23.10.2026, RC Monitor 19/2026
Často se dnes mezi lidmi mluví o tom, jak jsou dnes děti jinak vychovávané, úplně jinak, než tomu bylo dřív, a výsledek je takový, že jsou ve své valné většině nevychované. Hledá se viník. První na řadě jsou rodiče. Obecně se dnes hledí na práva a komfort dětí, ale na ostatní účastníky výchovného procesu se nehledí vůbec. A tak bych se rodičů zastala. Jak vychovávat děti, když je nesmíš ani plácnout, jak vychovávat své ratolesti, když existuje tolik příruček, tolik psychologů, potažmo psychiatrů a jiných výchovných poradců, kteří ostřížím zrakem sledují chování rodičů a kam nemůžou dohlédnout, tam asi nejspíš probíhá domácí násilí. (Tím neříkám, že domácí násilí neexistuje.) Chci jen říct takovou banální a obecně zřejmou věc, že výchova dětí je postavená na hlavu. V cukrárně jsem byla svědkem, jak chlapeček bil pěstičkami svoji maminku (tedy, kam dosáhl), protože mu nechtěla koupit dort. A ona si to nechala líbit. Proč, všichni víme. Co z toho vyplývá: rodiče nesmějí děti bít, ale děti rodiče bít mohou?
Jsou to všechno fakta nabíledni, o kterých se ale mlčí. Proč? Kdo vymýšlí ta převrácená pravidla pro lidské chování? Jak mají rodiče vychovávat děti ke kázni, ohleduplnosti, uctivosti, normálnímu slušnému chování, když děti svět (nejen reklam) přesvědčuje o něčem zcela opačném? Nebo je slušné chování zanedbatelná věc? Ohleduplnost, uctivost, kázeň a řád něco překonaného?
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Divíme se, že dnes mladí nechtějí děti. Možná jeden z důvodů (netvrdím, že jediný) jsou nepřiměřené nároky na jejich výchovu. Rodiče si musí s dětmi hrát, bavit je, naslouchat jim, nesmějí dopustit, aby se nudily, všechno jim platit, sledovat značkové oblečení a různé jiné mobilové módy, aby jejich děti nebyly šikanované, soutěžit o nejlepší místo ve třídě, v oddíle... A pokud jejich dítě není zrovna studijní typ, co si počít? Naše dítě – a dělník? To bychom jako rodiče úplně selhali. Musí mít přece vysokou! Nebudu připomínat, že ještě nedávno to bylo docela opačně. Kdo nebyl dělnického původu...
Neznám řešení. Snad jen, abychom se zase postavili na nohy. Abychom vrátili věci na své dávné, vyzkoušené místo. Oni naši blízcí předci a mnoho pokolení před nimi nebyli zase všichni hlupáci.
PS: Dalšími viníky jsou učitelé. Chtělo by se zvolat: Rodiče a učitelé, spojte se! Pokud máte děti rádi, spojte se! Ale to už by byl další díl laického seriálu o současné, vědeckými daty zatížené výchově našich nejdražších pokladů – dětí.
Věra Eliášková
Foto: František Ingr / Člověk a Víra
06.11.2026, Community in Mission
Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.
12.11.2026, RC Monitor 21/2026
Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?
19.10.2026, RC Monitor 19/2026
Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“
18.11.2026, RC Monitor 21/2026
V starověkém myšlení nemělo slovo „jméno“ povahu pouhého vnějšího označení; skrývala se v něm taková duchovní síla, že vyjevovalo samotnou esenci a identitu jmenovaného. Tento princip tvoří hluboké, skryté jádro Druhého přikázání, které nás staví před obousměrné tajemství. Na jedné straně v něm prosíme Boha, aby oslavil Své jméno činy, kterými nás posvěcuje, a na straně druhé jsme sami voláni k tomu, abychom Boha oslavovali svým každodenním životem na zemi. Skrze spolupráci na díle, které nám svěřil, a zjevování Jeho jména lidem, které nám ve světě svěřil do péče, se naše pozemská existence stává živým svědectvím.
05.10.2026, RC Monitor 18/2026
Jako žena v devátém měsíci těhotenství, kdy je spánek poměrně obtížný, protože na každé otočení se ze strany na stranu potřebujete stavební povolení, občas sklouznu k tomu, že si v noci vezmu do ruky telefon s úmyslem podívat se, co je nového.
21.10.2026, RC Monitor 19/2026
Kniha Genesis praví, že Hospodin přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2,19–20)
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.