Pravdu nelze pohřbít navěky

24.05.2022, RC Monitor 10/2022

Když, opět lapen do sítě, jsem narazil na webové stránky branmecesko.cz, napadla mne téměř kacířská myšlenka, jakou že to smůlu měli představení vyvoleného národa v době Ježíše Krista. Po tři roky veřejného Ježíšova života se snažili přesvědčit lidi o tom, že Ježíš s tou svou „bandou rybářů a jiných zoufalců“ je jenom podvodník a vodí lidi za nos. A po jeho smrti, kterou tak úspěšně zosnovali, v tom jeho podvodu pokračovali jeho učedníci, kteří využili únavy a nepozornosti strážných a jeho tělo v noci ukradli. Tolik asi k tehdejší oficiální pravdě o prázdném hrobě.


Jednalo se vlastně o příklad, že oficiální pravda, která má potírat fakenews a hoaxy může být sama hoaxem a falešnou zprávou. Naštěstí se tato oficiálními místy šířená „pravda“ neuchytila a my dnes můžeme věřit, že Ježíš je Boží syn a Vykupitel. A při tom měli velekněží výhodu, tu největší v Pilátově podpoře a další v užitečných idiotech. Vždyť i sv. Pavel, když byl ještě Šavel byl jedním z těch, kterým se dnešním jazykem říká elfové, tedy jakýsi oficiálními místy potvrzený strážce pravdy.

Jenže, špatně se bojuje proti dezinformacím, když se jejich hlasatelé rozprchnou po celé říši a zakládají další skupinky dezinformátorů tím, že na ně vkládají ruce a při tom jim i sám Hospodin pomáhá. A tak oficiální velekněžská pravda je dnes proti dezinformacím Ježíše a jeho učedníků zcela marginální vyprávěnka, které už dnes věří minimum posluchačů.

Měli to halt oficiální přednostové židovského národa v době, kdy média byla v plenkách nelehké. Dnes by to byl jistě jiný fičák; zástupy elfů, weby s vládní podporou, stránky tištěné i webové, rádio a televize...

Jenže veškerá námaha by byla stejně marná. Pravdu totiž nelze navěky pohřbít, stejně jako Boha. Třeba to s pomocí médií jde lépe a na déle. Ale navěky rozhodně ne.

P. Evermod Jan Sládek, O.Praem.


Další články


Jediná oběť a jediné kněžství: Rozjímání o Kristově oběti a kněžství a naší účasti na nich podle listu Židům a sv. Augustina

05.09.2022, RC Monitor 16/2022

Nedávná kněžská svěcení nás vedou k úvaze o velké hodnotě kněžství. Ta je dána především tím, že kněz reprezentuje samotného Krista velekněze. Jedině Kristus je knězem v plnosti a jedině jeho oběť na kříži je dokonalá. A kněz při slavení mše sv. tuto jedinou dokonalou oběť znázorňuje a zpřítomňuje.

Hlásit se ke Kristu, ale ne k církvi znamená, že Ježíši nerozumíme

15.09.2022, Aleteia

Ježíš vůbec nezpochybňuje Zákon, nýbrž výklad tohoto Zákona a zkostnatělé uplatňování tradice. Velkou část Ježíšova veřejného života provází určité nepochopení: představa, že napadal Zákon, jako by byl heretik, který nebezpečně ohrožoval lid a tradici. V dnešním textu z evangelia Ježíš jednou provždy vysvětluje, jaká je jeho skutečná úloha: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit“ (Mt 5,17).

Dům ze skla: Požadavky pro světovou církev a Druhý vatikánský koncil

20.09.2022, RC Monitor 17/2022

Papež Jan Pavel II. vydal roku 1983 pokoncilní Kodex kanonického práva. Velmi trefně o něm prohlásil, že je vlastně „posledním dokumentem Druhého vatikánského koncilu“. A měl pravdu. Vždyť koncilní dokumenty neobsahují pouze abstraktní snění o lepším světě a krásnější církvi, nýbrž často vyjadřují jednoznačně formulovaná přání, podněty, ba striktní požadavky, které by mohly zůstat „viset ve vzduchu“, pokud by se jich znovu neujala nejvyšší, tedy papežská autorita církve, a nepřevedla je do jednoznačně formulovaných norem, stanovících konkrétní práva a povinnosti.

Proč chodit do kostela? Anebo slovo k našim hledajícím bližním

26.09.2022, RC Monitor 18/2022

Kostel je zvláštní místo. Obvykle ho v obci najdeme na nějakém centrálním nebo jinak privilegovaném pozemku, a přitom není příliš využitý. Nemluvím tady přitom o dnešku a o sekularizaci, kdy do kostela chodí jen málo lidí. Ani v dobách rozvinuté zbožnosti nebývaly kostely nějak zvlášť využívané. Mše sv. byly v neděli možná 3, ale ve všední den 1–2. Přidejme k tomu nějakou tu farní modlitbu růžence a vyjde nám, že využití kostela bylo a je tak maximálně 3 hodiny denně. V práci a podnikání jsme zvyklí na úplně jiná čísla efektivity. Mít provozovnu na nejlukrativnějším místě ve středu nebo poblíž středu obce a přitom ji využívat maximálně 3 hodiny denně? Co je vlastně ten kostel za místo, když je takto jakoby zbytečný a neefektivní? Proč vlastně kostel mít a proč do něj chodit?

On je zbraní a štítem proti nepříteli

12.09.2022, RC Monitor 17/2022

Asi každý z nás má svého oblíbeného světce, bylo by asi divné kdyby neměl, na kterého se obrací s důvěrou v jeho přímluvu u Božího trůnu. Sice nám to naši tzv. odloučení bratři (normálně zvaní heretici) vyčítají a někteří se nám i (asi v rámci ekumenismu) pošklebují, ale to by nám zase tak příliš nemělo vadit, neb už jsme měli mnoho desítek, ba stovek, let čas si zvyknout. Pravda, někdy to i zabolí, neboť to z jejich strany můžeme vnímat i jako určitou nespravedlnost. A přitom by se nám mohli pošklebovat i oprávněně a u mnoha z nás by důvod našli celkem snadno „na první dobrou“.

Jak se připravit na nebe

01.09.2022, Catholic Exchange

Svatý Jan měl vidění nebeské liturgie, při níž všechna stvoření na nebi i na zemi, andělé i lidé, neustále chválili a uctívali vzkříšeného a oslaveného Krista: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení... Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“ (Zj 5,12.13).


načíst další


Články e-mailem

Týdenní přehled nových článků přímo do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2022 Res Claritatis, z.s.