Mezinárodní ocenění pro kardinála Dominika Duku

15.10.2024, církev.cz / RC Monitor 19/2024

Porota Mezinárodní ceny „Vexillum – Giuseppe Sciacca“, jejíž předsedou je kardinál Raymond Leo Burke, udělila 28. září ve Velké aule Papežské univerzity Urbaniana vyznamenání panu kardinálu Dominiku Dukovi, konkrétně „Premio Cultura San José Sanchez Del Rio Martire“ za hluboké svědectví víry, která získává konkrétní obrysy v kultuře, dle učení sv. Jana Pavla II. San José Sanchez, mexický světec, po kterém je cena pojmenována, byl umučen po zajetí během povstání kristerů, 10. 2. 1928, protože odmítl popřít Krista, kterého naopak vyznal.

Letošnímu 22. ročníku předcházela vyznamenání těmto významným osobnostem: Dimitris Avramopoulos, řecký ministr zdravotnictví; kardinál Angelo Bagnasco, předseda Italské biskupské konference; Marek Jurek, předseda Sejmu PLR; kardinál Dario Castrillón Hoyos; Luis Tallarini, Prezident nadace Columbus – Citizen Foundation a další. [církev.cz]

Také jsem zakusil hodinu zkoušky: Děkovná řeč Dominika kardinála Duky při přebírání Ceny kultury nadace Vexillum v Římě dne 28. září 2024
S potěšením zdravím Jeho nejctihodnější Eminenci kardinála Raymonda Leo Burkeho, prezidenta Bruna Limu, představitele nadace, dámy a pánové přítomné na tomto významném akademickém místě.

O to více si vážím tohoto pozvání a přijetí na univerzitě Urbaniana, která byla alma mater mého předchůdce, prvního československého kardinála, arcibiskupa pražského a primase českého, Dr. Karla Kašpara. Jsem vlastně jeho nástupcem na svatovojtěšském stolci v Praze a též na biskupském stolci v mém rodném městě Hradec Králové (Königgratz).

<{div class='podpora'} {style="border: }2px solid #728bce44; border-radius: 15px; margin: 40px 0; padding: 20px 20px 0 20px; background: #728bce15; ">

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nemohu skrýt příjemné překvapení nad tím, že se mi dostalo tak významného uznání, které se každoročně uděluje členovi kardinálského kolegia, a za to upřímně děkuji nadaci „Vexillum“, jejíž dílo se formuje ve Svatém kříži.

Pojmenování Ceny kultury po mladém mučedníkovi svatém José Sánchezovi Del Rio, kterého nadace „Vexillum“ uctívá jako svého patrona, je nepochybně znamením zvláštní posvátné hodnoty a zároveň náročným důvodem k zamyšlení a poctě pro ty, kdo ji obdrží.

Pro kardinála navíc dojemné svědectví lásky a věrnosti mladého chlapce San José našemu nejlaskavějšímu Vykupiteli a fortiori připomíná závazek obětovat se pro Našeho Pána Ježíše Krista usque ad effusionem sanguinis, symbolizovaný mimo jiné stejným purpurem, který nosíme my.

V dějinách svého života, spojené s povoláním zasvěceným Bohu, jsem poznal hodinu zkoušky zvláště tehdy, když mi věrolomný a protikřesťanský režim, který po dlouhou dobu vládl v mé vlasti, uvalil nejprve práci v továrně a poté ve vězení a zabránil mi svobodně vykonávat posvátnou službu.

Mohu však říci, že toto smutné období a zneužívání, kterým jsem byl vystaven, byly velmi plodné pro posílení katolické víry, ve které jsem byl pokřtěn, a nadpřirozeného poslání spojeného se zasvěcením přijatým řeholními sliby učiněnými v dominikánském řádu a s kněžským svěcením.

