Pět věcí, které byste měli vědět o koptských křesťanech: Kdo jsou tito sestry a bratři, pronásledovaní pro Krista?

04.03.2026, Aleteia

S příchodem zpráv o strašlivém pumovém útoku během eucharistické bohoslužby v kostele koptské pravoslavné církve v Káhiře 11. prosince 2016 se pozornost tehdy opět zaměřila na utrpení křesťanských bratří a sester na Blízkém východě. Kdo jsou koptští křesťané? Co nás s nimi spojuje?


Koptská církev patří k nejstarším křesťanským komunitám na světě
Koptští křesťané založení své církve spojují s misijní cestou evangelisty Marka roku 42. Marek podle tradice strávil poslední dny svého života v Alexandrii, tehdejším hlavním městě helenizovaného Egypta a centru poznání a kultury Středozemí. První konvertité, které získal, byli rodilí Egypťané, pro svůj jazyk, který byl poslední zachovalou podobou starověké egyptštiny, známí jako Koptové. (Slovo Kopt je odvozeno ze staroegyptského slova, jež označuje člověka z Egypta.)

Od 5. století byla koptská pravoslavná církev mimo společenství s Římem i s východními pravoslavnými církvemi
Koptská katolická církev, tradice, která se oddělila ve stejné době, dnes s Římem udržuje plnohodnotné společenství. K rozdělením došlo kvůli složitým teologickým otázkám (zejména pokud šlo o chápání Kristovy přirozenosti) a sporu ohledně autority po chalcedonském koncilu roku 451. Koptská pravoslavná církev je autokefální (nezávislá). Má stoupence mezi egyptskými přistěhovalci do jiných zemí v Africe a po celém světě, včetně Spojených států, v Etiopii a Eritreji působí její „dceřiné církve“ a udržuje společenství s východními pravoslavnými církvemi. Oficiálním liturgickým jazykem církve zůstává koptština, která v psané podobě používala řecká písmena, ale v průběhu staletí ji postupně nahrazovala arabština, národní jazyk dnešního Egypta. Koptští pravoslavní křesťané se podobně jako mnozí další východní a orientální pravoslavní řídí juliánským kalendářem, takže Vánoce slaví 7. ledna. Dnes má koptská pravoslavná církev své ústředí v Káhiře v katedrále sv. Marka (vedle kaple, kde došlo ke zmíněnému pumovému útoku), ačkoli symbolickým centrem koptského křesťanského života zůstává Alexandrie.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Hlavou koptské katolické církve je patriarcha (biskup), který se zavazuje k poslušnosti papeži. Koptští katolíci mají pro liturgii svůj vlastní ritus a mši dosud slaví v koptštině. I koptská katolická církev spojuje svůj původ se sv. Markem a Alexandrií, ale sídlo má dnes v katedrále Panny Marie Egyptské na káhirském předměstí ve čtvrti Medinet Nasr.

Patriarcha koptských pravoslavných je znám jako papež
Před rozdělením křesťanství na východní a západní byl patriarcha (či hlavní biskup) koptského alexandrijského biskupství z důvodu věku církve vnímán jako primer inter pares („první mezi rovnými“). Podle tradice ustanovil prvního alexandrijského patriarchu sám sv. Marek. Koptského pravoslavného patriarchu nazývaly celé generace podobně jako římského biskupa pappas (otec) a dnes je pravoslavný patriarcha nositelem titulu papež. Papež Theodoros II. nastoupil do úřadu roku 2012 po smrti papeže Šenudy III. Biskup Theodoros byl vybrán tak, že slepé dítě jeho jméno vylosovalo z lístků tří kandidátů. Papež František považoval papeže Theodora II. za svého bratra v Kristu a po nedělním pumovém útoku mu osobně zatelefonoval, aby mu vyjádřil účast a nabídl své modlitby.

