Vím, že nic nevím

15.12.2025, RC Monitor 23/2025

Viděla jsem před nedávnem český film s názvem Velký vlastenecký výlet. Jde mi o jeho protagonisty, které pan režisér vyvezl na Ukrajinu, aby na vlastní oči viděli, jak to tam vypadá a že je tam opravdu válka. Vybraní protagonisté byli totiž lidé, kteří věří tvrzením na internetu, že všecko je lež a fake, na Ukrajině žádná válka není, my posíláme peníze bůhví na co a všichni jsme ve vleku protiruské propagandy...

Jsme tedy na Ukrajině. Vidíme rozstřílený obytný věžák, z něhož drží v podstatě jen skelet. Protagonistka, která na sebe prozradila, že je z komunistické rodiny, hledí na zničený panelák a prohlásí: „A nejsou to jenom kulisy?“ Dále je štáb odveze do lesa, kde jsou stovky čerstvých hrobů postřílených Ukrajinců. Zbývající protagonisté, dva chlapi, lezou do hrobů, otvírají rakve, vidí mrtvoly a konstatují, že to tam „strašlivě páchne“. A naše paní prohlásí: „Nezlobte se, ale mně to tady celé připadá jak nahraný snímek proti ruské agresi.“ Nakonec odjíždějí domů a jeden z těch chlapíků to celé shrne: „Tak jste nás chtěli přesvědčit a převychovat, co? No – o ničem jste nás nepřesvědčili.“ Jdu z kina se svěšenou hlavou, a říkám si, že pravda je svlečená, okradená chudinka, jak kdysi zpíval Vysockij, a v duchu se utěšuju přesvědčením, že jsou to lidé poznamenaní ideologickou výchovou, což já rozhodně nejsem, protože vím, kde je pravda a kde lež či fake a tak jsem nad těmi filmovými oběťmi jednoho experimentu nepokrytě zlomila hůl.

Po poslaneckých volbách mi hřebínek spadl. Sledovala jsem několik předvolebních duelů, kdy se hlavní hrdinové častovali nejrůznějšími urážkami, z nichž nejčastější bylo slovo: „Lžete!“ Ve snaze dobrat se pravdy jsem několikrát vypnula zvuk, abych pozorovala řeč těla, ale k ničemu to nebylo. Oběma stranám radili odborníci, takže z duelu bylo patrné pouze to, který z odborníků byl předvídavější a šikovnější. „Nejsou to jenom kulisy?“ říkala jsem si podobně jako ta paní z filmu. „Nejsou ti dva jenom loutky animované umělou inteligencí? A přicházely další otázky: „Hajloval pan Turek, nebo je to montáž?“ Nu, dost příkladů... Znovu jsem svěsila hlavu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Kromě konstatování, že oponent je lhář, zní dnes ve společenském prostoru sebevědomá odpověď na každou otázku: „Já vím!“ V reklamách všichni vědí, co je nejlepší, v seriálech na obdivné konstatování: „Ty jsi nejchytřejší a nejkrásnější holka na světě!“ přijde odpověď: „Já vím!“ Bez uzardění, bez gesta, které by tu sebejistotu aspoň trochu shodilo. Čím méně ověřených a nezpochybnitelných zjištění máme, o to víc se nám pomocí podobných příkladů doporučuje, abychom byli sebejistí, sebevědomí, skálopevně přesvědčení o své pravdě. Čím méně jistoty, o to víc agrese.

Kdysi v jedné přednášce, která vždycky předcházela samotné hře, si Cimrmani zafilozofovali. L. Smoljak na tabuli psal a detailně rozebíral Sokratovo tvrzení: „Vím, že nic nevím.“ Po delším rozboru, vědecky důkladném a komicky zdlouhavém, došel ke konečnému řešení: Když přiznám, že vím, že nic nevím, vím tím pádem všechno. Naivním, klaunským uvažováním tak došel k odvěkému Božímu řešení, že cesta k pravdě je dlážděná hlavně pokorou. Nechce-li paní z dokufilmu uznat realitu a věří víc nějaké ideologii či vlastnímu přesvědčení, je to kus života těžkého a zároveň cesta, která k pravdě i Pravdě těžko povede. Musím nejdřív uznat, že „nic nevím“. Věřím-li na začátku sobě a svému přesvědčení, tedy, že „vím všechno“, můžu nakonec dospět k závěru, že „všechno je lež, podvod a klam a že proto já, chudák, nevím nic“. A to je, jak rádi říkají dnes lidé, „cesta do pekel“.

