Jsou volnost, rovnost a bratrství univerzálními hodnotami?

17.11.2026, Crisis Magazine

Ještě k cestě Svatého otce do Francie: otázkou není, zda katolíci mohou podporovat volnost, rovnost a bratrství; samozřejmě mohou. Podstatou problému je věcný obsah, který tyto pojmy získávají, když jsou předkládány jako všeobecně platné etické imperativy.


Papež Lev XIV. nedávno v rámci své páté zahraniční apoštolské cesty od začátku svého pontifikátu navštívil Francii. Zatímco mnozí cestu hodnotili jako úspěšnou, některé katolické internetové magazíny jej kritizovaly za to, že „oslavuje heslo francouzské revoluce užívané svobodnými zednáři – ’volnost, rovnost, bratrství‘ – jako ’všeobecně platné etické imperativy‘“. Svatý otec věřícím řekl, že tato slova „nejsou pouhými nápisy na průčelích vašich veřejných budov; odkazují k všeobecně platným etickým imperativům, které rovněž v poselství evangelia nacházejí nevyčerpatelný zdroj inspirace a naplnění“.

Papež Lev XIV. tím otevřel hlubší historickou a teologickou otázku, zvláště vzhledem k tomu, že zednářská lóže Le Grand Orient de France (Velký orient Francie) má za své heslo právě Liberté, Égalité, Fraternité. To pochází z období protikatolické francouzské revoluce, jejíž jakobínský teror provázelo pronásledování biskupů, kněží, řeholních společenství i katolických laiků.

Slova a jejich význam
Označuje-li papež „volnost, rovnost a bratrství“ za „všeobecně platné etické imperativy“ a tvrdí-li, že v evangeliu nacházejí „nevyčerpatelnou studnici inspirace a uskutečnění“, lze jeho přístup vnímat jako snahu znovu zasadit tyto principy do křesťanského pojetí lidské důstojnosti. Taková formulace však vyvolává otázku, zda dostatečně rozlišuje mezi jejich sekulárním a revolučním původem a jejich křesťanským výkladem. Tyto výrazy totiž v dějinách získaly několik vzájemně protichůdných významů.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nejde o to, zda katolíci mohou podporovat volnost, rovnost a bratrství; samozřejmě mohou. Podstatou problému je věcný obsah, který tyto pojmy získávají, když jsou předkládány jako všeobecně platné etické imperativy. Zásadní je, že totožnými slovy lze vyjadřovat naprosto odlišná pojetí lidské svobody, rovnosti, vlády i vztahu mezi náboženskou vírou a politickou mocí.

Lev zdůraznil, že náboženskou svobodu nelze chápat jako právo volit si či vyznávat víru, pokud není v souladu s objektivní pravdou. Zdálo se přitom, že kritizuje francouzskou sekularistickou politiku, jejíž kořeny sahají až k francouzské revoluci: snahu zajistit, aby náboženství nemělo vůbec žádný vliv na politické záležitosti státu. Když například papež František v roce 2023 slavil mši svatou v Marseille, prezident Emmanuel Macron se jí v souladu s touto zásadou zúčastnil, aniž by se do bohoslužby zapojil. Zdůrazňoval, že je přítomen pouze jako prezident z úcty a zdvořilosti, nikoli jako praktikující věřící.

„Zdravý laicismus“
„Křesťana, který se angažuje ve veřejném životě a jedná podle svého svědomí osvíceného vírou, nelze považovat za někoho, kdo usiluje o proselytismus, ani za hrozbu pro jednotu vlasti,“ uvedl papež Lev. Na první pohled to odpovídá tomu, co Lev skutečně řekl: náboženskou svobodu nelze chápat jako autonomní právo vybírat si, vyznávat a šířit náboženskou víru nezávisle na objektivní pravdě. Papež tak kritizoval francouzský postrevoluční sekularismus. Také papežové Benedikt XVI. a František sdíleli určitou představu o místě katolické církve ve společnosti a o jejích vztazích se sekulárním světem: „zdravý laicismus“.

Tento pojem poprvé zmínil papež Pius XII. v roce 1958, když uznal možnost a oprávněnost „zdravého laicismu státu“. Touto formulací nejen připustil rozlišení mezi „sekularismem“ jako sociální filozofií a „laicismem“ jakožto způsobem uspořádání státu, ale také v katolickém myšlení otevřel prostor pro úvahy o roli a významu autonomie laiků obecně a státu zvláště.

Jinými slovy, člověku je vlastní náboženské zaměření, neboť byl „stvořen k obrazu a podobě Boží“ (Gn 1,26–27). Přijetí agnostického či sekulárního státu – jaký existoval v někdejším Sovětském svazu nebo dnes existuje v komunistické Číně – proto nepřichází v úvahu. Pius XII. rovněž poukázal na vnitřní rozpor obsažený ve výrazu „sekulární stát“, současně však odmítl i „konfesijní stát“, tedy stát, v němž se občanská, politická a hospodářská práva odvozují od příslušnosti k určitému vyznání.

