04.03.2026, Aleteia
Od 5. století byla koptská pravoslavná církev mimo společenství s Římem i s východními pravoslavnými církvemi
Koptská katolická církev, tradice, která se oddělila ve stejné době, dnes s Římem udržuje plnohodnotné společenství. K rozdělením došlo kvůli složitým teologickým otázkám (zejména pokud šlo o chápání Kristovy přirozenosti) a sporu ohledně autority po chalcedonském koncilu roku 451. Koptská pravoslavná církev je autokefální (nezávislá). Má stoupence mezi egyptskými přistěhovalci do jiných zemí v Africe a po celém světě, včetně Spojených států, v Etiopii a Eritreji působí její „dceřiné církve“ a udržuje společenství s východními pravoslavnými církvemi. Oficiálním liturgickým jazykem církve zůstává koptština, která v psané podobě používala řecká písmena, ale v průběhu staletí ji postupně nahrazovala arabština, národní jazyk dnešního Egypta. Koptští pravoslavní křesťané se podobně jako mnozí další východní a orientální pravoslavní řídí juliánským kalendářem, takže Vánoce slaví 7. ledna. Dnes má koptská pravoslavná církev své ústředí v Káhiře v katedrále sv. Marka (vedle kaple, kde došlo ke zmíněnému pumovému útoku), ačkoli symbolickým centrem koptského křesťanského života zůstává Alexandrie.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Patriarcha koptských pravoslavných je znám jako papež
Před rozdělením křesťanství na východní a západní byl patriarcha (či hlavní biskup) koptského alexandrijského biskupství z důvodu věku církve vnímán jako primer inter pares („první mezi rovnými“). Podle tradice ustanovil prvního alexandrijského patriarchu sám sv. Marek. Koptského pravoslavného patriarchu nazývaly celé generace podobně jako římského biskupa pappas (otec) a dnes je pravoslavný patriarcha nositelem titulu papež. Papež Theodoros II. nastoupil do úřadu roku 2012 po smrti papeže Šenudy III. Biskup Theodoros byl vybrán tak, že slepé dítě jeho jméno vylosovalo z lístků tří kandidátů. Papež František považoval papeže Theodora II. za svého bratra v Kristu a po nedělním pumovém útoku mu osobně zatelefonoval, aby mu vyjádřil účast a nabídl své modlitby.
Koptští křesťané nám přinesli první katechetické školy a požehnání mnišské tradice
Vlivem působení Koptů vznikla v Alexandrii katechetická škola, kde se utvářelo křesťanské učení. Mnozí z prvních církevních otců v Alexandrii žili nebo studovali a připojili se tak k řeckým filozofům a židovským učencům, kteří již v tomto městě zdomácněli. Kromě katecheze tato škola vyučovala humanitní vědy a matematiku. Její knihovna dávno před vynalezením Braillova písma obsahovala do dřeva vyřezávané texty s vyvýšenými písmeny, aby zde mohli studovat i slepí. Egyptští pouštní otcové založili poustevnickou a mnišskou tradici, což později inspirovalo sv. Basila Velikého na Východě a sv. Benedikta na Západě.
Koptští křesťané procházeli v různých dějinných obdobích pronásledováním
Po chalcedonském koncilu byli koptičtí pravoslavní křesťané pronásledováni byzantskými křesťany, kteří je považovali za heretiky. Mnozí byli mučeni, vězněni a zabiti, ale koptičtí pravoslavní zůstali věrní svému chápání christologie. S nástupem islámu a dobytím Egypta Umajjovci si většina obyvatelstva zpočátku své koptské křesťanství zachovala. Později však daně a omezení příležitostí, které byly cenou za to být křesťanem pod islámskou vládou, přiměly mnohé Egypťany ke konverzi k islámu. Egypt se tak postupně stal zemí s muslimskou většinou a dnes tvoří koptští křesťané jen 10 až 20 % obyvatelstva. Od nástupu islámského militarismu se však Kopti (pravoslavní i katoličtí), podobně jako jiní křesťané na Blízkém východě, stali terčem násilných útoků ze strany teroristických skupin. Bombový útok z 11. prosince 2016, ke kterému se v době vydání tohoto textu ještě žádná skupina nepřihlásila, se zdá být dalším z rostoucího počtu podobných útoků.
Joanne McPortlandová
přeložila Alena Švecová
11.02.2026, syrzdarma.cz
Liberál byl v 18. století někdo, kdo byl přesvědčen, že práva jednotlivce mají přednost před státními zásahy bez ohledu na to, jak ušlechtilé jsou cíle státu. Pak se to zvrtlo a objevila se skupinová práva. Držitel medaile od Václava Havla za podporu disidentů v bývalém Československu, anglický filozof Roger Scruton, zemřel v roce 2020. Napsal desítky knih. V knize Výhody pesimismu: A nebezpečí falešných nadějí, v originále The Uses of Pessimism: And the Danger of False Hope, se zamýšlí nad tím, proč jsou najednou práva jednotlivce bezcenná tváří v tvář skupinovým právům, která se množí geometrickou řadou.
19.03.2026, RC Monitor 5/2026
Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.
31.12.2025, RC Monitor 24/2025
Nejsem si úplně jist, zda to přímo souvisí s mou ženou, ale fakt je, že od doby, kdy jsme se vzali, se čas od času v našem bytě záhadně objeví nové dítě. Během let tato nenápadná invaze malých lidí dorostla do značných rozměrů, že jsem si jich chtě nechtě všiml i bystrý já.
08.12.2025, RC Monitor 23/2025
Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.
26.01.2026, RC Monitor 1/2026
Jak jednoduše a jasně ta věta z Matoušova evangelia zní. A stejně nám dělá problémy. V poslední době mne hodně nemile překvapilo, kolik mých známých, kteří se cítí být věřícími, doslova čiší nenávistí, pokud dojde na politiku. Jako by zapomněli na Ježíšovo přikázání lásky i vůči nepřátelům.
12.03.2026, RC 4/2026
Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.