Kněz a církevní právník Stanislav Přibyl kanovníkem

Stanislav Přibyl (*18. listopadu 1966 v Praze) je český římskokatolický kněz, odborník na církevní právo, vysokoškolský pedagog, teolog a autor řady odborných publikací.

Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy zahájil v roce 2002 pedagogickou činnost jako odborný asistent v oboru kanonického práva na Katolické teologické fakultě UK v Praze. V letech 2003–2009 působil jako externí vyučující a následně jako interní odborný asistent na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde se věnoval výuce církevního, manželského a procesního práva; od roku 2011 zde působí jako docent v těchto oborech. V akademickém roce 2025 začal opět vyučovat také na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2005 je jako samostatný vědecký pracovník zapojen do výzkumného záměru „Církve v českých zemích a otázka nacionalismu“ na Husitské teologické fakultě UK. Je členem Společnosti přátel beuronského umění a Slovenské společnosti kanonického práva.

Stanislav Přibyl je členem pracovního výboru Společnosti pro církevní právo a redaktorem odborného časopisu Revue církevního práva. Dlouhodobě publikuje a přednáší v oblasti církevního a konfesního práva a spolupracuje s Ústavem pro vztahy státu a církví při Ministerstvu kultury Slovenské republiky v Bratislavě.

Vedle akademické práce se intenzivně věnuje také církevní službě. Čerstvě je tedy kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském a soudcem Metropolitního církevního soudu Arcidiecéze pražské. Současně působí jako rektor a statutární zástupce duchovní správy u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Praze-Novém Městě.

Vyrůstal v prostředí, kde byla víra přirozenou součástí každodenního života. Spolu se svým bratrem ministroval v kostele sv. Jindřicha v Praze, kde jeho rodiče působili jako varhaníci. Touha po kněžství jej provázela již od dětství, avšak v podmínkách komunistického režimu se k tomuto kroku neodvážil, a proto se nejprve vydal cestou studia práva.

Zlom nastal po roce 1989, kdy se během základní vojenské služby rozhodl podat přihlášku do kněžského semináře. Akademický rok 1990/1991 strávil v Praze, v období před pozdějšími spory na teologické fakultě. Ještě před kněžským svěcením působil jako jáhen při řeckokatolických bohoslužbách, mimo jiné po boku biskupa Ljavince. Většinu svého seminárního a studijního období však prožil v Římě, v Nepomucenu a na Papežské lateránské univerzitě, kde se setkal s mezinárodním prostředím církve i s osobnostmi českého katolického exilu.

Od roku 2015 působil jako rektor kostela sv. Gabriela na pražském Smíchově, kde se dlouhodobě sloužila liturgie v tradičním římském ritu. V červenci 2016 převzal duchovní správu kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. Zde pravidelně slouží mši svatou v českém jazyce i latinskou mši podle misálu z roku 1962. Podle jeho zkušenosti (a také to takto zaznělo během slavnostní kanovnické instalace) tato forma liturgie oslovuje zejména mladé lidi a početné rodiny, jež hledají hlubší a intenzivnější prožívání víry.

V roce 2021 byl pražským arcibiskupem Dominikem kardinálem Dukou zařazen mezi kněze, kterým bylo i po vydání apoštolského listu Traditionis custodes umožněno sloužit předkoncilní liturgii s minimálními omezeními. Dne 15. listopadu 2025 jej pražský arcibiskup Jan Graubner jmenoval kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském; slavnostní instalace proběhla 18. ledna 2026 v kapitulním kostele. Gratulujeme!