Subjektivní úsudek nemůže být základem náboženské pravdy
Potíž nastává ve chvíli, kdy je náboženská svoboda chápána tak, že každý člověk má výsostné právo sám za sebe rozhodnout, co je pravda, a tuto pravdu hlásat nezávisle na pravdě objektivní. To je bludný postoj, který Pius IX. odsoudil v encyklice Quanta cura: nauku, podle níž má každý člověk právo svobodně přijmout a vyznávat jakékoli náboženství, které považuje za pravé. Katolické pojetí svědomí nečiní ze subjektivního úsudku základ náboženské pravdy. Je vázáno hledáním pravdy, kterou lidské svědomí musí zkoumat a jíž se musí podřídit.

Jádrem problému je, zda se náboženská svoboda chápe jako nezávislé lidské právo určovat si a vyznávat náboženské přesvědčení bez ohledu na jeho objektivní pravdivost, nebo jako ochrana před donucováním v náboženských záležitostech.

Stejný problém se týká i slov, která z úst Svatého otce padla k termínům „volnosti, rovnosti a bratrství“ když je označil za „všeobecně platné etické imperativy“. Katolická víra všechny tyto zásady uznává, nezakládá je však na nezávislé lidské svrchovanosti. Svoboda musí směřovat k pravdě, neboť pravda je jen jedna. Proč? Protože při hledání Boha a smyslu lidské existence na této zemi může existovat pouze jediná pravda – jediné Boží zjevení, jak učí katolická církev. Vstupuje-li církev do dialogu s těmi, kdo stojí mimo její společenství, musí tak činit s jasným věroučným vědomím, že plnost zjevené pravdy se nachází v katolické církvi, kterou založil Ježíš Kristus.

Rovnost musí být založena na stejné důstojnosti všech lidí stvořených Bohem. Bratrství pak v konečném důsledku vychází ze společného původu lidstva a jeho konečného určení v Bohu. Rozhodující otázkou tedy není, zda jsou tyto zásady slučitelné s křesťanstvím, nýbrž zda je jejich význam zakotven v křesťanské antropologii, anebo v nenáboženské politické tradici, v níž se rovněž zrodily.

Fr. Mario Alexis Portella
Přeložil Pavel Štička


Další články



Když se tolerance stává netolerancí

28.10.2026, RC Monitor 20/2026

Milí čtenáři, cítíte se svobodně? To je dobře, pokud ano. Jistěže nás svazuje mnoho příkazů a zákazů, kterým se učíme od malička. Většinou je to ku společenskému prospěchu. Svoboda byla vždy považována za velkou hodnotu, za níž mnoho milionů lidí zaplatilo svým životem. V tom smyslu jsem též liberální.

Pokušení obojakosti a hříchy proti lásce

07.10.2026, RC Monitor 18/2026

První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.

Konference o evangelizaci

08.10.2026, CREDO CZ

Ve dnech 13. a 14. listopadu 2026 se v Olomouci uskuteční již VII. ročník Konference o evangelizaci. Přivítá stovky věřících, laických pracovníků i duchovních z celé České republiky, kteří touží hledat cestu, jak přirozeně, s radostí, respektem a nadějí sdílet víru v dnešním světě.

Nový kurz: Biblické a teologické základy duchovního osvobozování

30.09.2026, KTF UK

Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy nabízí v rámci celoživotního vzdělávání v nadcházejícím zimním semestru kurz Biblické a teologické základy duchovního osvobozování, který povede doc. Jaroslav Brož. Kurz se věnuje biblickým a teologickým základům problematiky duchovního osvobozování v kontextu křesťanské víry.

Václavova moudrost evangelia

09.11.2026, RC Monitor 20/2026

I letos jsme putovali do Staré Boleslavi, abychom se obnovili Václavovým svědectvím Kristu. Mučednická smrt přece není v křesťanském pohledu nic jiného než svědectví života. Mučedník Václav na konci svého života řekl, že si života nesmírně váží, a proto je ochoten dát ho jako vysokou cenu pro Krista. Svatý Václav je jeden z prvních mučedníků naší země a našeho národa a je právem označován jako dědic české země.

Úžasné proroctví z doby, kdy byl Fulton Sheen ministrantem

14.10.2026, Catholic Arena

Katolická univerzita v Lovani se nyní dostala do zpráv kvůli velké kontroverzi spojené s islámskými modlitbami, které zazněly během mše. Ale také se v této době diskutuje o mnohem významnější události, a sice o blahořečení jednoho z nejslavnějších absolventů této univerzity, Fultona Sheena.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.