Mučedník San José nikdy neustoupil před nelidským mučením, které mu způsobili krutí vrazi, ani před jejich rafinovanými lichotkami, které ho měly přimět k odpadnutí. Vzhledem k tomu, že byl promítán videozáznam z kardinálského uvedení s onou větou o věrnosti Kristu až k prolití krve. Rovněž byl promítnut záběr z filmu Cristiada, kde byly zachyceny obrazy z života svatého José Luis Sáncheze s heslem Ať žije Kristus Král, ať žije Panna Maria Guadalupská. Vzpoura kristerů byla reakcí na encykliku Pia XI a vyhlášení slavnosti Krista Krále v roce 1925, což byla součást oslav milostivého léta před 100 lety (Budeme na to vzpomínat?). Místo této pasáže jsem pronesl tato slova: Nejsem mučedník, ale jen pouhý voják armády kristerů, na což reagovala aula, kde byli silně zastoupeny i uniformy vysokých důstojníků a generálů italských vojsk, potleskem.

Na jedné straně nám tato obdivuhodná statečnost bezmocného mladíka připomíná to, co říká antifona: „Boží sláva září ve svatých“ – a na druhé straně se stává mocným podnětem k následování, protože víme, že žádná ďábelská síla nás nikdy nemůže přemoci.

Ocenění Vexilum se uděluje v podzimních měsících. Nebylo však možné ho přeložit, tak aby v tomto roce nekolidovalo se slavností svatého Václava. To byl důvod, proč jsem nemohl být jako vždy po celá léta, kdy se koná Svatováclavská pouť, ve Staré Boleslavi.

Děkuji vám všem. Žehnám vám a modlím se za vás.

Dominik kardinál Duka

Další články

Zaprášené katolictví

18.03.2026, RC Monitor 5/2026

Minule jsem se v Monitoru zamýšlel nad tím, proč a čím některé z nás, římských katolíků, láká křesťanská tradice Východu. Uvědomil jsem si přitom, že problém je možná složitější. Že ta skutečná otázka nejspíš zní: Proč mnozí katolíci nezakoušejí hloubku vlastní tradice? Proč nám katolictví připadá nudné a zaprášené?

Poručíme větru dešti?

16.03.2026, RC Monitor 5/2026

Tak se nám za přispění Evropského parlamentu zase pomalu otvírá další Overtonovo okno. Poslední dobou ze všech možných stran slyším povzdech, že svět se zbláznil. Jenže jediný ze všech tvorů pohybujících se po povrchu (občas i pod povrchem) planety Země, který se může zbláznit, je člověk. Svět jako takový je zcela v pořádku, dělá, co má.

Mlčení, které koná: tajemství svatého Josefa

19.03.2026, RC Monitor 5/2026

Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.

Prožijme advent v klidu a ztíšení

08.12.2025, RC Monitor 23/2025

Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.

Iluze lásky a zapomenuté přátelství

09.02.2026, RC Monitor 2/2026

O lásce se dnes mluví s nebývalou intenzitou, a přesto se zdá, že je těžší než kdy dřív. V kulturním prostoru se objevují dvě zdánlivě neslučitelné polohy: na jedné straně touha po velkém, osudovém citu, který naplní a spasí náš život, a na straně druhé skepse, cynismus a únava z nenaplněných slibů. Možná proto stojí za to podívat se na lásku střízlivěji, bez iluzí – nikoli proto, abychom ji zbavili krásy, ale abychom ji dokázali skutečně žít.

Proč se modlíme Otčenáš?

23.03.2026, RC Monitor 5/2026

Modlitba Otčenáš má přední místo mezi ostatními modlitbami, protože je to modlitba, kterou nás naučil sám Ježíš. Modlitba Páně je opravdu shrnutím celého evangelia (srov. KKC 2761). Je to modlitba důvěry, v níž Pánu vyjadřujeme svou lásku; prosíme ho o své potřeby a slibujeme odpustit těm, kdo se proti nám provinili, s nadějí, že On odpustí nám, když se dopustíme nějaké chyby.

načíst další