Vím, že nic nevím

15.12.2025, RC Monitor 23/2025

Viděla jsem před nedávnem český film s názvem Velký vlastenecký výlet. Jde mi o jeho protagonisty, které pan režisér vyvezl na Ukrajinu, aby na vlastní oči viděli, jak to tam vypadá a že je tam opravdu válka. Vybraní protagonisté byli totiž lidé, kteří věří tvrzením na internetu, že všecko je lež a fake, na Ukrajině žádná válka není, my posíláme peníze bůhví na co a všichni jsme ve vleku protiruské propagandy...

Jsme tedy na Ukrajině. Vidíme rozstřílený obytný věžák, z něhož drží v podstatě jen skelet. Protagonistka, která na sebe prozradila, že je z komunistické rodiny, hledí na zničený panelák a prohlásí: „A nejsou to jenom kulisy?“ Dále je štáb odveze do lesa, kde jsou stovky čerstvých hrobů postřílených Ukrajinců. Zbývající protagonisté, dva chlapi, lezou do hrobů, otvírají rakve, vidí mrtvoly a konstatují, že to tam „strašlivě páchne“. A naše paní prohlásí: „Nezlobte se, ale mně to tady celé připadá jak nahraný snímek proti ruské agresi.“ Nakonec odjíždějí domů a jeden z těch chlapíků to celé shrne: „Tak jste nás chtěli přesvědčit a převychovat, co? No – o ničem jste nás nepřesvědčili.“ Jdu z kina se svěšenou hlavou, a říkám si, že pravda je svlečená, okradená chudinka, jak kdysi zpíval Vysockij, a v duchu se utěšuju přesvědčením, že jsou to lidé poznamenaní ideologickou výchovou, což já rozhodně nejsem, protože vím, kde je pravda a kde lež či fake a tak jsem nad těmi filmovými oběťmi jednoho experimentu nepokrytě zlomila hůl.

Po poslaneckých volbách mi hřebínek spadl. Sledovala jsem několik předvolebních duelů, kdy se hlavní hrdinové častovali nejrůznějšími urážkami, z nichž nejčastější bylo slovo: „Lžete!“ Ve snaze dobrat se pravdy jsem několikrát vypnula zvuk, abych pozorovala řeč těla, ale k ničemu to nebylo. Oběma stranám radili odborníci, takže z duelu bylo patrné pouze to, který z odborníků byl předvídavější a šikovnější. „Nejsou to jenom kulisy?“ říkala jsem si podobně jako ta paní z filmu. „Nejsou ti dva jenom loutky animované umělou inteligencí? A přicházely další otázky: „Hajloval pan Turek, nebo je to montáž?“ Nu, dost příkladů... Znovu jsem svěsila hlavu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Kromě konstatování, že oponent je lhář, zní dnes ve společenském prostoru sebevědomá odpověď na každou otázku: „Já vím!“ V reklamách všichni vědí, co je nejlepší, v seriálech na obdivné konstatování: „Ty jsi nejchytřejší a nejkrásnější holka na světě!“ přijde odpověď: „Já vím!“ Bez uzardění, bez gesta, které by tu sebejistotu aspoň trochu shodilo. Čím méně ověřených a nezpochybnitelných zjištění máme, o to víc se nám pomocí podobných příkladů doporučuje, abychom byli sebejistí, sebevědomí, skálopevně přesvědčení o své pravdě. Čím méně jistoty, o to víc agrese.