Koptští křesťané nám přinesli první katechetické školy a požehnání mnišské tradice
Vlivem působení Koptů vznikla v Alexandrii katechetická škola, kde se utvářelo křesťanské učení. Mnozí z prvních církevních otců v Alexandrii žili nebo studovali a připojili se tak k řeckým filozofům a židovským učencům, kteří již v tomto městě zdomácněli. Kromě katecheze tato škola vyučovala humanitní vědy a matematiku. Její knihovna dávno před vynalezením Braillova písma obsahovala do dřeva vyřezávané texty s vyvýšenými písmeny, aby zde mohli studovat i slepí. Egyptští pouštní otcové založili poustevnickou a mnišskou tradici, což později inspirovalo sv. Basila Velikého na Východě a sv. Benedikta na Západě.

Koptští křesťané procházeli v různých dějinných obdobích pronásledováním
Po chalcedonském koncilu byli koptičtí pravoslavní křesťané pronásledováni byzantskými křesťany, kteří je považovali za heretiky. Mnozí byli mučeni, vězněni a zabiti, ale koptičtí pravoslavní zůstali věrní svému chápání christologie. S nástupem islámu a dobytím Egypta Umajjovci si většina obyvatelstva zpočátku své koptské křesťanství zachovala. Později však daně a omezení příležitostí, které byly cenou za to být křesťanem pod islámskou vládou, přiměly mnohé Egypťany ke konverzi k islámu. Egypt se tak postupně stal zemí s muslimskou většinou a dnes tvoří koptští křesťané jen 10 až 20 % obyvatelstva. Od nástupu islámského militarismu se však Kopti (pravoslavní i katoličtí), podobně jako jiní křesťané na Blízkém východě, stali terčem násilných útoků ze strany teroristických skupin. Bombový útok z 11. prosince 2016, ke kterému se v době vydání tohoto textu ještě žádná skupina nepřihlásila, se zdá být dalším z rostoucího počtu podobných útoků.

Joanne McPortlandová
přeložila Alena Švecová


Další články



Chléb se nesmí stát rukojmím. Papež Lev XIV. prosí o modlitbu před operací plic

13.10.2026, Vatican News

Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

Posvěcování Božího jména a nejsvětější jméno Ježíš: Druhé přikázání chrání světlo, pokrm i lék lidské duše

18.11.2026, RC Monitor 21/2026

V starověkém myšlení nemělo slovo „jméno“ povahu pouhého vnějšího označení; skrývala se v něm taková duchovní síla, že vyjevovalo samotnou esenci a identitu jmenovaného. Tento princip tvoří hluboké, skryté jádro Druhého přikázání, které nás staví před obousměrné tajemství. Na jedné straně v něm prosíme Boha, aby oslavil Své jméno činy, kterými nás posvěcuje, a na straně druhé jsme sami voláni k tomu, abychom Boha oslavovali svým každodenním životem na zemi. Skrze spolupráci na díle, které nám svěřil, a zjevování Jeho jména lidem, které nám ve světě svěřil do péče, se naše pozemská existence stává živým svědectvím.

Dvě svaté, jedna cesta k Bohu

13.11.2026, RC Monitor 21/2026

Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.

Filosofický kompas pro neklidnou dobu: Nová kniha Romana Cardala

16.11.2026, RC Monitor 21/2026

Nakladatelství Academia Bohemica vydalo v září novou knihu filosofa Romana Cardala "Filosofický kompas pro neklidnou dobu". Jedná se o praktického průvodce, který srozumitelně provází důležitými filosofickými a etickými otázkami dnešní doby a nabízí čtenáři pevnější orientaci uprostřed společenského neklidu.

Jak začal líný Honza pracovat, ale rychle s tím zase seknul

04.11.2026, syrzdarma.cz

Ministerstvo odpočinku a asociálních opatření připravilo pohádku o líném Honzovi, kterou budou najatí dobrovolníci číst dětem na prvním stupni základních škol. Pohádka je maximálně výchovná, tvrdí ministerstvo. Po každém přečtení dostanou děti za úkol odpovědět na jednoduchou otázku, která se bude celostátně vyhodnocovat. Blum, blum, blum, pohádka začíná.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.