden na dvou centimetrech mokré bílé nadílky padlé do blátivé trávy. V předchozích letech také žádná sláva. Zato v době covidu to bylo lepší – vlastně to byla jediná dobrá věc na té pandemické totalitě, že nelétala letadla.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.