Kdysi v jedné přednášce, která vždycky předcházela samotné hře, si Cimrmani zafilozofovali. L. Smoljak na tabuli psal a detailně rozebíral Sokratovo tvrzení: „Vím, že nic nevím.“ Po delším rozboru, vědecky důkladném a komicky zdlouhavém, došel ke konečnému řešení: Když přiznám, že vím, že nic nevím, vím tím pádem všechno. Naivním, klaunským uvažováním tak došel k odvěkému Božímu řešení, že cesta k pravdě je dlážděná hlavně pokorou. Nechce-li paní z dokufilmu uznat realitu a věří víc nějaké ideologii či vlastnímu přesvědčení, je to kus života těžkého a zároveň cesta, která k pravdě i Pravdě těžko povede. Musím nejdřív uznat, že „nic nevím“. Věřím-li na začátku sobě a svému přesvědčení, tedy, že „vím všechno“, můžu nakonec dospět k závěru, že „všechno je lež, podvod a klam a že proto já, chudák, nevím nic“. A to je, jak rádi říkají dnes lidé, „cesta do pekel“.

Obecně se má za to, že cesta k Bohu a jeho pravdě je trnitá, nedostupná, dlážděná minimem důkazů, zkrátka neskonale obtížná. Navíc nedisponujeme základní jistotou, a sice, zda Bůh vůbec existuje. To jsou jistě velmi závažné překážky. Ovšem ve srovnání s tím, co je pravda v dnešním světě, v mediálním a internetovém prostoru, je cesta za Boží pravdou procházkou růžovým sadem. A tak podobně jako pan Smoljak svého času se přikláním k pokorné cestě za Boží pravdou, která začíná přiznáním, že „vím, že nic nevím“. Je to cesta k Tomu, který jediný „ví všechno“. Budu možná nařčena konstatováním, že jsem „pravdy majitelkou“, ale to vydržím. Lepší být majitelkou pravdy než majitelkou chvění a nejistot, kdy se touha „po pevném bodu ve vesmíru“ mění v demagogické, sveřepé věření kdejaké lži, kdejakému faku, kdejaké hlouposti.

Věra Eliášková

Další články

Na pohodu

25.08.2025, RC Monitor 15/2025

Mám kolegyni. Je mladá, hezká, erudovaná a k pacientům je vlídná. Pracuje s nasazením, tak se stává, že občas přijde domů značně unavená. Její manžel, který nepůsobí ve zdravotnictví, jí doporučuje, ať si práci zařídí jinak – aby byla na pohodu.

Spoluzakladatel Wikipedie: Ze skeptického filozofa křesťanem

17.10.2025, Aleteia

Larry Sanger, jeden ze spoluzakladatelů Wikipedie, se narodil do křesťanské rodiny, ale během dospívání víru ztratil. Znovu ji našel takto… Cesty lidí k víře bývají značně odlišné. Někdo ji má hladkou a bez větších otřesů, jiní to mají složitější. Do té druhé skupiny patří i obrácení Larryho Sangera, který to podrobně popsal na svém blogu.

Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

Mladí Britové stále více pro život

10.12.2025, The Catholic Herald

Počet žen mladších osmnácti let, které v Anglii a Walesu usilovaly o potrat, klesl za posledních deset let téměř na polovinu a mezi mladými Brity významně narůstají pro-life postoje. Údaje z roku 2022, tedy nejnovější data, která jsou k dispozici, vykazují prudký pokles počtu žen mladších 18 let, které podstoupily interrupci. V roce 2012 to bylo 12,8 na 1000 žen, zatímco do roku 2022 jejich počet klesl na 7,5, což je pokles o 41,1 procent. Projevuje se zde celkový pokles míry početí, která v roce 2021 činila 13,2 na 1000 žen, což představuje výrazný pokles oproti 30,9 v roce 2011.

Nechat se spoutat a pozřít Láskou

02.10.2025, RC Monitor 18/2025

Vidíme-li prostřený stůl a na něm pestrý výběr všeho možného, je těžké zabránit tomu, aby se nám sbíhaly sliny. Pana Pavlova nelze obejít, jsou to reflexy. Ale dříve než usedneme k bohaté tabuli, bychom si měli položit otázku, kdo nám onu hostinu přichystal a zve-li nás ke stolu za účelem našeho nasycení, nebo abychom se my sami ocitli též na jídelním lístku.

Katolická víra v srdci muslimského Maroka

08.10.2025, National Catholic Register

„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.