Pravdu nelze pohřbít navěky

24.05.2022, RC Monitor 10/2022

Když, opět lapen do sítě, jsem narazil na webové stránky branmecesko.cz, napadla mne téměř kacířská myšlenka, jakou že to smůlu měli představení vyvoleného národa v době Ježíše Krista. Po tři roky veřejného Ježíšova života se snažili přesvědčit lidi o tom, že Ježíš s tou svou „bandou rybářů a jiných zoufalců“ je jenom podvodník a vodí lidi za nos. A po jeho smrti, kterou tak úspěšně zosnovali, v tom jeho podvodu pokračovali jeho učedníci, kteří využili únavy a nepozornosti strážných a jeho tělo v noci ukradli. Tolik asi k tehdejší oficiální pravdě o prázdném hrobě.

Jednalo se vlastně o příklad, že oficiální pravda, která má potírat fakenews a hoaxy může být sama hoaxem a falešnou zprávou. Naštěstí se tato oficiálními místy šířená „pravda“ neuchytila a my dnes můžeme věřit, že Ježíš je Boží syn a Vykupitel. A při tom měli velekněží výhodu, tu největší v Pilátově podpoře a další v užitečných idiotech. Vždyť i sv. Pavel, když byl ještě Šavel byl jedním z těch, kterým se dnešním jazykem říká elfové, tedy jakýsi oficiálními místy potvrzený strážce pravdy.

Jenže, špatně se bojuje proti dezinformacím, když se jejich hlasatelé rozprchnou po celé říši a zakládají další skupinky dezinformátorů tím, že na ně vkládají ruce a při tom jim i sám Hospodin pomáhá. A tak oficiální velekněžská pravda je dnes proti dezinformacím Ježíše a jeho učedníků zcela marginální vyprávěnka, které už dnes věří minimum posluchačů.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Měli to halt oficiální přednostové židovského národa v době, kdy média byla v plenkách nelehké. Dnes by to byl jistě jiný fičák; zástupy elfů, weby s vládní podporou, stránky tištěné i webové, rádio a televize...

Jenže veškerá námaha by byla stejně marná. Pravdu totiž nelze navěky pohřbít, stejně jako Boha. Třeba to s pomocí médií jde lépe a na déle. Ale navěky rozhodně ne.

P. Evermod Jan Sládek, O.Praem.

Další články

Každý sedmý křesťan je obětí pronásledování

02.03.2026, Open Doors International

Dne 14. ledna 2026 zveřejnila nevládní organizace Open Doors svůj seznam pronásledování křesťanů po celém světě. Zjištění mluví jasně: s 388 miliony postižených lidí náboženská svoboda křesťanů eroduje pod kombinovaným tlakem džihádistického násilí a státního autoritářství.

Dar milované Rodičce Boží

09.04.2026, RC Monitor 6/2026

Filmy jako Rosemary má děťátko, Vymítač ďábla, Satan přichází či V moci ďábla se dodnes těší velké oblibě. Tísnivá atmosféra těchto snímků, působivé efekty vyvolané přítomností Zlého, to vše jako by bylo cizorodé vůči všemu, čím dnes žijeme, a to je přitažlivé. Kniha Satan na Svaté Hoře P. Josefa Miklíka se jim po vnější stránce podobá, ale v jádru jde o jiný žánr. O jakousi až erbenovskou baladu v próze – a s dobrým koncem. Jako doplnění k rozhovoru s otcem Jaroslavem Brožem přinášíme předmluvu k této knize a v dalším čísle Monitoru zveřejníme pár komentovaných ukázek z ní.

Síť, která se trhá

01.04.2026, RC Monitor 5/2026

Někdy se zdá, že dějiny církve postupují zvláštním rytmem: zatímco jednou rukou připomínají utrpení a oběť, druhou ukazují nečekanou naději. Právě takový čas nyní prožíváme. Letos v červnu budou v Brně blahořečeni kněží Jan Bula a Václav Drbola, oběti komunistické zvůle padesátých let. Dva mladí faráři, jejichž životy byly násilně přervány režimem, který se snažil přetrhnout nejen lidské osudy, ale i samotnou paměť víry. Symbolické je, že relikviář k jejich poctě vzniká jako obraz „protržené sítě“.

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Půst a modlitba

01.05.2026, RC Monitor 8/2026

Letošní Pochod pro život je již minulostí, ale rád bych se k němu ještě vrátil, a to s ohledem na naši omladinu. Letos, žel Bohu, jsem neměl příležitost se ho osobně zúčastnit, což mne mrzí, ale díky různým informačním kanálům jsem ho alespoň sledoval z dáli a se zpožděním. Jednoho jsem si všiml, jakéhosi potvrzení lidového rčení, že „čert z nouze i mouchy lapá“, protože některé projevy odpůrců pochodu mi připadaly poněkud slaboduché, nelogické (takzvaně „mimo mísu“), pramenící z neinformovanosti, která byla nahrazena fanatickým nadšením pro spravedlivou věc, zkrátka převelice pitomé. Ale vlastně, proč ne? Vždyť se dnes a denně přesvědčujeme, jak málo stačí ke spokojenosti. Ke spokojenosti se sebou samým.

Vánoční a novoroční přání

24.12.2025, RC

„V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.“ (+ Dominik kardinál Duka, Radiožurnál, duben 2014)

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.