Nezapomínejme v modlitbách

24.04.2023, RC Monitor 8/2023

Často můžeme slýchat, že čas zahojí všechny rány. Ale přiznejme si, že ani čas není v mnoha případech a situacích zázračný všelék na bolesti a rány, které umí uštědřit tento svět. Čas nám někdy pomůže zapomenout na věci nepříjemné, o kterých jsme slyšeli, či nám byly zprostředkovány, nebo se nás nějakým způsobem dotkly. A pak je tu ještě jeden faktor, jakási únava, která se časem projeví nezájmem o utrpení druhých.

Vždyť každý se musí potýkat s těžkostmi. A košile je přeci jen bližší kabátu. Koho třeba dneska zajímá nějaká válka v Sýrii. Nedávno jsem narazil na stručný výčet toho, co přinesla tato válka a dvanáct let sankcí ze strany „civilizovaného a demokratického“ světa syrským dětem s výstižným názvem „negované dětství“:

1. Děti unesené a pohřešované během válečného období ve všech syrských regionech.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

2. Děti bez domova v utečeneckých táborech.

3. Tisíce dětí trpících zimou a hladem v ulicích měst a vesnic.

4. Děti, které byly nucené opustit školu a které, aby přispěly na živobytí rodin se staly kořistí těch, kteří je zaměstnávají a nutí je tak pracovat i v životu a zdraví nebezpečných provozech.

5. Dětské nevěsty. Uvnitř země, ale především v uprchlických táborech v Turecku, Libanonu a Jordánsku, kde je také nespočet syrských dětí na ulici nebo vykořisťovaných v továrnách a zemědělství.

6. Dětští vojáci na územích kontrolovaných Západem podporovanými rebely a IS.

Pro západního Evropana, který ještě před pár lety řešil zkažené dětství jedné blonďaté copaté Švédky asi neuvěřitelné, ale přes to je to pro mnoho syrských dětí jediná realita, kterou poznaly. Realita, kterou bychom nepřáli prožít jedinému dítěti, které známe. Pravda, nemůžeme vyřešit všechna trápení světa, ale neměli bychom zapomínat v modlitbách.

P. Evermod Jan Sládek O.Praem.

Další články

Mlčení, které koná: tajemství svatého Josefa

19.03.2026, RC Monitor 5/2026

Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.

Otázka přirozené touhy po Bohu u sv. Tomáše Akvinského

02.01.2026, KSA

Klub sv. Athanasia a Kněžské bratrstvo sv. Petra zvou na premiéru pobočky KSA v Českých Budějovicích, která se uskuteční ve čtvrtek 8. ledna 2026.

U soudu se lhát nesmí. V novinách je to norma

17.12.2025, Syrzdarma.cz

Během dlouhých staletí lidstvo metodou pokus–omyl zdokonalovalo proces hledání pravdy v soudním procesu, ve kterém je v sázce spravedlnost a mnohdy i lidský život. Lež u soudu znamená trest. V novinách mohou lhát všichni, zejména v době války. Slavný americký novinář o tom napsal v roce 1919 esej.

Co znamená „věřit srdcem“?

07.04.2026, RC Monitor 6/2026

Španělská biskupská konference nedávno publikovala rozsáhlou doktrinální nótu o roli emocí v aktu víry s příznačným názvem Cor ad cor loquitur – „Srdce mluví k srdci“. Motto, jež si kdysi zvolil sv. John Henry Newman a které převzal od sv. Františka Saleského, vystihuje základní křesťanskou intuici: vztah mezi Bohem a člověkem není pouze intelektuální ani pouze morální, ale zasahuje celé lidské bytí – rozum, vůli i emoce.

V Libanonu vzniká největší socha Ježíše na Blízkém východě

15.04.2026, církev.cz

Ve východní části Libanonu vzniká monumentální socha Krista, která má být největší svého druhu na Blízkém východě. Projekt vzniká v oblasti poznamenané dlouhodobým napětím a místní jej vnímají jako znamení víry a naděje.

Co je růženec a proč ho církev doporučuje?

03.04.2026, RC Monitor 6/2026

Podle tradice sahající do 13. století se počátky modlitby růžence připisují svatému Dominiku Guzmánovi, kterému se měla zjevit Panna Maria a naučit ho této zbožnosti. Později, v 16. století, papež Pius V. ustanovil jeho liturgickou památku na 7. října, den, který připomíná výročí vítězství v bitvě u Lepanta. Od té doby tuto modlitbu římští papežové neustále doporučují jako veřejnou a všeobecnou modlitbu tváří v tvář běžným i mimořádným potřebám svaté církve, národů i celého světa.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.