Obecně se má za to, že cesta k Bohu a jeho pravdě je trnitá, nedostupná, dlážděná minimem důkazů, zkrátka neskonale obtížná. Navíc nedisponujeme základní jistotou, a sice, zda Bůh vůbec existuje. To jsou jistě velmi závažné překážky. Ovšem ve srovnání s tím, co je pravda v dnešním světě, v mediálním a internetovém prostoru, je cesta za Boží pravdou procházkou růžovým sadem. A tak podobně jako pan Smoljak svého času se přikláním k pokorné cestě za Boží pravdou, která začíná přiznáním, že „vím, že nic nevím“. Je to cesta k Tomu, který jediný „ví všechno“. Budu možná nařčena konstatováním, že jsem „pravdy majitelkou“, ale to vydržím. Lepší být majitelkou pravdy než majitelkou chvění a nejistot, kdy se touha „po pevném bodu ve vesmíru“ mění v demagogické, sveřepé věření kdejaké lži, kdejakému faku, kdejaké hlouposti.

Věra Eliášková

Další články

Proč by hlas katolické církve ohledně umělé inteligence mohl být zcela zásadní

18.11.2025, First Things

Papež Lev XIV. nedávno pronesl osobní poselství určené vedoucím pracovníkům Silicon Valley, akademikům a vatikánským úředníkům, kteří se sešli v Římě na konferenci o umělé inteligenci. Vyzval je, aby při vývoji umělé inteligence dodržovali „etická kritéria“, která jsou zaměřená na člověka a berou v úvahu „blaho člověka nejen po materiální, ale i po intelektuální a duchovní stránce“.

Za Dominikem kardinálem Dukou

28.11.2025, RC Monitor 22/2025

Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.

Každý sedmý křesťan je obětí pronásledování

02.03.2026, Open Doors International

Dne 14. ledna 2026 zveřejnila nevládní organizace Open Doors svůj seznam pronásledování křesťanů po celém světě. Zjištění mluví jasně: s 388 miliony postižených lidí náboženská svoboda křesťanů eroduje pod kombinovaným tlakem džihádistického násilí a státního autoritářství.

Královský rod a kněžské poslání

13.11.2025, RC Monitor 21/2025

„Lidi sou různý a různý koníčky maj...“ Tato slova písně z alba Pražského výběru z roku 1988 mi vytanula na mysli, když jsem zaregistroval novou zábavu začínající na západ od našich hranic. Po hobby horsingu, kdy člověk osedlá tyčku s koňskou hlavou a hopsá přes překážky, tu máme tzv. vyšší level, a tím je hobby dogging. Je to vpravdě zábava méně fyzicky náročná – nikdo vás nenutí hopsat a podávat sportovní výkony. Stačí, když si pořídíte vodítko a obojek a budete venčit vzduch a po návratu domů stačí, když pověsíte vodítko na věšák a ani z něj netřeba odpoutávat psa. No, neberte to.

Mariologie: Panenství Matky Boží

30.01.2026, RC Monitor 1/2026

Dnes bych se rád věnoval ustavičnému panenství nejblahoslavenější Matky Boží. Panenství obecně je snad ve všech náboženských kulturách považováno za výraz čistoty, nedotčenosti, neporušenosti, zasvěcení. Obsah naší víry tvoří jak věci přímo zjevené Bohem, tak i skutečnosti, které z nich logicky vyplývají nebo na ně mají nepochybnou návaznost. Byla-li Maria Matkou Božího Syna a nazývaná milostiplnou, nebylo problémem uznat její neposkvrněnost, včetně jejího vlastního neposkvrněného početí v těle její matky.

S růžencem na cestě: K 70. narozeninám biskupa Antonína Baslera

16.02.2026, RC

Mons. Antonín Basler se narodil 16. února 1956 v Šumperku jako čtvrté dítě Antonína a Anny Baslerových. Má tři starší sestry – Marii, Annu a Jiřinu. Patří k osobnostem české církve, jejichž služba je dlouhodobě spojena s pastorační blízkostí lidem a s důrazem na srozumitelně žitou víru. Po kněžském svěcení v roce 1984 působil v řadě farností, později převzal významné úkoly v rámci olomoucké arcidiecéze. Dne 5. července 2017 jej papež František jmenoval titulárním biskupem diecéze Vaga v dnešním Tunisku a pomocným biskupem olomouckým. Ke dni 1. října 2017 ho arcibiskup Jan Graubner ustanovil druhým generálním vikářem olomoucké arcidiecéze. Biskupské svěcení přijal z rukou arcibiskupa Jana Graubnera 14. října 2017.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.