Japonští mučedníci

"Církev tedy uskutečňuje své poslání tím, že se poslušna Kristova příkazu a vedena milostí a láskou Ducha Svatého účinně projevuje každému člověku a všem národům, a tak je příkladem života; kázáním, svátostmi a ostatními prostředky milosti přivádí k víře, svobodě a Kristovu pokoji. Takže se jim otvírá volná a bezpečná cesta k plné účasti na Kristově tajemství.“

Tohoto poslání církve si byl plně vědom i pražský rodák Karel Spinola, který zatoužil – přes odpor rodiny – též hlásat Kristovo evangelium v dalekých zemích. Začátkem roku 1596 v Janově vstupuje na loď a začíná jeho šestiletá cesta k japonským břehům. Již tuto cestu samotnou by mnoho dnešních světoběžníků pokládalo za velké trápení a mučednictví, ale to by nebyl Karel, kdyby se nechal šestiletým trápením odradit. Po dvanácti letech jeho působení vychází v Japonsku edikt stavící křesťanství mimo zákon. Karel dále působí tajně, ale je odhalen a zatčen a ve vězení čeká čtyři roky na smrt. O nějakém pasivním čekání však nelze hovořit. Pod jeho vedením se spoluvězni společně modlí hodinky a růženec, rozjímají, snad i denně slaví tajně mši svatou, a sedm z nich dokonce skládá i řeholní sliby. Dne 10.9.1622 na Svatém vršku v Nagasaki umírá spolu s ostatními pomalým ohněm.

Kdo máte možnost si přečíst Durychovu knihu Služebníci neužiteční, rozhodně neváhejte. Jeden až oněmí úžasem, kolik toho mnozí byli ochotni přinést pro šíření evangelia a také prosí alespoň o část odvahy a vytrvalosti v těžkostech, jakou měli japonští mučedníci.

P. Evermod Jan Sládek O.Praem.